Na dálnici D8 do německého Saska zbývá 16 posledních nedostavěných kilometrů. Tento nevybudovaný úsek dálnice od sebe odděluje nejen obce Lovosice a Řehlovice v Ústeckém kraji, ale nesmiřitelně rozděluje i místní občany, stavaře a ekologického aktivistu. Hlavní hrdiny filmu Dál nic dokumentaristy Iva Bystřičana.

Jmenuje se Bond. David Bond a rozhodl se obnovit vztah dětí k přírodě. Jeho snahu popisuje film Projekt Příroda (Project Wild Thing), který uvede letošní festival Jeden svět. Přehlídka dokumentární filmů začne 3. března 2014 v Praze.

V mnoha ohledech zajímavou výstavu nabízí Alšova Jihočeská galerie v Českých Budějovicích. Pod názvem Trapper a Boa vystavuje kresby svého „titulního umělce“ Mikoláše Alše (1852-1913) a jeho bratra Jana.

Kniha Africký příběh lásky od Daphne Sheldrickové trochu klame tělem. Název i přebal by v neznalém čtenáři mohly vyvolat pocit, že jde o prostou červenou knihovnu zasazenou do exotického prostředí. Kniha sice láskou prodchnuta je, ale především láskou ke zvířatům. Daphne Sheldricková je totiž jednou z nejvýznamnějších ochránkyň divoké přírody v Africe a zakladatelkou úspěšného sloního sirotčince. Vzpomínky na život v největším keňském národním parku, na boj o keňskou nezávislost nebo na souznění s nejrůznějšími zvířaty z knihy činí neobyčejně barvité čtení.

Jedním ze základních úkolů vědců a vědkyň v dnešní době je kromě poctivého bádání a publikování výstupů v ryze odborných časopisech i kvalitní popularizace, tedy šíření poznatků přístupným a laickému publiku srozumitelným jazykem. Mělo by dokonce platit, že u projektů, které jsou financovány z veřejných peněz, a takových je u nás zatím ještě drtivá většina, by popularizační výstupy měly být samozřejmostí. Z tohoto důvodu lze knihu Ochrana přírody z pohledu biologa, kterou společně sepsal kolektiv osmi mladých autorů a autorek, jednoznačně přivítat.

Po statisíce let se lidé cítili součástí přírody a přímo komunikovali se zvířaty, rostlinami a zemí, v níž žili. Dnes nám představa, že by všechno kolem nás mohlo být živé, byť třeba od nás velice odlišným způsobem, připadá bizarní, možná i potrhlá nebo směšná. „Jak se mohla západní civilizace od přírody tak hluboce odcizit?“ ptá se ve své knize Kouzlo smyslů americký filosof David Abram. A nabízí neotřelou odpověď: podílelo se na tom rozšíření písma a následně i snaha o přísně objektivní myšlení.

Vztahy člověka k přírodě byly a jsou značně komplikované a někdy těžko nahlédnutelné. Můžeme se na ně dívat skrze filosofické koncepce, sociologické výzkumy, ale třeba i archeologické vykopávky. Jednou z oblastí, kterou je zajímavé sledovat, je v tomto ohledu umění. Přiblížit pohled na specifický výtvarný projev - ornamenty jako odraz přírody v umění přelomu 19. a 20. století - se pokouší výstava "Po stopách moderny. Tiché revoluce uvnitř ornamentu" v brněnské Moravské galerii.