Sen o megavelké sluneční elektrárně na Sahaře by mohl přinést čistou energii celému lidstvu a ozelenit nehostinnou poušť

Megalomanské, šílené a vpravdě neuvěřitelné plány se obvykle nestávají předmětem solidního vědeckého bádání. Studii o saharské poušti coby globální elektrárně přesto otiskl prestižní žurnál Science. Proč? Marylandští inženýři se v ní pokusili nastínit, co by opravdu velkoplošná instalace obnovitelných zdrojů energie s nejteplejším místem světa mohla udělat. A stojí to za to.

Vedoucí autor studie Yan Li nezakrývá fakt, že jím navržený scénář je naprosto hypotetický. Ale ne vyloženě nereálný. I když ve svých modelech pracuje se solární megafarmou, která by dosahovala rozměrů Číny nebo Spojených států amerických, navíc ještě protkanou větrnými farmami. Skutečně by to nebylo skromné zařízení. Bylo by schopné produkovat okolo 82 TW energie. Tedy zhruba pětkrát tolik, než kolik si celý svět žádá nyní. To ale není všechno. Obří elektrárna by totiž dokázala měnit svou přítomností i podmínky v místě výskytu.

Snižovala by teplotu povrchu, zvyšovala albedo, vytvářela stinná a zastíněná místa, lokálně měnila proudění vzduchu. Tím by současně vytvářela prostor pro uchycení vegetace a také přispívala ke zvýšení objemu dešťových srážek v regionu. A ne málo. Zhruba o 200 až 500 mm za rok. Což není mnoho, ale v místě, kde téměř neprší, už to něco znamená. „Výsledkem by bylo zvýšení vegetačního pokryvu v oblasti o 20 %,“ dodává Li. „V pásmu sahelu pak ještě víc.“ Poušť by přestala postupovat a začala by se zelenat. A dál?

Zelená poušť a čistá energie pro celý svět na jednom místě, prostě pohádka. Obnovitelné zdroje energie by současně odrušily potřebu jiných, fosilních zdrojů paliv a výrazně by zpomalily globální oteplování. A masivní nadbytek energie by se dal využít například k provozu odsolovacích zařízení, které by celé Africe dodaly vodu. Třeba na zemědělství, které by uživilo celou planetu.

„Více srážek znamená více vegetace a ta znamená více srážek, je to uzavřený koloběh,“ říká Li. „Vlastně by stačilo překrýt jen 20 % rozlohy Sahary, aby se něco takového stalo skutečností.“ Zatím je to jen obyčejná teorie. Důvod, proč se takové snivé dílko dostalo do prestižního vědeckého žurnálu, tkví v přístupu Li a jeho týmu. Dokázal totiž doložit zmíněné pozitivní efekty stávajících solárních a větrných instalací na vegetaci i úhrn srážek. Dosud se o nich jen spekulovalo.

„Jasně, globální elektrárna je jen teorií založenou na počítačových simulacích, je to hypotetická vize budoucnosti, kterou by bylo náročné uskutečnit,“ říká Li. „Ale vzhledem k tomu, že se v současnosti Sahara rozšiřuje a postupně pohlcuje území deseti různých států a stále chybí jakýkoliv jiný plán, je i takový sen zatím dobrý. Je to něco, na čem můžete začít pracovat, až se probudíte.“

---

reklama

---