Ptačí chřipka: noční můra drůbeže

Před nedávnem zasáhla epidemie ptačí chřipky ve východních Čechách několik velkochovů drůbeže. Kvůli obavě z dalšího šíření nemoci byly vybity desítky tisíc chovaných ptáků. Zkouškou prošly i stovky hasičů a vojáků, kteří museli drůbež zabíjet. Kromě zájmu o zdraví lidí a ekonomické škody chovatelů je na místě i otázka, zda při likvidaci chovů nedochází k týrání zvířat.

Tématu ptačí chřipky se věnuje také článek Ekolistu Ptačí chřipka: co ji šíří? z 16.8.2007.

Velkochov drůbeže.
Ilustrační foto: Nadace na ochranu zvířat

Televize Prima 13. července odvysílala záběry z likvidace drůbeže v Kosoříně. Na záběrech byl vidět muž v ochranném obleku, který dupal po utíkající slepici. „Prvotním úkolem je, aby drůbež byla usmrcena a nemohlo dojít k rozvlečení nákazy. Jestliže někdo při tom celonočním stresu zahlédl, že mu jedna slepice unikla, tak ji v daném okamžiku nejúčinnějším způsobem chytil a usmrtil," říká Josef Duben, tiskový mluvčí Státní veterinární správy (SVS). "Z tohoto hlediska se zachoval správně, protože chytat nemocnou drůbež někde v křoví, kde může kontaminovat prostředí, by bylo riskantní. Je to samozřejmě nepříjemné, ale v tom stresu se to stát mohlo,“ říká Duben. Veterinární inspektor Ivo Strauss, který na likvidaci velkochovu dohlížel, slíbil, že podobná situace se už nebude opakovat.

Ani Dita Michaličková ze Společnosti pro zvířata nevnímá tento konkrétní případ jako zásadní problém. „Každý den dochází při přepravě, na jatkách nebo v chovech k týrání zvířat. Když si média vyberou jednu slepici, tak já z toho nebudu dělat vědu. Raději napište o zvířatech na jatkách – ptáci si tam občas vyškubnou pařát zaživa, nebo při odchytu dochází k pohmožděninám křídel, vykloubeninám či zlomeninám,“ upozorňuje Dita Michaličková.

Nymburský deník upozornil na jinou okolnost zásahu v Kosoříně. Pro Ekolist popsal průběh zásahu velitel nymburských hasičů Jiří Vetešník, jeho slova potvrdil i další zasahující hasič Miloš Pařez. Hasičská jednotka se hlásila na krizovém štábu v Zálší ve tři hodiny odpoledne. V jedenáct večer se přesunuli do Kosořína a od velitele úseku se dozvěděli, že hala, v které mají zasahovat, nebyla zaplynována plynem CO2, který měl slepice usmrtit. Podle informací, které obdržel Vetešník od velitele úseku, bylo ráno vypnuto větrání a přívod vody do haly, což prý mělo zvířata paralyzovat. To se ale nepodařilo a hasiči dostali rozkaz provést zásah v tom stavu, v jakém hala byla.

Patnáct minut po půlnoci vstoupila asi dvacítka hasičů do haly, kde volně pobíhalo šest tisíc slepic. Každý z hasičů před sebou tlačil plastovou popelnici na kolečkách, do které měl sbírat drůbež. Slepice za poděšeného kdákání poletovaly vzduchem a snažily se utéct. Miloš Pařez vzpomíná: „Místo sbírání mrtvé drůbeže se z toho stal víceméně lov. Zvířata byla vystresovaná a my také.“

Hasiči slepice chytali a dávali do popelnic. Každou popelnici naplnili jen z poloviny, protože kvůli rozházené podestýlce na zemi nemohli plnou popelnici utlačit. Popelnice pak vyváželi z haly ven, kde byli ptáci nasypáni do kontejneru, který byl naplněn oxidem uhličitým. Zasahujícím hasičům komplikoval práci ochranný oblek Tyvek, který praskal a hasiči ho museli pořád zalepovat. „Téměř každý z nás měl ochranný oblek roztrhaný, buď od slepičích pařátů nebo stačilo udělat jen prudší pohyb,“ říká Miloš Pařez. Halu ani nestačili vyklidit celou, zbylo tam něco přes tisíc slepic. Ve tři hodiny byli vystřídáni další partou hasičů a šli na dekontaminaci.

Ptačí chřipka u ptáků Ptačí chřipka je nakažlivé onemocnění, které zejména infikuje ptáky, méně často prasata. Mezi domácími ptáky se nákaza šíří nejrychleji, onemocnění se však vyskytuje i u divokých ptáků. Jedná se o nemoc pro daný druh vysoce specifickou, která však za určitých mimořádných okolností může tuto mezidruhovou bariéru překonat a infikován může být i člověk. Jak se u ptáků projevuje? U domácí drůbeže se onemocnění projevuje ve dvou formách. Při lehčí bývá příznakem jen zježené peří, nebo méně početné snášky vajec. Těžší forma je pro ptáky vysoce nakažlivá a vede k úhynu velmi záhy po nákaze. Onemocnění postihuje velkou část vnitřních orgánů a úmrtnost drůbeže za 48 hodin po nakažení může dosáhnout 100%. zdroj: WHO Další informace o ptačí chřipce: www.ptaci-chripka.cz

Ivo Oprchalský, velitel zásahu v Kokoříně, vysvětluje, proč se hala neplynovala: „Na začátku akce nám ještě stále scházela část techniky k plynování, ale měli jsme dostatek armádních a hasičských sil a prostředků, proto jsme se rozhodli první halu likvidovat dosavadním způsobem, to je vynášením slepic z haly do plynových kontejnerů. Zaplynování hal jsme dělali v Kosoříně poprvé. Nemohli jsme nechat vojáky a hasiče stát nečině a jen čekat, jak nám zaplynování dopadne.“ Tomu, že by v hale byl od rána uzavřen přívod vzduchu a vody, Oprchalský nevěří a považuje to za dezinformaci.

Epizootolog (specialista na infekční choroby zvířat) Radek Axmann z Krajské veterinární správy v Pardubicích, který byl zásahu přítomen, variantu s udušením ptáků také odmítá. „Mohlo se stát, že hala byla utěsněna kvůli plynování a pak se rozhodlo, že se ptáci budou vynášet do kontejneru s CO2. Protože se hala nakonec neplynovala, mohlo k vypnutí přívodu vzduchu dojít řádově hodinu před tím, než tam hasiči vstoupili, tudíž to nemohlo být hned ráno.“ Zůstává tak otázkou, zda došlo mezi hasiči při vypjaté situaci jen k informačnímu šumu, nebo zda při vybíjení drůbeže skutečně došlo k nestandardnímu řešení situace.

Jak říká Josef Duben, některé nemoci jsou natolik nebezpečné, že je nelze léčit, ale musí se zakročit razantním způsobem. Pokud se v nějakém chovu drůbeže objeví nakažené zvíře, vstupuje do hry veterinární správa. Rozhodnutí o dalším postupu je výhradně na ní. Veterinární správa vymezí ohnisko nákazy a pásmo dozoru, což bývá okruh třech až deseti kilometrů. V tomto prostoru se následně provádí opatření k likvidaci nákazy. Při rozsáhlých epidemiích se do spolupráce zapojují složky integrovaného záchranného systému: hasiči, armáda a policie. Pro zásah má SVS zpracovaný manuál.

„O všech krocích informujeme Evropskou komisi – to je naše povinnost. Evropská komise naše opatření zhodnotila jako důvěryhodná a nepřijala proto žádná ochranná opatření dalších členských států Unie vůči nám. Tady ani tak nejde o lidi, protože v Evropě se o nákaze člověka ptačí chřipkou nedá hovořit. Jde o obavy z obchodních ztrát, z těch mají všichni největší strach,“ říká mluvčí Státní veterinární správy SVS Josef Duben.

Prvním ohniskem ptačí hřipky se stala drůbežárna v Tisové (viz mapka). Navzdory všem přijatým opatřením se však nákaza z Tisové šířila dál. „Ukázalo se, že opatření, která jsme přijali, nebyla brána zřejmě tak vážně, jak měla být,“ domnívá se Josef Duben. Podle něho zde i přes zákaz došlo k nežádoucím kontaktům s nakaženými zvířaty.

Z Tisové se tak vir dostal do dalších dvou velkochovů, na farmu v Noříně a v Netřebech a Kosoříně. Veterináři se zde rozhodli k radikálnímu kroku: k preventivní likvidaci dvou doposud zdravých chovů na farmách v Loučkách a Zářecké Lhotě u Chocně. Mezi farmami se zdravým chovem a farmami postiženými nákazou byl totiž prokázaný kontakt. Proto bylo podle veterinářů jen otázkou času, kdy se nemoc projeví i v těchto chovech.

Výskyt ptačí chřipky v ČR. Pro větší rozlišení klikněte na mapu. Data: Státní veterinární správa. Zveřejněno pod licencí GFDL, viz www.en.wikipedia.org/(...). Mapa ČR je převzata z www.commons.wikimedia.org/(...).
Foto: Radek Svítil, Miraceti, Tlusťa/Ekolist a Wikimedia Commons

Josef Duben tvrdí, že vir na farmách téměř na 100 % byl, i když drůbež dosud nebyla klinicky nemocná. Na námitku, jestli nestačilo chov izolovat a počkat, jestli je nakažený nebo ne, odpovídá: „teoreticky to jde, ale když se nedokázalo zabránit rozvlečení viru v předešlých případech, tak se to sotva podaří nyní. Halu nelze zavřít, personál tam musí například krmit drůbež. Otevírají se tak další možnosti úniku viru.“ Josef Duben zhodnocuje míru rizik a případných ztrát: „Jde o to, že ztráty způsobené rozvlečením jsou mnohem větší, než potencionální zisk z toho, že by drůbež byla zachráněna. Koneckonců byla určená k zabití, takže jestli měla jít na jatka za čtyři dny nebo být utracena v té jedné kruté noci…“ Utracena byla preventivně i drůbež domácích chovatelů, ačkoli se u malochovů dosud nákaza neprokázala.

Způsoby usmrcování zvířat stanoví zákon na ochranu zvířat proti týrání (viz box). V případě epidemie ptačí chřipky rozhoduje o použité metodě na místě veterinář. U malochovů se používá usmrcení injekcí s anestetikem, ve velkochovech se používá otrava CO2 s příměsí argonu. Ptáci jsou naloženi do kontejneru, který je napuštěn tímto plynem o 70% koncentraci. Následuje okamžitá ztráta vědomí, smrt přichází do deseti minut. Podle Josefa Dubna lze takto za hodinu usmrtit 3000 až 4000 nosnic či brojlerů nebo 500 krůt.

Otrávení plynem CO2 se používalo také k likvidaci ptáků v halách. Tento způsob je podle Josefa Dubna ke zvířatům ohleduplnější a rychlejší, než přenášení několik desítek tisíc slepic do kontejnerů. Hala se utěsní a poté je do ní od stropu napouštěn plyn. CO2 je těžší než vzduch, tudíž se hala ani nemusí zamořovat do velké výšky. K usmrcení stačí 30% koncentrace plynu. CO2 je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu. I když není jedovatý, při jeho vyšší koncentraci dochází ke ztrátě vědomí a udušení.

Deník Mladá fronta DNES přinesl reportáž, kde hasičky při odklízení mrtvých slepic z haly našly jednu slepici živou. To by mohlo vyvolat otázku, jestli smrt v hale probíhá opravdu tak bezproblémově. Richard Sovják, předseda ústřední komise pro ochranu zvířat (UKOZ) a pedagog na České zemědělské univerzitě, říká: „Mohlo tam být nějaké hluché místo, kde mohla slepice plynu uniknout. Asi zde hrála roli i příroda a onen jedinec zaplynování prostě přežil.“ Richard Sovják absolvoval desetidenní kurs v anglickém Bristolu, kde bylo na veterinární univerzitě demonstrováno, jak koncentrace plynu působí na drůbež a prasata. "Jsem přesvědčen, že 30% koncentrace působící delší dobu úplně stačí a zvířata při tom netrpí, 70% koncentrace se používá pokud chceme docílit okamžité ztráty vědomí," říká Sovják. Plyn se podle něj používá i na prasečích jatkách v Dánsku. „Větší množství plynu v hale by ani nebylo vhodné z hlediska životního prostředí, protože by při odvětrání uniklo velké množství CO2,“ podotýká. CO2 je skleníkový plyn, který se podílí na změnách klimatu.

Podle zákona musí být takto usmrcená zvířata neškodně odstraněna. Tím se rozumí, že těla putují do asanačního podniku neboli kafilerie. V kafileriích se likvidují i potraviny živočišného původu nevhodné pro lidskou spotřebu, zbytky z jatek a řeznictví. Uhynulé nebo padlé zvíře (kadáver) projde drtičem, který je rozemele na drobné části. Další zařízení, zvané destruktor, je vystaví vysokému tlaku a teplotě. Vznikne tuk a masokostní moučka. V případě, že šlo o nakažené zvíře, nedochází k dalšímu zpracování a obojí se spaluje v cementárnách.

Způsoby usmrcování drůbeže Zákon 246/1992 Sb. Na ochranu zvířat proti týrání rozlišuje tyto pojmy: usmrcení - jakýkoliv zákrok nebo jednání, které způsobí smrt zvířete porážka - usmrcení jatečného zvířete za účelem využití jeho produktů utracení - usmrcení zvířete, pokud možno bezbolestně, stanovenými veterinárními prostředky a vybavením, provedené veterinárním lékařem, osobou odborně způsobilou nebo provedené pod jejich kontrolou. Utýrání - přivození smrti zvířete v důsledku bolestivého anebo jinou trýzeň zvířeti působícího jednání člověka, které zvíře přežije, ale které má za následek nutnost jeho utracení pro následky z utrpení, anebo usmrcení zvířete zakázanými metodami Porážení hospodářských zvířat vykrvením (to se týká porážky na jatkách) může být prováděno pouze po jejich omráčení. Omráčení znamená, že zvíře musí být před usmrcením uvedeno do stavu bezvědomí, ve kterém je udržováno až do smrti, a který zaručuje ztrátu citlivosti a vnímání po celou dobu vykrvování. Zákon na ochranu zvířat proti týrání stanoví, že k omráčení se může na jatkách použít pouze: a) Přístroj s upoutaným projektilem b) Přístroj vyvolávající mechanický náraz c) Elektrický omračovací přístroj d) Oxid uhličitý nebo směs plynů podle zvláštního právního předpisu Zákon dále říká, že k usmrcení zvířete pro využití jeho produktů a při utracení zvířete, lze použít pouze: a) Prostředky způsobující ztrátu citlivosti a následně smrt b) Elektrický usmrcovací přístroj, který proudem vyvolá zástavu srdce c) Usmrcovací přístroj využívající plyn CO2 nebo předávkování inhalačními narkotiky d) Mechanické zařízení, které přivodí rychlou smrt e) Manipulaci šíje, nebo f) Střelnou zbraň, jen je-li to v souladu se zvláštními právními předpisy Pracovník veterinární správy má ve zvláštních případech pravomoc povolit použití i jiných postupů, pokud se ujistí, že způsobí smrt zvířete dříve, než procitne z bezvědomí. Jak to chodí na jatkách U drůbeže se na jatkách používá především elektrická lázeň. Zvíře, visící za nohy, projede na dopravníku vodní lázní, která jej omráčí elektrickým proudem. Potom už omráčené přijede k automatickému noži, který mu podřízne krk. „Občas se ale zvířata snaží zvedat hlavu a mohou se lázni vyhnout“, prohlásil pro Idnes Michal Kolesár z organizace Ochránci hospodářských zvířat. „Máme informace, že některé firmy používají z úsporných důvodů menší napětí, které ptáky pořádně neomráčí“, tvrdí dále Kolesár, „ale špatně se to dokazuje“. Předseda ústřední komise pro ochranu zvířat Richard Sovják k tomu říká, že to může nastat, když přijde růstově nestejná várka drůbeže, některý pták se pak lázni může vyhnout. Na jatkách je ale veterinář, který porážku kontroluje. „Z mých zkušeností z pražské Libuše nebo jiných porážek, si myslím, že způsob omráčení elektřinou je vyhovující. Od začátku ty opatření musí proběhnout tak, jak mají. Brojleři musí být za horkého počasí sprchování, aby nebyly zbytečné úhyny. Vyndávání ptáků z klece musí probíhat šetrně,“ říká Richard Sovják. „Je dobré, když je v hale modré světlo, ptáci jsou pak klidní a daleko lépe se s nimi manipuluje. Ptákům se ještě mokří běháky, aby jimi proud lépe probíhal. Celý proces probíhá velmi rychle, od omráčení do vykrvení zvířete uběhne 45 vteřin.“

Tento článek vznikl díky projektu Novináři a společnost, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hlavního města Prahy. Za obsah článku je výhradně odpovědné o.s. BEZK a nelze jej v žádném případě považovat za názor Evropské unie.

 

 

---

reklama

---