Toxické látky ze spaloven je třeba měřit dlouhodobě, míní organizace Arnika

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Karelj / Wikimedia Commons

Arnika vyzvala v říjnu 2023 dopisem 20 provozovatelů spaloven k zavedení takzvaného semikontinuálního měření, které je podle nového dokumentu Evropské unie z roku 2019 mezi nejlepšími dostupnými technologiemi pro spalování odpadů (BAT). Šest z nich na výzvu odpovědělo. "Kromě ZEVO Mělník, které bude v rámci integrovaného povolení diskutovat o zavedení semikontinuálního měření emisí dioxinů, se v žádném z dalších zařízení o takovém monitoringu neuvažuje. Obvykle se odkázali na plnění závazků národní legislativy a nejlepší dostupné techniky pro spalování," řekla Nikola Jelínek z organizace Arnika. Z oslovených provozovatelů odpověděli ACHTERM, Plzeňská plynárenská, Pražské služby, ČEZ, FFC ČR a Spolana.

Do styku s dioxiny přichází člověk podle vědců nejčastěji v potravě a konzumací živočišných produktů, protože se tyto látky hromadí nejvíce v tucích. U lidí poškozují imunitní a hormonální systém, způsobují poruchy metabolismu, vysvětlil Petrlík. "Dioxiny mají vliv v přírodě na zvířata. Například polární medvědi mohou mít problémy s rozmnožovacím systémem, pokud s látkami budou přicházet do kontaktu," řekl přírodovědec.

Vědci v Belgii v roce 1998 odebírali vzorky ze spaloven v delším časovém horizontu. Zjistili, že dlouhodobé měření dioxinů dává jiné hodnoty než ty, které se získají při dvouročním měření. Podle oficiálních hlášení v České republice je za rok 2019 celková hodnota emisí dioxinů 27,9 gramů toxického ekvivalentu (TEQ), který vyjadřuje míru jedovatosti dioxinů. Z toho 3,4 gramů TEQ pochází ze spaloven. Člověk, který váží 70 kilogramů, by podle Světové zdravotnické organizace (WHO) neměl za den dostat do těla více jak 70 až 280 pikogramů TEQ dioxinů.

"Díky studiím vědci zjistili, že dioxiny jsou problémové i ve velmi nízkých koncentracích. Kupříkladu by stačila jedna kostka cukru dioxinů v jezeře o objemu jeden kilometr krychlový," uvedl Petrlík. Proto je podle něj třeba měřit dioxiny v momentě, kdy spalovny produkují a vypouští emise. Okem člověk tyto látky nevidí, nicméně se podle vědců v životním prostředí velice náročně rozkládají, přírodními procesy se roznáší po celé planetě a mohou se dostat například do polárních oblastí.