Stuttgart slaví Den toaletního papíru
Místní úřady mají v tomto ohledu jasno. Toalety nejsou popelnice. A navzdory dlouhé německé historii produkce toaletního papíru se lidé stále musí učit respektovat odpadní systém - protože to není nekonečná prázdnota, ale jemný mechanismus, který se snadno ucpe.
Zatímco produkce toaletního papíru ve velkém měřítku začala v Číně ve 14. století, Evropanům trvalo přinejmenším dalších 500 let, než ho všeobecně přijali. Běžný začal být společně s šířením novin a nástupem průmyslové výroby papíru.
Záchody patří v Evropě k hygienickému standardu, ale vždy tomu tak nebývalo. Jejich postupné zavádění je spojené se dvěma velmi důležitými věcmi: S patentem z roku 1775 na splachovací záchod (water closet - WC) skotského vynálezce Alexandra Cummingse a s postupným rozšiřováním odpadních systémů v Evropě během následujících 200 let.
První vnitřní toalety se do Stuttgartu dostaly v 19. století. Během tohoto období se také zrodila městská kanalizace a první domy byly napojeny na odpadní síť. Město pokračovalo v jejím rozšiřování až do 60. let 20. století, kdy uvedlo do provozu čtyři čističky odpadních vod.
Díky tomu začaly být domovní záchody preferovaným příslušenstvím městských domácností, zatímco do té doby většina domů využívala latríny.
Měkčí toaletní papír, který v současnosti známe a milujeme, přišel s nástupem toalet a kanalizace, protože dříve používané hrubé noviny ucpávaly trubky. Nyní má město kanalizační síť dlouhou zhruba 1700 kilometrů a čtyři čističky odpadních vod.
Toaletní papír se v současnosti stal nedílnou součástí každodenního života, uvedlo město v tiskové zprávě. To začalo být více než zřejmé po loňském březnu v době prvních koronavirových uzávěr. "Zatímco ve Spojených státech prudce stoupl prodej střelných zbraní, v Německu lidé začali syslit a křečkovat všechny hygienické prostředky," dodala tisková zpráva.
Pokud jde o kanalizaci a čističky odpadních vod, město potřebuje pomoc všech svých obyvatel, protože čističky mají problém zpracovat jiné věci než odpadní vodu. Problémy přicházejí s tužšími druhy papíru, protože nemají dost času se dostatečně rozložit během krátké cesty mezi spláchnutím a čističkou. To způsobuje ucpávání - jak v menších trubkách, tak v samotných čističkách.
Ve stuttgartských záchodech jsou nejnovější módou vlhčené ubrousky, které ale způsobují městu velké problémy. To proto, že jsou vyrobené z vláken odolných proti protržení, a i když projdou čističkami, nakonec znečistí koncové vodní plochy.
Město stojí čím dál tím víc peněz opravovat trubky, ucpaná místa a zahlcená čerpadla. Městské úřady proto upozorňují, aby se lidé řídili označením "splachovatelné" na etiketě produktu při rozhodování, co mohou - a co by neměli - splachovat do záchodu. Vlhčené ubrousky splachovatelné nejsou a měly by končit v běžných odpadcích, stejně jako například vatové tyčinky.
reklama
Rozhovor o historii environmentálního hnutí u nás s historikem Matějem Spurným
Jak můžeme zlepšit životní podmínky medvědů chovaných v zajetí?
Mám strašně špatný pocit, že se posledních 20 let vlastně propáslo, říká Yvonna Gaillyová