Vědec: Věčné chemikálie se do prostředí dostávají používáním běžných věcí

Věčné chemikálie se do životního prostředí dostávají především používáním běžných produktů. Lze je najít například v Gore-Texu, impregnaci, nepromastitelném papíru, kosmetice, hasicích pěnách a v mnoha dalších produktech. V rozhovoru s ČTK to řekl Jaroslav Semerád z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR, který letos získal prémii Otto Wichterleho.

Věčné chemikálie zahrnují skupinu několika tisíců látek, ze kterých jsou pouze tři regulované Stockholmskou úmluvou o používání některých organických látek. Přestože jsou tyto tři látky v podstatě zakázány, lze je najít i ve zdrojích pitné vody. Tyto chemikálie zvyšují riziko rakoviny, mohou narušovat hormonální systém člověka i poškozovat imunitní systém.

"Přestože ty látky jsou v životním prostředí nalézány v nějakém množství, které se může zdát malé, mají bioakumulativní účinek. To znamená, že se usazují a koncentrují v lidském těle. A nejen v lidském těle, ale v živých organismech obecně,“ řekl vědec. Dlouhodobý příjem i malého množství těchto látek může tedy představovat vysoké riziko vzniku chronických onemocnění. Látky se můžou usazovat i napříč potravní pyramidou. Živočichové, kteří se živí menšími organismy a zmíněné látky akumulují, jich v sobě budou mít násobně více.

Věčné chemikálie jsou podle vědce prakticky nerozložitelné. Jejich chemická struktura se skládá z uhlíkového řetězce, který je obalený fluory. "Vazba uhlík-fluor je jedna z nejsilnějších, kterou v chemii známe. Síla vazby způsobuje, že tyto látky jsou jak chemicky, tak tepelně stabilní. Jsou tak stabilní, že v životním prostředí si s nimi nedokáže poradit prakticky nic,“ řekl vědec. Tyto látky vyvinul člověk.

„V přírodě se vazba uhlík fluor prakticky nevyskytuje, věčné chemikálie jsou čistě antropogenní záležitost,“ dodal vědec. V současné době není podle něj možné tyto látky z životního prostředí odstranit. Pokud se situace s věčnými chemikáliemi nezačne řešit, může to podle Semeráda do budoucna způsobit velké problémy.

"Jelikož tyto látky snižují povrchové napětí, nacházejí použití i v běžkařských voscích,“ řekl Semerád. Ačkoliv se podle něj nejedná o jeden z největších zdrojů věčných chemikálií v životním prostředí, kontaminují se tímto způsobem i odlehlá území, kde se nenachází jiný zdroj chemického znečištění. Vědci testovali sníh z Krkonoš, Jizerských hor i Šumavy a zjistili, že je sníh kontaminovaný těmito látkami zhruba stejně jako voda na výtoku z čistíren odpadních vod.

Věčné chemikálie lze podle vědce najít i ve zdrojích pitné vody v Česku. Dostávají se tam pravděpodobně nedostatečně přečištěnou vodou či splachem z polí hnojených čistírenským kalem. „Hlavním zdrojem v životním prostředí jsou pravděpodobně odpadní vody, ale existují i další bodové zdroje, jako jsou například kontaminované lokality v okolí průmyslových areálů, vojenských a hasičských tréninkových polí,“ uvedl vědec.

"Řešením by bylo zakázat celou tuto skupinu látek a perfluorovanou chemii nepoužívat vůbec či pouze v nezbytných případech,“ řekl. "Je velká pravděpodobnost, že strukturně podobné látky se budou chovat podobně a představovat tedy i obdobné riziko,“ dodal.

---

reklama

---