V Česku jsou původní tři druhy jilmu. Rozlišit vám je pomůže lesnická příručka
„Jilmy patří mezi rychle rostoucí dřeviny, kterým vyhovuje většina půd. Snášejí znečištěné ovzduší, zasolení a netrpí příliš ani okusem. Díky bohaté kořenové soustavě se řadí mezi meliorační a zpevňující dřeviny," uvádějí autoři. V Česku, stejně jako v celé Evropě, se jako původní vyskytují pouze tři druhy jilmů.
Aktuálně vykazované zastoupení jilmů v druhové skladbě našich lesů je však velmi nízké a dosahuje pouze 0,032 % (necelých 840 ha). Z toho většina připadá na jilm habrolistý, dále na jilm vaz a na jilm drsný (horský),“ píší Buriánek a Novotný.
Dřívější podíl jilmů v lesích byl podle historických informací mnohem vyšší. Nejvíce jilmů (téměř 40 % redukované plochy) se dnes vyskytuje v přírodní lesní oblasti Jihomoravské úvaly a Polabí, přičemž se v těchto nížinných oblastech jedná prakticky výhradně o jilm vaz a jilm habrolistý. Jilm drsný má ostrůvkovité rozšíření na vhodných lokalitách ve středních a vyšších polohách po celé republice.
Jilm vaz je typickou dřevinou lužních lesů nížin. Ukázalo se, že je z našich druhů jednoznačně nejodolnější vůči grafióze. Jilm habrolistý je na našem území rozšířen hlavně v 1., méně pak ve 2. lesním vegetačním stupni. Nejhojnější je v Českém středohoří, ve středních a východních Čechách a na střední a jižní Moravě.
Jilm habrolistý je ze všech jilmů nejvíce citlivý k onemocnění grafiózou, a je tedy touto chorobou silně zdecimován, takže v lesních porostech lze dnes nalézt starší zdravé stromy jen vzácně.
Jilm drsný má u nás těžiště ve středních a vyšších polohách celého území, v suťových lesích a klenových bučinách ve 3.–6. lesním vegetačním stupni. V horských karech zasahuje až do 8. lesního vegetačního stupně. Je rovněž silně ohrožován grafiózou, i když v posledních letech lze pozorovat určité zlepšení
Velmi dobré a spolehlivé rozlišovací znaky jsou přítomné především na listech. Důležité jsou zejména jejich tvar, velikost, asymetrie a uspořádání žilnatiny. Další rozlišovací znaky jsou i na květech a hlavně na plodech, pomocí nichž lze naše jilmy určit nejspolehlivěji. Další znaky jsou také na pupenech, které se u jednotlivých druhů liší tvarem a oděním šupin.
Grafióza
Evropské druhy jilmů jsou od 20. století silně decimovány houbovou chorobou grafiózou, známou též pod jménem holandská nemoc jilmů. Jilmy se tak koncem 20. století staly ohroženými a vzácnými dřevinami. Epidemie vedla k rapidnímu poklesu zájmu o jejich pěstování. Během doby se však podařilo na základě využití genetického základu asijských odolných druhů z okruhu jilmu sibiřského vyšlechtit celou řadu hybridů a odolných kultivarů rezistentních vůči grafióze. V posledních letech rovněž dochází k částečnému návratu původních druhů jilmů do volné i lesní krajiny.reklama
V Jeseníkách ochránci přírody zjišťovali, kolik ryb přežilo povodně
Nefunkční nádrž na Křivoklátsku nahradila nová tůň umožňující migraci živočichů
Ochránci přírody vysadili jižně od Prahy sto rostlin koniklece otevřeného
