Umělá inteligence v zemědělství nemusí být výhra pro životní prostředí

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Zapojení technologií s prvky umělé inteligence (artificial intelligence, AI) do zemědělství je obecně spojováno s jednostranně vnímanými pozitivy. Přepokládá se že jejich širší zapojení povede k efektivnějšímu využívání půdy, lepší a úspornější práci s omezenými zdroji, přispěje k monitorování životního prostředí a vyústí ve větší transparentnost dodavatelských řetězců. Technologicko-ekonomický tým Beijerova institutu pro ekologickou ekonomiku ve Stockholmu ale protentokrát zvolil jinou cestu. Ve své studii se rozhodli identifikovat oblasti, v nichž by AI v zemědělství mohla být zdrojem problémů.

„Jen to, že práci řídí počítač, nemusí znamenat, že výsledek bude dobře,“ vystihuje ve zkratce hlavní poselství Victor Galaz, hlavní autor studie uveřejněné v žurnálu Technology in Society. Využití AI v odvětvích zemědělství, lesnictví nebo mořských akvakultur může vést k sérii systémových pochybení. To proto, že lidé, ekosystémy i umělou inteligencí řízené stroje se vzájemně ovlivňují ne vždy očekávatelným způsobem. Pro lidi i přírodu by z toho mohly plynout komplikace – s vysokým dopadem na udržitelnost - hlavně ve čtyřech oblastech.

Kde se stane chyba?

První rizikovou oblasti švédští badatelé pojmenovali jako Algoritmická zkreslení a alokační škody. V principu jde o užití souboru podpůrných dat a modelů, které dobře fungují u velkých farem (v kontextu bohatém na data), ale možnosti jejich využití u malých farem jsou omezené a mohou vést k chybným nebo nezáměrně špatným výsledkům.

Druhou oblastí je Nerovný přístup k výhodám. U něj platí, že globální distribuce digitálních technologií zatím není rovnoměrná, a tak z jejich výhod nebudou moci profitovat všichni. Není to banalita, fakt, že prospěch bude omezen jen na některé geografické oblasti, totiž bude rozevírat nůžky ekonomické nerovnováhy.

Kaskádová selhání a obavy z vnějšího narušení jsou třetí oblastí, v níž mohou být dopady na udržitelnost při zapojení AI do procesu zemědělské produkce silně patrné. Farma spoluřízená umělou inteligencí totiž potřebuje ke svému provozu „virtuální farmu“, velké úložiště dat. Kybernetický útok nebo výpadek sítě tak může shodit reálně probíhající hospodaření.

A do čtveřice jsou tu Kompromisy mezi efektivitou a odolností (resiliencí) ekosystémů. Pro využití spoluřízení AI se totiž nehodí každá plodina, zatím jen určité druhy. Pokud by se právě ty staly při masivní aplikaci umělé technologie preferované, mohlo by se to promítnout do nevratných změn v ekosystémech.

Umělá inteligence na vzestupu

Experimenty s AI – formou IoT, pokročilých senzorů, řízení, robotiky a analytických jednotek - se v současnosti realizují na území padesátky států světa. Široce aplikované jsou zatím jen v oblasti zemědělských hospodářských procesů, u lesnictví a akvakultur - extrakce zdrojů z moří - jde spíše o minoritní příspěvky. Spojené státy americké zatím vedou v oblasti vývoje (zabývá se jím tu nejvíce společností na celém světě), Čína pak vede v úhrnu celkových investic do této oblasti (okolo 5 miliard dolarů za období 2007-2020).

„Dosud byly moderní technologie s prvky umělé inteligence v zemědělské produkci vnímány z hlediska svých sociálních aspektů, dopadů na zemědělce,“ říká Galaz. „Skutečně odpovědná umělá inteligence by ale mohla více integrovat rozměry environmentální udržitelnosti. A pokud to s AI a udržitelností v zemědělství myslíme opravdu vážně, je zapotřebí ony čtyři rizikové oblasti urychleně vyřešit.“