Pro kohokoli je dnes nemožné popsat svět, který by se mohl vyvinout z revoluce trvalé udržitelnosti, tak jako by bylo pro zemědělce v roce 6 000 před naším letopočtem nemožné představit si současnou Iowu nebo jako by bylo pro anglického horníka v roce 1750 nemožné představit si montážní linku Toyoty. Nejvýše může kdokoliv o revoluci trvalé udržitelnosti říci, že podobně jako ostatní velké revoluce by mohla vést k obrovským ziskům i ztrátám. I ona by mohla změnit tvář Země a základy lidského sebepoznání, lidských institucí a kultur. Podobně jako ostatní revoluce bude potřebovat staletí k tomu, aby se plně rozvinula, ačkoli věříme, že je již na cestě a že její další krok je potřeba neprodleně, aby mohlo dojít k revoluci místo kolapsu.

Trvale udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby. Zahrnuje dva klíčové pojmy:

Každý výrobek na člověka poštve celou smečku budoucích výrobků, které si na člověku vynucují, aby je potřeboval. Budoucnost už nepotřebuje, abychom o ni usilovali: vybuchuje nám vstříc v každé věci, kterou bereme do ruky, vítězí snadno nad každou minulostí. Tato agresivní a neodbytná budoucnost vytlačila z našeho života čas, který se vrací v kruhu, který nechce odejít, který je obrácen k minulosti a jen plaše se od ní odděluje. V planetární době budoucnost se všude rozpíná a vnucuje.