https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/svet-bude-mit-do-dalsich-let-vice-ropy-nikoliv-mene.co-to-udela-s-klimatem
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Svět bude mít do dalších let více ropy, nikoliv méně. Co to udělá s klimatem?

8.11.2019 01:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
Ropy se dnes navzdory snižující poptávce těží více a do její těžby nebo obnovení/rozšíření těžby se teď zapojují i další země. / Ilustrační foto
Ropy se dnes navzdory snižující poptávce těží více a do její těžby nebo obnovení/rozšíření těžby se teď zapojují i další země. / Ilustrační foto
Foto | swisscan / Flickr
Na jedné straně stojí obavy o neradostný stav klimatu, na druhé pak momentálně zvolna klesající poptávka po ropě. Skoro by se zdálo, že dohromady je to dobrá zpráva. Klesající spotřeba fosilních paliv přeci povede ke zlepšení stavu klimatu, ne? Jenže jak upozorňuje New York Times, je třeba vidět celý obrázek.
 

Ropy se dnes navzdory snižující poptávce těží více a do její těžby nebo obnovení či rozšíření těžby se nově zapojují i další země. Podle analytiků proto bude nejspíš výsledkem dalších let ropa levnější. Což přinejmenším zkomplikuje naši snahu boje proti globálnímu oteplení a klimatickým změnám. S cenově dostupnými pohonnými hmotami bude totiž očekávatelnou ekonomickou reakcí dotčených subjektů spíše přidržet se zavedené ropy, než investovat do alternativních paliv.

I když aktuální poptávka po ropných palivech spíše klesá, každý den je vytěženo kolem 80 milionů barelů. V roce 2021 to bude, se zapojením nových těžařů, minimálně o 2 miliony barelů denně více. Což prý ceny stlačí dolů a spustí širší poptávku.

Problémem trhu není životní prostředí, ale nestabilita dodavatelů

Pohled do světa ropného byznysu je vůbec plný paradoxů: environmentálně optimistický člověk by mohl snadno podlehnout dojmu, že postupné odvracení spotřebitelských zemí od ropy si lze vysvětlit zájmem vlád o životní prostředí a hledáním schůdnějších alternativ. To ropní magnáti si pokles poptávky vysvětlují nestabilitou v zemích, kde těžbě dochází.

A je třeba jim dát do jisté míry za pravdu: pro jih Evropy klíčová ropa z Libye na čas „vypadla“ kvůli občanské válce, pro USA podstatná Venezuela se také revolucemi otřásá v základech a na klidu těžařskému sektoru nepřidávají napjaté vztahy mezi Saúdskou Arábií a Íránem. O ropě ze Sýrie nebo Iráku raději ani nemluvě.

Viděno pohledem ropných magnátů, dokud v těchto tradičně ropu exportujících zemích nebude klid, bude pro spotřebitele dál výhodnější hledat ne-ropné alternativy. A zdá se, že v nich klid a mír ještě nějakou dobu nenastane. Takže by poptávka po ropných palivech nejspíš dál klesala, z čehož by těžilo i klima a životní prostředí. Jenže…. co když se do těžby ropy zapojí noví hráči, země s dosud plně nevyužitým ropným potenciálem? A to prosím země, které budou patřit ke geopoliticky stabilním dodavatelům? Situace se obrátí: globální trh s ropou bude moci znovu stavět na „důvěře“ a kvalitě. Těžba poroste, ceny poklesnou, odchylky z dodávek vymizí. A ropa bude zase v trendu. Že to zní jako vlhký sen ropných magnátů?

Představuje se nová neslavná čtveřice

Bohužel to tak ale je. Těžbu ropy ve velkém totiž po jistých turbulencích rozjíždí Brazílie. V současnosti její vrtné plošiny při pobřeží dodávají 300 000 barelů za den a momentálně hodlá v aukci těžařů nabídnout koncesi k vytěžení rezerv odhadovaných na 15 miliard barelů. A coby pátá nejlidnatější země světa navíc nabízí i ohromné odbytiště přímo u zdroje.

Takže s jistou dávkou cynismu investičních bankéřů: kdo teď vsadí na brazilskou ropu, neprodělá. Dalším, dočista novým hráčem, je Guyana. Tady se ještě ropa netěžila, ale za poslední 4 léta tu prospektoři z ExxonMobil narazili na obří zásoby černého zlata. A vše už je připraveno k tomu, aby tahle malá země dodávala v roce 2025 na trh 750 000 barelů denně.

Zapomenout bychom rozhodně neměli ani na Norsko. Ano, přesně na tu zemi, které tak na srdci leží blaho světa. Posledních 19 let se tu s těžbou ropy drželi hodně zkrátka a snažili se svou ekonomiku orientovat zeleným směrem. Ale hlubinné těžbě v mořském pásmu Johan Sverdrup se prostě nedalo odolat. Proudit odtud bude 440 000 barelů ropy každý den, čímž se do roku 2021 zvýší denní obrat norské těžby na 1,8 milionu barelů.

Bát se o životní prostředí nemusíte: těžaři tu sice těží, ale uhlíkové daně řádně platí. To jsou ty peníze z Norských fondů, se kterými zlepšujeme i naše životní prostředí. Tamní těžaři z koncernu Equinor si to prý doma vyžehlí zbudováním několika větrných farem.

A samozřejmě, je tu i Kanada, která během posledních pěti let nepřestala mluvit o významu životního prostředí a boji proti klimatickým změnám. Ano, a po celou tuhle dobu s decentním pokrytectvím investovala do dokončení 1600 kilometrů dlouhého ropovodu z Alberty do Wisconsinu. Kanadská těžba ropy se díky němu zvýší o 500 000 barelů za den (tedy o 10 % národní těžby) a zajištěn má i dlouhodobý odbyt na žíznivé čínské a japonské straně oceánu.

O ropu, brazilskou, guyanskou a norskou, se pochopitelně hlásí i Indie. A Spojené státy americké, které jsou už trochu unavené z ropou nasáklého ale „neklidného“ Perského zálivu a docházející mexická ropa jim nestačí.

Zapojení čtyř nových stabilních dodavatelů ropy do globální sítě může velmi výrazně ovlivnit to, jak se jednotlivé vlády světa dívají na alternativní paliva a své vlastní klimatické závazky. Ropní magnáti, zdá se, nemají důvod hledět na budoucnost s obavami.

Kdy nám dojdou zásoby ropy?

První varovný odhad, a to že nám pod zemí zůstávají na světě zásoby jen na dalších 20-30 let, je datován už k roku 1909. Do 15 let měla ropa zmizet po roce 1937 a v roce 1945 se vědělo, že nám zbývá ropy na posledních 13 let. V šedesátkách mělo k ropnému krachu přijít do deseti následujících let a v roce 1977 měli odborníci jasno, že v letech devadesátých budeme na suchu. V roce 1996 prohlásil laureát Nobelovy ceny za chemii Richard Smalley, že ropný konec nastane v roce 2020. Zatím to tak nevypadá. Americká vládní agentura v roce 2007 znovu potvrdila, že bez ropy budeme „kdykoliv do roku 2040“ a aktuální konzervativní odhady nám dávají dalších 53 let. Kdy tedy ropa dojde? Zjevně to ještě chvilku potrvá a nejrůznější odhady se zatím budou dál úspěšně míjet s realitou.


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (27)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

VK

Václav Kain

8.11.2019 07:55
A takhle se ti odborníci a vědci mýlí naprosto ve všem.Už začínají být s těmi svými prognozami k smíchu.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

8.11.2019 12:37 Reaguje na Václav Kain
Evidetně jste článek nepochopil..
Odpovědět

Jan Šimůnek

8.11.2019 08:25
Peníze za ropu by se měly investovat do skutečně potřebných a přínosných projektů, ne do OZE, jejichž přínos je nulový a škody jimi nadělané jsou nedozírné.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

8.11.2019 12:35
Kvůli prachům cokoliv no :) jsme všichni rukojmí a bohužel i oběti všech podobných choutek.... lidská touha po penězích a moci je nezastavitelná a vše ničící bestie.... a nejlepší je, že ani ti, kteří na této devastaci světa vydělávají z toho nakonec nebudou šťastní... lidské ego a jeho projevy jsou prostě jeden velký paradox :)

Přitom by mohlo být všechno jinak... stačilo by jen chtít, ale ono se nechce... a nechce se ani značné části obětí tohoto.. je to prostě sranda...
Odpovědět
ig

8.11.2019 12:41 Reaguje na Lukáš Kašpárek
Neuvažujete, že byste založil hnutí "Nechceme peníze" a aktivně začal odmítat každou situaci, kdy byste si mohl nějaké vydělat? Jednak by to přesně odpovídalo tomu, co navrhujete ("stačí chtít"), jednak byste třeba strhl ostatní.
Odpovědět
VS

Vaclav Sobr

8.11.2019 16:26 Reaguje na Lukáš Kašpárek
Jrnom dotaz - JAK JINAK by to mohlo být?

Zatím se nikde na světě nic jiného s délkou fungování "kapitalismu" ani vzdáleně nemůže srovnávat. Každý jiný systém zkolaboval řádově rychleji.


Jinak co se tohohle světa týká - za cca 1-1,3 miliardy let už bude Slunce pálit tolik hélia že na Zemi nebude možný lidský život prakticky nikde - a to i kdyby zcela přestal existovat skleníkový efekt.

pro život platí že buď expanduje o dům dál- Mars, měsíce Jupitera atd - a nebo prostě zanikne.

Jenom přežívat není v tomhle vesmíru možné- v dlouhodobém měřítku je vždy nutná expanze - doslova řečeno - za nějakých 5-6 miliard let i slunci dojde palivo. A pak bude třeba jít ještě o dům dál.
Odpovědět
PD

Petr Dvořák

8.11.2019 17:23 Reaguje na Vaclav Sobr
Navrhujete tedy zničit Zemi co nejdříve a přemístit se na Mars? To nezní jako dobrý začátek expanze.
Odpovědět
MJ

Martin Jasan

8.11.2019 19:08 Reaguje na Vaclav Sobr
Je vidět, že si žijete ve vlasním světe.

a) Nikdo kromě vás tady na stránce o prosazování nebo boření kapitalismu nemluví.
b) I 1 mld. let je dlouhý horizont. Změna klimatu je otázkou desetiletí.
Odpovědět

Jan Šimůnek

9.11.2019 08:07 Reaguje na Martin Jasan
Ekologové jednoznačně hovoří o "nutnosti" zrušit demokracii a tržní hospodářství, v podstatě od 90. let.

I zcela přirozené změny klimatu se v některých případech děly z roku na rok.
Odpovědět

Jan Šimůnek

9.11.2019 08:13 Reaguje na Jan Šimůnek
Typické ekologické žvástání o nutnosti zrušit kapitalismus (byť se autor tomuto pojmu vyhýbá, ale to, co prosazuje, faktickým zrušením kapitalismu je), je zde:
https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/miroslav-hruska-pomohou-nam-opravdu-dalsi-dalnice
Odpovědět
PD

Petr Dvořák

9.11.2019 09:19 Reaguje na Jan Šimůnek
A mimochodem, ty dálnice staví stát. Není to taky nějaká forma fašismu? ;P
Odpovědět

Jan Šimůnek

9.11.2019 13:25 Reaguje na Petr Dvořák
Není, protože je staví na základě rozhodnutí demokraticky zvolených zastupitelů (mimo jiné).
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

10.11.2019 17:53 Reaguje na Jan Šimůnek
Demokraticky zvolení zástupci odhlasovali i zákon o obnovitelných zdrojích a nepohlídali, aby si z něj ERÚ neudělal trhací kalendář, nastavil podporu mnohem výše a vytvořil zatím největší tunel ČR.

Vámi oslavovaní současní volení zástupci od toho dávají ruce pryč.
Odpovědět
sv

10.11.2019 22:37 Reaguje na Jiří Svoboda
Blábol. Trhací kalendář byl zákon o obnovitelných zdrojích sám o sobě. Pokud se zákonem stanoví pro podnikání, tedy pro činnost, která je z definice vedená na vlastní riziko, zaručený zisk, navíc zaručený zisk na provozování nehotové technologie neschopné dosáhnout stanovených cílů, tedy nárhady klasické energetiky, tak to jinak než obří ekonomickou katastrofou skončit nemohlo a nemůže. Ostatně ekonomickou katastrofou to nekončilo jen v ČR. Totéž nastalo všude tam, kde byl schválen stejně koncipovaný zákon, tedy třeba v Bulharsku, Španělsku a samozřejmě i v tom Německu. Tam ta ekonomická katastrofa stále pokračuje. Házet to na ERÚ je kravina. Zodpovědní jsou ti co odkývali povinný podíl oze na energetické mixu v rámci přístupové dohody, tedy tehdejší premiér a součaný prezident zemana ti kdo zákon napsali a prosadili, tedy bursík a paroubek.
Odpovědět

Jan Šimůnek

11.11.2019 09:04 Reaguje na
Zodpovědná je EU, která to prosadila (a zcela jistě "nezištně"). To je ten Augiášův chlív, který je třeba totálně vyčistit nebo zbourat.
Odpovědět
PD

Petr Dvořák

9.11.2019 09:18 Reaguje na Jan Šimůnek
Myslím, že zaměňujet konzumní společnost, tržní hospodářství a demokracii, jako by to byla synonyma.
Odpovědět
ig

9.11.2019 09:44 Reaguje na Petr Dvořák
Pokud demokracií myslíte zároveň svobodu jednání lidí, pak to synonyma jsou. Lidi, když je necháte být, spolu velmi rychle a "sami od sebe" začnou obchodovat a vznikne trh i konzum.
Odpovědět
PD

Petr Dvořák

9.11.2019 10:27 Reaguje na
No, ona ta konzumní společnost v tom pojetí, jak ji známe dnes, vznikla myslím až po válce. V U.S. možná krátce před válkou, když se dostal na scénu kreativní marketing a tzv. PR, začla se snižovat kvalita výrobků, aby se rychleji točily na trhu atd. Dnes máme spoustu jednorázových záležitostí, od PET lahví až po elektroniku s běžnou životností pod 2 roky. Je málo bláznů, co se snaží vystačit s jedním mobilem aspoň 5 let, a výrobci jim to moc neusnadňují (přinejmenším sw. podpora je problém).
To samozřejmě úzce souvisí s kolektivizací externalit - a to je na dlouhou diskusi, jestli přeci jen nějaké regulace nejsou na místě. Podle p. Šimůnka zřejmě ne, podle mne by bylo ruzumné externality, jako třeba poškozování životního prostředí a tedy i zdraví lidí, do cen výrobků (a služeb) zahrnovat, třeba namísto obecného zdanění zisku.
Odpovědět
ig

9.11.2019 11:16 Reaguje na Petr Dvořák
Konzumní společnost je tu od nepaměti, mj. ji kritizuje i samotný Marx, což bylo jistě před světovou válkou.

Co se týká regulací bránícím poškozování žp, o tom klidně budu diskutovat, pokud to bude v rámci možného. O některých radikálních návrzích totiž s jejich autory diskutovat nelze :-)
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

10.11.2019 17:59 Reaguje na
Radikální návrh je správný, protože je zaměřen na efektivní řešení daného problému při minimálním vlivu na to ostatní.

Na efektivní řešení problému je třeba též vzít odpovídající kalibr.
Odpovědět

Jan Šimůnek

9.11.2019 13:39 Reaguje na Petr Dvořák
Ne vždy to bylo ke škodě věci. Nezapomínejte, že pokrok v řadě technologií v posledním století narůstal zhruba exponenciálně (to se týká i té elektroniky). Druhou věcí je, že to byla "vzorově demokratická" EU, která zákazem funkčních pájek s přídavkem olova v podstatě drasticky snížila životnost veškeré elektroniky. Nový mobil nebo počítač si nyní lidé kupují především proto, že ten starý jednoduše zdechne na nějaké praskliny ve spojích, které jsou prakticky nedohledatelné (respektive cena takové práce převyšuje cenu nového výrobku).
PET láhve a další podobné výrobky drasticky snižují riziko alimentárních (a eventuálně i dalších) infekcí. V době dominance vratných skleněných lahví byly dost časté případy, kdy se mycí směs chemikálií dostala až ke spotřebiteli. Nízká hmotnost a obtížná rozbitelnost (oproti sklu) jsou také bonusem. Balení masa, které v ledničce vydrží týden a déle, je zcela jednoznačným přínosem pro naprostou většinu spotřebitelů (dtto jiné balené potraviny s dlouhou údržností).
Další oblastí "jednorázovosti" je zdravotnictví, kde jsou jednorázové prostředky holou nezbytností, bez níž nelze zabránit přenosu chorob. Přičemž spektrum toho, co je jednorázové, spíš narůstá a jednorázovými se stávají i části některých přístrojů v ceně stovek až tisícovek Kč.
"Kolektivizace externalit" by byla přípustná tehdy, pokud by se za ní, a to v naprosté většině případů, neskrývaly zájmy, nemající s vlivem externalit na životní prostředí naprosto nic společného (např. výdělky solárních baronů). Bohužel, tato oblast byla v posledních desetiletích totálně zdiskreditována a dnes už nikdo se zdravým rozumem podobným návrhům, coby přínosným pro celou společnost a nikoli jen pro "vyvolené", nevěří.
Odpovědět
PD

Petr Dvořák

9.11.2019 18:53 Reaguje na Jan Šimůnek
Ano, a ten pokrok také úzce souvisí s dostupnou energií.
U těch olovnatých pájek bych byl skeptický. Jakkoliv mohou na životnost mít vliv, tak elektronika se dnes obměňuje spíše kvůli morálnímu zastarání a dostupnosti softwaru.
Mám např. starou Z5 Compact, která funguje (po výměně displaye a šasi) i po hodně brutální nehodě, kdy došlo k velké deformaci základové desky.
S kolektivizací externalit jste mě špatně pochopil, kolektivizace externalit je současný stav. Zisk jde výrobci (např. provozovateli tepelné elektrárny, nebo jakémukoliv jinému), škody se kolektivizují (např. skrze veřejné zdravotnictví).
Odpovědět

Jan Šimůnek

11.11.2019 09:07 Reaguje na Petr Dvořák
Jenže to samé (kolektivizace externalit) se, a v daleko větší míře, týká OZE. Včetně toho, že provozovatelé mají různé výjimky z obecně platných zákonů, takže mohou "zkrachovat" a nechat likvidaci svinčíku, který jejich OZE představují, státní správě.
Odpovědět

Jan Šimůnek

9.11.2019 13:39 Reaguje na Petr Dvořák
Nezaměňuji, nicméně je to úzce propojeno a jedno bez druhého v podstatě nedává smysl.
Odpovědět
Miloš Večeřa

Miloš Večeřa

12.11.2019 01:21
Jakékoliv odhady jsou směšné a vždy výcházejí z aktuální situace, techlogických možností(ty se během 20.století výrazně zefektivňovaly), ekonomice a skutečně prověřeném území. Klíčovým parametrem je, že vložená energie do těžby musí být nižší než získáná v surovině (samozřejmě existují výjímky). Z toho plyne, že ropa "dojde" maximálně jako energetická surovina. Určitě však bude v budoucnu využívána jako materiálová surovina. Osobně si myslím, že patří mezi největší objevy lidsva. Technologie využívající ropu osvobodily lidstvo od těžké práce v zemědělství a průmyslu. Rozvoj organické chemie umožnil rozvoj medicíny, atd. Dnes jí něktěří spílají nejhoršími jmény, asi zapoměli, že praprarodiče se před 100 lety dřeli na polích, zemědělství bývalo velká dřina nikoliv máchovská romantika. Samozřejmě existují negativa jako dvě světové války, zamoření biosféry antropogenními chemikáliemi, atd. Plasty by například nemusely představovat problém, pokud by končili ve spalovnách. Mnohé z nich kvůli svým fyzikálním vlastnostem jsou pro potřebu cirkulární ekonomiky naprosto nepoužitelné.
Odpovědět
MS

Milan Smrž

14.11.2019 18:39
Norské peníze nejsou za uhlíkové kredity, ale za to, že Norsko může být součástí společného evropského trhu.
Odpovědět
MS

Milan Smrž

14.11.2019 18:40
Norské peníze nejsou za uhlíkové kredity, ale za to, že Norsko může být součástí společného evropského trhu.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist