Věrní a rozumní. Kapitoly paliativní ochrany přírody Hany Librové

Hana Librová při představení knihy Věrní a rozumní.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Stanislav Krupař / Nakladatelství MUNIPRESS

Počátky výzkumu

Rok 1990 znamenal návrat politických i ekonomických svobod do Československa, což vedlo k obecně sdílenému optimismu ohledně budoucího vývoje země. Po letech spotřebitelského půstu si mohli zdejší obyvatelé vybírat z takřka nepřeberného množství zboží, které k nám ve velkém začaly dovážet zahraniční společnosti, nebo se na nákup vypravit rovnou do dříve téměř nedostupné kapitalistické ciziny.

V téže době vládl optimismus i v celosvětovém hnutí ochrany přírody. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byla podepsána řada dokumentů omezujících úniky škodlivých freonů do atmosféry. Konference v Riu de Janeiro přinesla první velkou mezinárodní dohodu o klimatických změnách i komplexní návod pro ekologicky příznivý způsob života – Agendu 21. Právě tehdy se brněnská socioložka Hana Librová vydala zkoumat, zda i v raně kapitalistické československé společnosti existují zárodky životního stylu, šetrného k přírodě a jejím zdrojům. Výsledkem byla kniha Pestří a zelení, věnovaná fenoménu „dobrovolné skromnosti“, jak tento způsob života, který u svých respondentů Hana Librová nalezla, tehdy pojmenovala. Deset let poté se autorka k tématu vrátila knihou Vlažní a váhaví, zaměřenou tentokrát na specifický „ekologický luxus“, a co je neméně podstatné, opětovně provedla výzkum u části původních „pestrých a zelených“. Konečně o dalších třináct let později, tedy v roce 2015, na oba výzkumy navázala a společně s několika svými studenty se k protagonistům svých předchozích knih vrátila. Získané poznatky poté tito výzkumníci společně shrnuli v knize Věrní a rozumní.

Sociologie dobrovolné skromnosti

Všechny tři knihy spojuje velký důraz na teoretické zobecnění a interpretaci empiricky získaných poznatků. Ve skutečnosti se toho čtenář o protagonistech výzkumu, tedy dobrovolně skromně žijících osobách, jejichž domácnosti Hana Librová v průběhu let několikrát navštívila, příliš mnoho nedozví. V nejnovější publikaci jsou dokonce obě předchozí výzkumné zprávy z let 1992 a 2002 přetištěny a kniha tím ani nikterak výrazně na objemu nepřibrala. Profesorka Librová totiž vždy kladla důraz na komparaci svých zjištění s obdobnými výzkumy prováděnými v zahraničí. Nerozpakovala se přitom ani kritizovat jejich případné metodologické či jiné nedostatky. Je zjevné, že ji nejvíce vadilo, když výzkumník podlehl svému materiálu a pouze přetiskoval „anekdoty“, tedy více či méně zábavné historky, které jeho výzkum provázely. Něco podobného Haně Librové rozhodně nikdy nehrozilo. Čtenáři se tak i nyní dostává do rukou plnohodnotná sociologická studie, která splňuje náročné odborné parametry. Nejnověji přichází autorka spolu se svým týmem s teorií několika „výkladových klíčů“, totiž rozličných konceptů vztahů k přírodě z hlediska ontologické podstaty, psychologických postojů, individuálních motivací a také teologických souvislostí.

Čeští spotřebitelé nejevili o aféru Dieselgate zájem, přestože mnohých z nich se přímo dotýkala, a neměli ani v plánu navštívit servis, který by jim příslušný software odstranil. Ilustrační foto.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Douglas Pfeiffer Cardoso / Flickr

Typickým rysem všech dosud provedených výzkumů je jejich sociologické zakotvení. Cílem Librové nebylo zkoumat, co si lidé myslí, že je ekologicky příznivý způsob života, ale to, jak v reálném životě skutečně jednají. Deklarování určitých hodnot totiž ještě nic nevypovídá o tom, jak jsou v konkrétních každodenních situacích naplňovány. Librová toto nejnověji dokumentuje na příkladu aféry automobilky Volkswagen s podvodným softwarem, který ovlivňoval množství vypouštěných spalin u dieselových motorů. Čeští spotřebitelé nejevili o aféru zájem, přestože mnohých z nich se přímo dotýkala, a neměli ani v plánu navštívit servis, který by jim příslušný software odstranil. Jak by ale ti samí lidé, ptá se autorka knihy, odpověděli na otázku, zda jim záleží na „zdravém životním prostředí“? Nejspíš by nebyli podobně neteční. Tedy alespoň k této spekulaci své čtenáře Librová vede.

Pestří a zelení

V roce 1992 si Hana Librová vybrala pro svůj výzkum dva různé typy respondentů: ty, jež označila jako „zelené“, tedy aktivní účastníky ochranářských a ekologických aktivit, a „pestré“, jejichž životní styl byl ekologicky prospěšný jaksi nezáměrně, a to především nízkou mírou spotřeby, byť by si tito lidé mohli vzhledem ke svým příjmům dovolit spotřebovávat více. V následujících výzkumech se však přeci jen soustředila více na „pestré“. Snad proto, že jednou z tezí autorky je, že ochrana přírody a ekologicky příznivý život musí být založeny na vzdělání a poznání, nikoli na pouhé nereflektované libosti, kterou u „pestrých“ nalézala mnohem častěji. Svůj výzkum začínala Librová též s lidmi v relativně mladém věku, často rodinami s malými dětmi, které odešly z města na vesnici nebo rovnou kamsi na samotu, a již v první knize si kladla otázku, zda u svého skromného životního stylu vydrží i poté, co zestárnou. Po deseti letech pak připustila, že část domácností posunula svou spotřebu na úroveň, která by je na začátku ani neopravňovala k zařazení mezi adepty výzkumu. Stále se sice vymykaly standardům běžné české domácnosti, ale ze svých původních nároků postupně slevovaly. Tento proces je patrný i z výsledků posledního, třetího výzkumu. Pro rodiny však zůstává typické to, co autorka pozorovala již na samém začátku: nedogmatičnost a otevřenost „pestrých“, jejich velké nasazení pro „záležitosti obce“, a to ať již angažováním se v místní politice nebo spolkovém životě. Jak navíc vypozorovali výzkumníci, kteří se soustředili na dnes již dospělé děti, přenesly se tyto základní vzorce i na ně. Mladí své rodiče v lecčems následovali, protože zjevně nebyli životem ve skromných podmínkách v dětství nijak traumatizováni. Nepotvrdila se tudíž hypotéza, že by měli zavrhnout své rodinné prostředí a vydat se naopak cestou demonstrativní spotřeby. Možná proto, že předávání vzorců v rodinách probíhalo nenuceně a nedogmaticky. Přesto se mi zdá, že tu máme stále co do činění s lidmi, kteří sice chtějí „žít lehce na Zemi“, ale snahu o pochopení současné ekologické krize, jejích příčin a důsledků příliš neprojevují.

Ženou a mužem od přírody

Bylo již řečeno, že všechny tři publikace Hany Librové, tedy i nejnovější počin Věrní a rozumní, jsou vysoce kvalitní sociologické studie založené na rozsáhlém empirickém výzkumu. Přesto, nebo právě proto překvapí některá tvrzení, která byla čtenáři postupem let předkládána. První kniha z pozdější série byla publikována v roce 1994 a již jen z tohoto důvodu je z dnešní perspektivy po teoretické stránce poměrně zastaralá. To jistě není nic neočekávatelného. V jednom tématu je však zastaralá zcela šokujícím způsobem. Hana Librová se v knize velmi radikálně vymezuje vůči feminismu, což je jistě legitimní postoj, ale pro jeho vysvětlení nabízí tezi, za kterou by dozajista nepřišla do „feministického pekla“, jak se snaží čtenáři sugerovat, nýbrž do pekla sociologického: „…v souhrnu vzato je žena pasívnější než muž, ráda se podřizuje, nevládne fyzickou silou, ale ani syntetickým a politickým uvažováním“. Všechny tyto vlastnosti žen mají být navíc „šťastným dílem přírody, dědictvím po mírných samicích savců a primátů“. Představitelka sociologie, vědy, která založila slávu konstruktivistických teorií, se zde prezentuje ukázkovým esencialismem, ba přímo biologickým determinismem. Rozlišuje mužské a ženské vlastnosti, které jsou nám prý pevně přiřazeny, protože si je (nějak) neseme v genech.

Toto teoretické zakotvení autorky se následně přímo projevilo v jejích výzkumech a interpretacích. V roce 1992 nalezla mladé rodiny, v nichž žena zůstávala doma a vychovávala děti – často navíc formou domácího vyučování. O deset let později však byla dle vlastních slov překvapena aktivitou žen, které si našly práci, dostudovaly vysoké školy a mnohdy to byly právě ony, které udávaly směr životního stylu rodiny. Kdyby však Librová nepropadla stereotypům o typicky „ženské“ a „mužské“ úloze v rodině, překvapena by jistě nebyla. Výrazný zpětný vliv na její teoretické smýšlení však ani toto poznání nepřineslo. Také v roce 2003 zůstala věrna esencialismu, když například popisovala muže, kteří „s ženskou trpělivostí“ vykonávali určitou práci. V nejnovější publikaci je tento přístup autorky více potlačen, ale nedomnívám se, že by se ho vzdala docela. Pro myšlení Hany Librové je totiž typické, že klade velký důraz na biologické danosti člověka. Naše psychika je podle ní orientována na přežívání ze dne na den, a proto nejsme evolučně uzpůsobeni k tomu, abychom mysleli v delších časových horizontech, přičemž autorka je k možnosti kompenzace tohoto „vrozeného“ nedostatku kulturou poměrně skeptická.

Podobný „nesociologický“ způsob (pseudo)argumentace nalezne čtenář i v kapitole sepsané žáky Hany Librové, která je věnována osudům dětí oněch původních „pestrých“. Na několika místech textu je totiž pro vysvětlení určitých fenoménů užit pojem „duch doby“, respektive „Zeitgeist“. Tento empiricky zcela neuchopitelný fenomén, jehož explikační hodnota je pochopitelně nulová, slouží autorům (dvěma mužům a jedné ženě) kupříkladu k naznačení „vysvětlení“, proč se děti „pestrých“ neangažují v celospolečensky významných tématech, či proč se mezi jejich partnery objevují ve větší míře cizinci.

Věrnost živáčkům

Nejnovější počin Hany Librové, knihu Věrní a rozumní, nelze dost dobře hodnotit bez přihlédnutí k jejím předchůdkyním, koneckonců jsem již poznamenal, že její součástí jsou i dvě výzkumné zprávy z předchozích publikací. Ne vše, co je v těchto knihách obsaženo, si zaslouží nekritické přijetí, a proto jsem na některé problematické pasáže výše upozornil. Tyto z mého pohledu lapsy překvapují tím více, že celý dlouhodobý projekt výzkumu dobrovolně skromně hospodařících domácností a jedinců je nejen v českém měřítku ojedinělý, ale také pečlivě promyšlený a velmi kvalitně zpracovaný. S jeho výsledky byla ostatně v průběhu let seznámena i zahraniční odborná veřejnost. Nejnovější kniha je kromě toho i velmi osobní výpovědí Hany Librové o jejím pohledu na budoucnost života na naší planetě. Autorka zde po vzoru paliativní zdravotní péče formuluje zásady konceptu paliativní ochrany přírody. Technická civilizace podle ní vítězí nad „živáčky“, což nás ale nemá vést k rezignaci a smíření s nevyhnutelností zániku přírodního světa, jak jsme ho znali a obdivovali. Naší snahou má být tento jinak nezvratný proces co nejvíce zpomalovat, neboť bychom podle Hany Librové měli zůstat věrní „bytostem, které jsou v tísni“. A právě „pestří“ patří podle autorky k těm, kteří tuto hodnotově zakotvenou věrnost svým životem dennodenně prokazují.

LIBROVÁ, Hana; PELIKÁN, Vojtěch; GALČANOVÁ, Lucie; KALA, Lukáš: Věrní a rozumní: kapitoly o ekologické zpozdilosti; Brno: Masarykova univerzita 2016.

Líbí se Vám článek? Přispějete na další?