Pomalá a udržitelná móda je víc tématem přednášek než trendem, míní odbornice

Pomalá či udržitelná móda je zatím spíše tématem diskusí a přednášek a jen minimum firem, které oblečení vyrábějí, se chovají podle trendů, o nichž se mluví, řekla ČTK Veronika Marešová na brněnských veletrzích módy Styl a Kabo. Sama vytvořila předloni značku Cirkulo a šije oděvy z kvalitního nevyužitého materiálu od českých výrobců. Podle ní lze čekat změnu v tradičních postupech textilního průmyslu až ve chvíli, kdy vstoupí v platnost evropské nařízení o elektronickém pasu výrobků. Přinese na trh velkou turbulenci a některé značky nebudou moct na trhu ani existovat, pokud se radikálně nezmění.

Textilní průmysl je podle některých statistik druhým nejvíce znečisťujícím průmyslovým odvětvím na planetě a obrovským producentem odpadu. Značná část oděvů končí ve spalovnách či na skládkách. Snahou Evropské unie je, aby byla výroba textilu, který se bude na jejím území prodávat, udržitelná. To znamená, že oděvy mají být trvanlivé a recyklovatelné, aby naplnily požadavky udržitelného a cirkulárního hospodářství.

Přednášky o pomalé a udržitelné módě jsou součástí brněnských veletrhů v posledních zhruba pěti letech. "Když se podívám na české firmy, které obvykle fungují už několik desítek let, tak čekají, co bude. Jedou ve svých kolejích a změny jsou pro ně náročné," míní Marešová. V elektronickém pasu by podle současné podoby návrhu mělo být o výrobku vše, tedy informace o původu a druhu materiálu, o místě výroby, informace o tom, jak výrobek používat a starat se o něj, i o tom, jak s výrobkem naložit po ukončení jeho životnosti. Textil by měl být do budoucna recyklovatelný a nemá končit ve spalovnách a na skládkách. Což pro řadu výrobců může být problém, protože nejde recyklovat oděv, který se skládá ze dvou či více různých materiálů.

Podle Marešové se jen málo firem chystá na to, co pravděpodobně přijde. A zatímco malé firmy se mohou přizpůsobit během dnů či týdnů, pro velké textilní podniky jsou radikální změny obtížné časově i finančně. Záleží také na tom, zda se nenajde nějaká klička, jak unijní legislativní změnu obejít.

V současnosti se řada výrobků prezentuje tak, že vznikají udržitelně, nebo že jsou z biomateriálu. Ale podle Marešové jde často spíš o šidítko pro zákazníky. Část z nich totiž poptává ekologičtější, lokální či bio výrobky. Jenže to, že o sobě firma říká, že je udržitelná, nebo že je její móda pomalá, ještě podle Marešové neznamená, že to tak je. "Aby se člověk skutečně vyznal, musí investovat trochu zájmu a času. Dnes se stejně dobře prodávají trička se zeleným lístečkem stejně jako jogurty, na jejichž etiketě je slovo protein. Ale kde je ta udržitelnost, když oděv vydrží jen deset praní, je ze syntetiky? To, že někdo šije na jižní Moravě, ještě neznamená, že je lokální a udržitelný, když dováží nejlevnější materiál z jiného konce světa," řekla Marešová.

---

reklama

---