Lucie Kubesa: Omyly pana ředitele Michala Dytterta

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | De Shark / Flickr

Přečtěte si také |

Michal Dyttert: Zálohování PETek? Odpovědná vláda to nemůže dělat jinak

Česká společnost nebo stát – získá zálohováním spoustu benefitů. 1. ulice, města, louky a lesy budou mnohem čistější – zmizí z nich kolem 80-90% dosuď pohozených plastových láhví a plechovek. Píše pan ředitel.

Já na to odpovídám tak, že by si měl pan ředitel napřed ujasnit, kdo je tou českou společností, nebo dokonce státem, v okamžiku, kdy se proti zálohování postavil Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv a Asociace krajů? Proti zálohování se vyslovilo dokonce zvlášť, mimo usnesení těchto orgánů, 19 statutárních měst, naposledy na začátku prosince Brno, které svou ztrátu po případném zavedení vyčíslilo na 40 miliónů Kč. O těch snových číslech, jak mizí petky a plechovky z ulic města se tím pádem není třeba bavit. Protože i procentuální složení odpadu při akcích typu Ukliďme Česko odhalí, že v přírodě se nachází mnohem větší procento jiných odpadů, než zmiňovaných nápojových obalů. I aktuální průzkum na Slovensku ukázal, že znečištění přírody se zavedením zálohování vůbec nevyřešilo. Příroda se musí uklízet zcela stejně, jako doposud, jen s mírně odlišným složením odpadů.

Ve druhém bodu svého textu tvrdí pan ředitel, že státní rozpočet ušetří 500 milionů ročně za pokuty za nerecyklovaný plast do EU rozpočtu. To, že daná věc se prakticky vůbec netýká PET lahví, ale ostatních plastů a že se v žádném případě nejedná o pokuty, je dobře vysvětleno třeba tady v komentáři pod odkazem a v článku Seznamu.

Třetí bod v textu pana ředitele nepřekvapí už nikoho, kdo pracuje s informacemi a ne dezinformacemi. Obava že Česká republika nesplní cíle EU pro sběr a třídění PETek a plechovek bez zálohování, to tvrdí jen ti, kteří si nevšimli, že Belgie zálohování nemá a plní cíle. A chce současný systém rozvíjet do roku 2029. Zálohy na jednorázové obaly nehodlá zavádět ani Francie, Itálie, Španělsko. Chtějí efektivní řešení pro všechny obaly. Ne jen pro dva nejdražší. Červená kontrolka zablikala v poslední chvíli také poslancům polského Sejmu a kvůli velké řadě problémů odsouvají zálohový systém zatím na říjen 2025. Potom možná ještě dál. Británie už ho odsunula na rok 2027. Také chtějí řešit všechny obaly.

Šetření energií je určitě záslužná snaha. Ale jen zálohovací automaty mají podle RIA k návrhu novely spotřebovávat navíc, oproti současnému stavu ekvivalent spotřeby města s 6300 obyvateli. To je ohromné číslo, kterým se už Coca Cola tak moc nechlubí. Kolik sebereme plechovek? Zatím k plechovkám neexistuje žádný legislativní cíl. Ale až bude, tak určitě podobně jako PETek. Proč? Protože v ČR se nově zavádí celorepublikové třídění kovových obalů také do žlutých nádob (tam kde nejsou šedé). A když lidé dosud vytřídili 8 PETek z 10, určitě to samé budou umět udělat i s plechovkami. Kontejnerů pro to má být v roce 2025 dokonce ohromných 500 000 po celé ČR. Ovšem bohužel stranou stojí hlavní město Praha, jako by snad náměstkyně primátora pro životní prostředí Jana Komrsková (Piráti) čekala, že povinné zálohování přece jen projde.

Coca Cola má velký problém. Aktuálně čelí kritice občanů a ekologických organizací v řadě zemí, že ustupuje od svého závazku k využívání opakovaně použitelných obalů. A že naopak roste produkce jí používaných jednorázových plastů, viz zde. Potvrzuje se varování, které zvedla organizace ZERO WASTE FRANCE. Ta označila zálohování jednorázových PETek za falešné řešení, které v reálu poškozuje životní prostředí. Zálohování podle ní povede jen k navýšení produkce jednorázových plastů. To se nyní na příkladu Coca Coly potvrzuje. Přitom EU i naše vláda se zavázaly k jejich redukci. Vláda dokonce v programovém prohlášení. Zálohování jednorázových PETek jde však přesně proti závazku programového prohlášení této vlády. Není tam napsáno, že vláda schválí zálohování, ale tam napsáno, že vláda zajistí snížení jednorázových obalů. To je přesný opak, než přináší novela. Vypadá to, že nápojářský lobbing k zálohovací novele ministra Hladíka je jedním obrovským green-washingem. Pozor na to! To už je zakázané.

Neuspěje ani argument týkající se potravinářské kvality. Bylo již prokázáno, že stávající PETky ze žlutých kontejnerů plní požadavky a používají se běžně na výrobu PET lahví. Možnost i jejich budoucího použití potvrzuje jak platná legislativa, tak platné technické materiály a metodiky používané na jednotném evropském trhu. Ohled na recyklační firmy, které budou mít lepší možnost k budování dalších kapacit, bych zpochybnila tím, že i pan ministr na semináři ve sněmovně připustil, že teprve v roce 2025 napře svou snahu pro vytváření podmínek recyklačním firmám obecně a připomenu, že PET je pouhým 1% celkového objemu odpadu u nás. Tím pádem se nedomnívám, že lze vytvářet podmínky právě pro firmy recyklující PET a vynechat ty ostatní. To by totiž hraničilo s nedovolenou podporou státu.

V části věnované odpadářským společnostem připouští pan ředitel Dyttert, že přijdou o příjmy z prodeje PETu, který dnes téměř zadarmo berou ze žlutých popelnic. Toto tvrzení ukazuje neznalost autora textu, protože 2/5 odpadářských firem jsou vlastněny, nebo přímo navázány ve své činnosti na své vlastníky a těmi jsou města a obce. A ta se proto brání tomu odlivu příjmů zcela logicky, protože nechtějí poškozovat své rozpočty. Doplnění pana ředitele, že díky zálohování se budou moci odpadářské firmy soustředit na třídění, prodej měkkých plastů, dalších obalů a vytříděných jiných, než nápojářských plastů je spíš kulturní vložkou v debatě, protože za stávající situace není ze strany MŽP dostatečná podpora firem ke zpracovávání odpadů. Zájem o ostatní plasty ke zpracování je velmi nízký, což odpovídá stávající situaci. Hodnota těchto materiálů je mnohonásobně nižší než petu a hliníku, o který v kauze zálohování jde. Vyzkoušeli si to i na Slovensku. Tam jim zmizely PETky ze žlutých kontejnerů. Prostor byl zaplněn jinými plasty. Ale ty jsou často nerecyklovatelné a žádní výrobci obalů, či jiných výrobků, tyto materiály do recyklace nechtějí. Zásadně se tak na Slovensku zvedají náklady na zajištění sběru a využití odpadních plastů. Obce se obávají o samotnou budoucí funkčnost třídícího systému.

Lehká nadsázka ve srovnávání České republiky s ostatními zeměmi, které zálohování zavedly, je zcela mimo, už jen s ohledem na to, že například zálohování na Slovensku je 7x dražší, než náš způsob třídění. Třídění, které jde rozvíjet a zlepšovat docela snadno, za mnohem nižších nákladů.

Pan ředitel se ohání tím, ve používá fakta, což hravě vyvrátím. Debata o zavedení zálohovacího systému se u nás rozvinula už v roce 2008 a nakonec vedla k tomu, že Česko se vydalo cestou systematického třídění odpadu. Za tu dobu bylo investováno do zkvalitňování třídění 13 miliard korun, které by zálohování poslalo do kanálu.

Komplexní systém hospodaření s odpady v ČR si opravdu představuji zjevně jinak,než pan ředitel. Protože on se zabývá jen petem a hliníkem, jedním procentem odpadů, které řeší Česká republika, a zcela ignoruje ten zbytek. I v ostatních komoditách jsou stanovené cíle EU, které bude muset ČR plnit. Pana ředitele nezajímá, jak velké problémy máme v třídění a recyklaci odpadového textilu. Stejné zmatky jsou například v oblasti kompostování biologicky rozložitelného odpadu, jeho evidence a náklady na tyto procesy.

Jenže pan Dyttert je prezidentem Svazu výrobců nealkoholických nápojů, jeho zajímá jen pet a hliník. A přece si při tom bere do pusy Občanskou demokratickou stranu, vládu našeho premiéra, i když mu jde jen o partikulární zájmy své firmy, své a ostatních nápojářů, kteří stojí za založením lobbistické organizace Iniciativa pro zálohování. Ne, panu řediteli o životní prostředí nejde ani trochu. Jde mu jen o zájmy nápojářů.