V povodí Konga se rozhoduje o celoplanetární atmosféře

Chceme těžbu ropy, nebo chceme zachovat přírodní bohatství pralesů? Tohle dilema nepodstupuje lidstvo zrovna poprvé a jen málokdy při takovém rozhodování přeje štěstí pralesům. V povodí Konga jde ale navíc o klima celé planety. Píše o tom Guardian.

V roce 2017 zazářila ve světovém tisku zpráva o přírodním „objevu“ z Demokratické republiky Kongo. Na Cuvette Centrale, uprostřed džunglí v povodí řeky Kongo, by se podle badatelů měl nacházet jeden z největších rašelinných mokřadů na světě. S odhadovanou rozlohou 145 500 kilometrů čtverečních a v průměru dvoumetrovou vrstvou rozkládající se vázané organické hmoty by jistě patřil k zásadním planetárním úložištím uhlíku. Hovořilo se až o 30 petagramech (10¹⁵), nebo v trochu jiném pojetí, o tom, že tu jsou fixovány zhruba tři léta celoplanetární emisní produkce.

Území je současně cenným biotopem, domovem například pro gorily nížinné a pralesní slony. To jen pro doplnění, aby nepřekvapilo, proč celé území podléhá režimu přísné ochrany přírody. Až potud by vše bylo v pořádku.

Džungle, mokřady, ropa…

Jenže i ochrana přírody má své limity, zvlášť v DR Kongo a v sousedním státě Kongo-Brazzaville, do kterého část mokřadů geograficky spadá. Ukázalo se totiž, že část tohoto periodicky zaplavovaného území se nejspíš překrývá s velmi vydatným ropným ložiskem.

Odhady o jeho vydatnosti nepatří k nejpřesnějším, ale hovoří se o 359 milionech barelů. O jejich vytěžení by pak měla eminentní zájem konžská firma Pepa. S tím, že by otevření těžby zčtyřnásobilo konžskou ropnou produkci a v zásadě vyvedlo celou zemi z dluhů. Teď můžeme na moment odložit geopolitické rozdíly mezi DR Kongo a Kongo-Brazzaville (Konžskou republikou): s ekonomicky přínosnou těžbou by totiž v zásadě souhlasili oba její prezidenti.

Tedy samozřejmě za předpokladu, že by těžba nenarušila rašeliniště, případně probíhala „dál od mokřadů nebo na jejich periferii“. Vypadalo to velmi slibně, protože ke schválení těžby existovalo i odborné stanovisko zhodnocení dopadů na životní prostředí. Kladné. Jenže jak se nyní ukázalo, toto stanovisko bylo sepsáno v roce 2013. Tedy před tím, než se badatelé a svět dozvěděli o tom, jaký klenot se na Cuvette Centrale vlastně nachází. Takže se jako argument podporující těžbu úplně použít nedá.

Prezidenti obou konžských zemí teď tedy neklidně přešlapují na místě a čekají, jak se k tomu postaví obyvatelé jejich zemí a zbytek světa. Což se ale nedá říct o Claude Wilfridu Etokovi, majiteli těžařské společnosti Pepa (a desátému nejbohatšímu Afričanovi na světě). Ten zatím aktivně lobbuje za zahájení těžby v relativně malém fragmentu mokřadů.

Vysušení by byla katastrofa. A bez ropy dvojitá

O velikosti 6000 kilometrů čtverečních. Zdůrazňuje přitom, že „ve srovnání s těžbou na pobřeží a v moři jsou tu rizika znečištění životního prostředí minimální až malá.“ I kdyby to byla pravda, pořád by odvodněním a vysušením jím zamýšlené části mokřadů bylo do ovzduší uvolněno 1,34 gigatun uhlíku. Tedy zhruba tolik, kolik do ovzduší za celý rok vypustí Japonsko. A došlo by nejspíš k narušení zavodnění zbývající části rašeliniště, takže by ony uhlíkové emise mohly být ještě vyšší.

Že se proti takovému záměru bouří ochránci přírody ze zbytku světa moc překvapivé není. Zajímavé ale je, že se proti němu staví i představitelé těžařských společností Shell a Total. Můžeme samozřejmě spekulovat o tom, že se bojí konžské konkurence a vyhovuje jim jejich vlastní dominantní postavení na trhu.

Ty v zásadě upozorňují jak na nerealistický propočet těžby, tak i na pochybnosti o předpokládaném výnosu zdejších rezerv. Pan Etoka totiž při svém plánování vychází v zásadě jen z 2D seismického mapování a jednoho zkušebního vrtu. Což je podle geologů (a nejen konkurenčních těžařů), poněkud málo. Teoreticky by tak situace mohla vygradovat do bodu, kdy bude v povodí Konga zahájena těžba, dojde k odvodnění mokřadů (za cenu uvolnění nastřádaného uhlíku), ale výnosnost bude minimální. Vzniklé škody tak neospravedlní ani zisk ropy.

Odborníci nicméně před tímto experimentem s nejistým výsledkem důsledně varují. Odvodnění, nebo dokonce těžba zde nastřádané rašeliny, by mohla zvýšit koncentraci CO2 v atmosféře o dvounásobek.

---

reklama

---