Svět bude mít do dalších let více ropy, nikoliv méně. Co to udělá s klimatem?

Ropy se dnes navzdory snižující poptávce těží více a do její těžby nebo obnovení/rozšíření těžby se teď zapojují i další země. / Ilustrační foto

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | swisscan / Flickr

Ropy se dnes navzdory snižující poptávce těží více a do její těžby nebo obnovení či rozšíření těžby se nově zapojují i další země. Podle analytiků proto bude nejspíš výsledkem dalších let ropa levnější. Což přinejmenším zkomplikuje naši snahu boje proti globálnímu oteplení a klimatickým změnám. S cenově dostupnými pohonnými hmotami bude totiž očekávatelnou ekonomickou reakcí dotčených subjektů spíše přidržet se zavedené ropy, než investovat do alternativních paliv.

I když aktuální poptávka po ropných palivech spíše klesá, každý den je vytěženo kolem 80 milionů barelů. V roce 2021 to bude, se zapojením nových těžařů, minimálně o 2 miliony barelů denně více. Což prý ceny stlačí dolů a spustí širší poptávku.

Problémem trhu není životní prostředí, ale nestabilita dodavatelů

Pohled do světa ropného byznysu je vůbec plný paradoxů: environmentálně optimistický člověk by mohl snadno podlehnout dojmu, že postupné odvracení spotřebitelských zemí od ropy si lze vysvětlit zájmem vlád o životní prostředí a hledáním schůdnějších alternativ. To ropní magnáti si pokles poptávky vysvětlují nestabilitou v zemích, kde těžbě dochází.

A je třeba jim dát do jisté míry za pravdu: pro jih Evropy klíčová ropa z Libye na čas „vypadla“ kvůli občanské válce, pro USA podstatná Venezuela se také revolucemi otřásá v základech a na klidu těžařskému sektoru nepřidávají napjaté vztahy mezi Saúdskou Arábií a Íránem. O ropě ze Sýrie nebo Iráku raději ani nemluvě.

Viděno pohledem ropných magnátů, dokud v těchto tradičně ropu exportujících zemích nebude klid, bude pro spotřebitele dál výhodnější hledat ne-ropné alternativy. A zdá se, že v nich klid a mír ještě nějakou dobu nenastane. Takže by poptávka po ropných palivech nejspíš dál klesala, z čehož by těžilo i klima a životní prostředí. Jenže…. co když se do těžby ropy zapojí noví hráči, země s dosud plně nevyužitým ropným potenciálem? A to prosím země, které budou patřit ke geopoliticky stabilním dodavatelům? Situace se obrátí: globální trh s ropou bude moci znovu stavět na „důvěře“ a kvalitě. Těžba poroste, ceny poklesnou, odchylky z dodávek vymizí. A ropa bude zase v trendu. Že to zní jako vlhký sen ropných magnátů?

Představuje se nová neslavná čtveřice

Bohužel to tak ale je. Těžbu ropy ve velkém totiž po jistých turbulencích rozjíždí Brazílie. V současnosti její vrtné plošiny při pobřeží dodávají 300 000 barelů za den a momentálně hodlá v aukci těžařů nabídnout koncesi k vytěžení rezerv odhadovaných na 15 miliard barelů. A coby pátá nejlidnatější země světa navíc nabízí i ohromné odbytiště přímo u zdroje.

Takže s jistou dávkou cynismu investičních bankéřů: kdo teď vsadí na brazilskou ropu, neprodělá. Dalším, dočista novým hráčem, je Guyana. Tady se ještě ropa netěžila, ale za poslední 4 léta tu prospektoři z ExxonMobil narazili na obří zásoby černého zlata. A vše už je připraveno k tomu, aby tahle malá země dodávala v roce 2025 na trh 750 000 barelů denně.

Zapomenout bychom rozhodně neměli ani na Norsko. Ano, přesně na tu zemi, které tak na srdci leží blaho světa. Posledních 19 let se tu s těžbou ropy drželi hodně zkrátka a snažili se svou ekonomiku orientovat zeleným směrem. Ale hlubinné těžbě v mořském pásmu Johan Sverdrup se prostě nedalo odolat. Proudit odtud bude 440 000 barelů ropy každý den, čímž se do roku 2021 zvýší denní obrat norské těžby na 1,8 milionu barelů.

Bát se o životní prostředí nemusíte: těžaři tu sice těží, ale uhlíkové daně řádně platí. To jsou ty peníze z Norských fondů, se kterými zlepšujeme i naše životní prostředí. Tamní těžaři z koncernu Equinor si to prý doma vyžehlí zbudováním několika větrných farem.

A samozřejmě, je tu i Kanada, která během posledních pěti let nepřestala mluvit o významu životního prostředí a boji proti klimatickým změnám. Ano, a po celou tuhle dobu s decentním pokrytectvím investovala do dokončení 1600 kilometrů dlouhého ropovodu z Alberty do Wisconsinu. Kanadská těžba ropy se díky němu zvýší o 500 000 barelů za den (tedy o 10 % národní těžby) a zajištěn má i dlouhodobý odbyt na žíznivé čínské a japonské straně oceánu.

O ropu, brazilskou, guyanskou a norskou, se pochopitelně hlásí i Indie. A Spojené státy americké, které jsou už trochu unavené z ropou nasáklého ale „neklidného“ Perského zálivu a docházející mexická ropa jim nestačí.

Zapojení čtyř nových stabilních dodavatelů ropy do globální sítě může velmi výrazně ovlivnit to, jak se jednotlivé vlády světa dívají na alternativní paliva a své vlastní klimatické závazky. Ropní magnáti, zdá se, nemají důvod hledět na budoucnost s obavami.