Lucie Kubesa: Cesta do pekla bývá dlážděná dobrými úmysly!

Ilustrační foto.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Bo Eide / Flickr

Co víc, spolu s návrhem, který reaguje na evropské nařízení pro členské státy povinného zálohového systému na PET lahve a plechovky, přichází další problém s tím, že, zálohované nápojové obaly musí odebírat provozovny nad 50 metrů čtverečních! Bez ohledu na to, zda tento prostor mají. To znamená jen dvě množnosti. Buď zruší prodej nápojů v zálohovaných obalech, což pocítí zákazníci a vlastně i prodejci, nebo, a to určitě nemine větší provozovny, bude nutné prostor pro skladování zálohovaných nápojových obalů vybudovat. Protože má náš výbor v gesci také veřejný prostor, pak se mně dotýká i toto zcela zbytečné zabírání veřejného prostoru. V představách MŽP existuje plán na vznik přibližně 10 tisíc sběrných míst. V návrhu na zavedení zálohování se tvrdí, že odevzdání lahví a plechovek bude stejně jednoduché, jako je tomu dnes např. u pivního skla. Což je evidentní nesmysl! Protože pivní sklo odevzdáte v každé prodejně, která pivo prodává, a těch je určitě víc než 10 tisíc. MŽP ale tvrdí, že sběrná místa budou k dispozici ve všech! prodejnách potravin a čerpacích stanicích nad 50 metrů čtverečních Tady vidím evidentní rozpor. Tvrzení, že záloha ve výši 4 koruny nebude mít vliv na cenu nápojů je samozřejmě mylné. Protože vzrostou náklady při manipulaci s obaly.

Zálohování má podpořit recyklaci, zvýšit sběr, snížit množství odpadu a zredukovat jeho odhazování v přírodě i ve městě. Česko dnes vykazuje díky třídění velmi dobré výsledky návratnosti PETek. Jsme někde nad 80 %. Tedy osm z každých 10 PET lahví se zrecykluje. Evropské nařízení navrhuje povinný zálohový systém na PET lahve a plechovky, pokud země nebudou do roku 2026 schopny vysbírávat 90 % nápojových obalů.

Já se ptám: Není nový zálohový systém, který má pomoci stávajícímu systému třídění vlastně kontraproduktivní?

Vyjmenovala jsem dvě oblasti, s nimiž mám díky návrhu MŽP problém. Přidám i další. Protože se nedá předpokládat, že každý s tou svou PETkou poběží do obchodu, aby ji vrátil, budeme rádi, když ji hodí do žlutého kontejneru. A co se stane? Hlídky bezdomovců postaví nasliněný prst proti větru a vyrazí kontejner prohledat. Jak to bude vypadat v jeho okolí, to snadno domyslí třeba obyvatelé sídlišť, kteří jsou nuceni s hledači čehokoliv žít. Neřešíme tedy, jestli ano, nebo ne, ale jak.

Nový systém zálohování doplní stávající systém třídění

Dnes, podle ministra Hladíka, z PETky sice může vzniknout například i mikina nebo kobereček do auta, ale naším cílem je z nich vytvořit znovu pitnou láhev. Proto se upíná k tomu, aby dosbíral jednotky procent velmi složitým mechanismem, který podrobila kritice jak Hospodářská komora, tak Svaz měst a obcí. Pokud ministr Hladík hovoří o podstatném snížení množství odpadu v naší krajině, pak situaci zcela zbytečně zveličuje, jak vyplývá ze statistiky. Tvrdit, že pokud nebudeme podporovat zálohování, pak se otáčíme k životnímu prostředí zády, to už vyloženě považuji za zhůvěřilost, která nedává žádný smysl. Ale chápu, je to politický marketing, i když je úplně špatně!

Mimochodem, pokud vidíme v zálohování možnost zvýšení recyklace, to je určitě správně. Pokud ovšem MŽP tvrdí, že PETky končí na skládkách, pak už to zavání nepravdivými informacemi, a vidí-li jako negativní jev spálení nápojového obalu v našem případě v ZEVO Malešice, pak nesmyslně vynechává to, že výsledkem je elektrická energie pro 30 000 lidí. Jen na okraj si dovolím malou poznámku, už jste četli výsledky analýz, kde všude se setkáváme v mikroplasty? Že mimo životního prostředí ohrožují dokonce i lidské zdraví, protože je máme už i v krvi? Mám pocit, že s těmi PETkami je to takové všelijaké.

„Ministerstvo životního prostředí navrhlo systém, který přebírá už osvědčené postupy z jiných zemí. Proto jsme se rozhodli pro vyzkoušený systém vrácení lahví přímo do obchodů. Cesta přes digitální zálohy, kdy by si lidé sami skenovali odpady odevzdávané do kontejnerů a následně přes QR kód na kontejneru získávali zpět zálohu ve formě pravděpodobně elektronických kreditů, není aktuálně nikde v Evropě v plném provozu,“ odůvodňuje Petr Hladík rozhodnutí ministerstva.

Konzultovala jsem situaci se svým ctěným kolegou ze zastupitelstva hlavního města, prezidentem Hospodářské komory, Zdeňkem Zajíčkem, který má s digitalizací procesů velmi bohaté zkušenosti. Zcela jednoznačně prohlásil, že digitální zálohy jsou při zálohování nápojových obalů tím nejmenším problémem!

Výčet výhrad k návrhu MŽP v mém podání ale pokračuje i nadále!

S blížícím se závěrem mého zamyšlení se objevuje i zmínka MŽP o hygienické kvalitě sebraného PETu. Tedy že ten z kontejnerů má podle Hladíka nízkou kvalitu. Jenže se sebere všechen, tedy PETky také od třeba od mléka či olejů a vše se sveze jedním autem ke zpracování. Zatímco zálohované nápojové obaly se budou vracet nesešlápnuté, nepoškozené, pojede pro ně jiné auto, které poveze ve skutečnosti nejvíc vzduchu.

Příležitost pro rozpočty obcí?

Pokud MŽP plánuje, že obce získají finanční příspěvek za provoz sběrných míst a budou mít také nárok na část nevyužitých záloh, což by mělo pokrýt všechny náklady spojené s provozem těchto míst., pak při použití prostého má dáti – dal už dokonce začínám tápat ještě více v tom, co se vlastně rodí v hlavách lidí, kteří za mne docela zvrhlý systém zálohování nápojových obalů prosazují.

Přečtěte si také |

Lucie Kubesa: Klimatický plán 2030 naráží v praxi na mantinely

V úplném závěru si proto dovolím vyslovit podezření, že Ministerstvo životního prostředí podlehlo nátlaku kdovíkoho, který se snadněji dostane k cenné surovině a využívá k tomu zelené šílenství a jako obvykle to zaplatí spotřebitelé patřičně zmasírováni frázemi o pomoci životnímu prostředí.

Vychází mi z toho jednoznačné. Ministerstvo životního prostředí by se mělo neprodleně spojit Hospodářskou komorou a jejími odborníky, Svazem města a obcí, případně dalšími, kteří mají k tématu co říct, abychom do světa nepustili paskvil.