Z malého zookoutku světově uznávanou zoo. Safaripark ve Dvoře Králové slaví 75 let od založení Fotogalerie

Zologická zahrada v malém východočeském městě je o několik let starší než zoo v Brně, Olomouci či Ostravě.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Archiv Zoo ve Dvoře Králové

Počátky dnešní zoologické zahrady, do které za běžných okolností ročně zavítá na půl milionu lidí, byl přitom skromné. Měla rozlohu pouhého 6,5 hektaru - tedy asi desetinu současné - a první nevelké klece a výběhy byly osazeny nenáročnými druhy zvířat především evropské fauny. Novou zahradu v malém východočeském městě - která je mimochodem o několik let starší než zoo v Brně, Olomouci či Ostravě - se dařilo postupně rozšiřovat a v klecích začala přibývat exotická zvířata. Velkou zásluhu na tom měl Josef Fabián, její první správce v letech 1946 až 1953, který mimo jiné prosadil název Východočeská zoologická zahrada.

Zahrada, jejíž první takzvaný tropický pavilón vznikl přestavbou palmového skleníku a domov v něm nalezli opice, ptáci nebo lev Rémus, se začínala rozvíjet už v 50. a 60. letech za vedení Františka Císařovského, který byl ředitelem mezi roky 1956 a 1965. Císařovského éra byla spojena s budováním na tehdejších poměrů moderních tropických pavilónů, zoo také získala další pozemky potřebné pro rozvoj.

Safari Park Dvůr Králové slaví 75 let od svého založení.

předchozí    další

Mezi nejslavnější zvířata v prvních desetiletích provozu dvorské zoo patřil lev Rémus. Jeho expozice byla postavena před exotickým pavilonem, dřívějším skleníkem. Dnes je na tomto místě trávník poblíž vchodu do zoologické zahrady a restaurace U Lemura.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Archiv města Dvůr Králové

Nejslavnější část historie zahrady ve Dvoře Králové nad Labem za začala psát v červenci 1965, kdy se jejím ředitelem stal Josef Vágner, původním povoláním lesník, který se ale intenzivně zajímal o tropickou flóru i faunu.

Zahradu podstatně rozšířil a založil v ní v Čechách ojedinělé safari, které se dodnes specializuje na africkou zvířenu. V době, která nepřála nevšedním počinům, uspořádal sedm velkých a dvě malé expedice do afrických zemí, kde se svými spolupracovníky odchytil více než 3000 zvířat, z nichž po pečlivém výběru dovezl do Československa zhruba dvě třetiny. Transporty probíhaly letecky či zaoceánskou lodí a následně lodí po Labi. Lodní transporty byly dlouhé přes 20 tisíc kilometrů a trvaly sedm týdnů. Šlo o ojedinělý přesun zvířat mezi kontinenty, díky němuž východočeská zahrada dodnes drží výsadní postavení jako světové chovatelské centrum afrických kopytníků. Je také jediným místem na světě, kde se podařilo rozmnožit kriticky ohroženou severní formu nosorožce tuponosého, odchyceného Vágnerem v súdánských bažinách.

Mnohým bylo nepochopitelné, že po roce 1968 vyškrtnutý člen komunistické strany mohl velkou část normalizace zůstat v čele zoo (odešel až v roce 1983) a pokračovat ve svých afrických a indických expedicích. Vágnerův vztah k totalitnímu režimu přitom rozhodně nebyl vřelý, netajil se ani svým nesouhlasem se srpnovou okupací. Hlavními důvody tolerance režimu vůči němu byly nejspíš mimořádné úspěchy jeho expedic a všeobecné uznání - Vágnerem dovezená zvířata se stala základem chovů nejen domácích, ale i evropských zoo. Ředitelkou kancelář přesto opustil předčasně ke konci března 1983, několik měsíců před 55. narozeninami. Důvodem ovšem nebyly politické tlaky, ale zdravotní problémy, které Josefa Vágnera stále více sužovaly a jež byly důsledky úrazů a malárie, které ho postihly během afrických výprav.

Vágnerovo působení v zoo ale není spojeno jen s úspěchy, v polovině 70. let se stal aktérem jedné z nejsmutnějších epizod z historie zahrady. V roce 1975 muselo být utraceno stádo 46 žiraf, u kterého se vyskytlo podezření na nákazu slintavkou. Nejkontroverznější událost v historii královédvorské zoo zůstává obestřena fámami a konspiračními teoriemi a Vágner se do své smrti oficiálně nedozvěděl, proč musely žirafy zemřít.

Pro směřování zoo bylo významné i působení dalšího ředitele Jiřího Svobody, která ji vedl do roku 1986 a který stál u počátku výrazné modernizace zahrady. Mříže začalo nahrazovat sklo, začaly se vytvářet výběhy, jež se snaží zakrýt rušivé pozadí budov.

V roce 1989, za ředitele Pavla Suka, pak bylo otevřeno safari, bez kterého si dnes královédvorskou zoologickou zahradu už asi nelze představit - a u jehož začátků stál také Josef Vágner. Ten se po listopadu 1989 chtěl do zahrady vrátit, dokonce podal privatizační projekt na převzetí zoo. Počítal v něm ale s trvalými státními dotacemi, proto byl odmítnut a zahrada nakonec soukromého vlastníka nezískala.

V první polovině 90. let byl ředitelem zoo Ivan Pojar (za něj se mimo jiné podstatná část technických zaměstnanců stala externími dodavateli), po kterém v roce 1996 nastoupila do čela zahrady Dana Holečková. Za jejího vedení dosáhla zoo úspěchů v chovu, začaly také programy návratu zvířat - především vzácných nosorožců černých - do Afriky. Stinnou stránkou bylo vyloučení dvorské zoo z Asociace evropských zahrad a akvárií (EAZA) v roce 2010 i ze Světové asociace zoologických zahrad (WAZA) o dva roky později. Jako důvod asociace uvedly nedodržování pravidel programů záchrany zvířat a porušení etického chování při převozech zvířat, což ale Holečková odmítala. Ve funkci ředitelky nakonec strávila 16 let - tedy jen o dva roky méně než Josef Vágner - a odešla i kvůli politickým sporům s vedením Královéhradeckého kraje, který zoologickou zahradu zřizuje.

Od prosince 2012 zahradu vede Přemysl Rabas, někdejší dlouholetý ředitel Podkrušnohorského zooparku v Chomutově, který ve Dvoře Králové koncem 80. začínal kariéru. Pod jeho vedením se zoo vrátila do mezinárodních organizací, pokračovala také ve stavbě a modernizaci pavilonů nebo záchranných programech zaměřených na ohrožená africká zvířata.

Park je známý snahou o záchranu nosorožců bílých severních. Na světě jsou dnes známy už jen dvě samice těchto nosorožců a obě se narodily ve Dvoře.

Během desítek let existence se v safari parku narodilo přes 8000 afrických kopytníků, mnoho z nich poprvé v rámci Česka, Československa, Evropy či světa. Dnes safari park chová přibližně 2500 zvířat 320 druhů