Mnozí naši současníci si vývoj života na Zemi rádi představují jako evoluci k Homo sapiens, na jejímž konci nutně stanul moderní člověk – „pán tvorstva“. Tak bychom všechny ostatní, během dlouhých miliard let vzniklé druhy organismů museli považovat za jakési vedlejší produkty evoluce. V polemicky koncipované knize autor diskutuje myšlenku pokroku v kontextu organického, sociálního a kulturního vývoje.

Umberto Eco v této práci analyzuje jednotlivé podoby kultury a pseudokultury a jejich přijetí "konzumentem".

Thoreauova legendární zpráva o dvouletém pobytu ve vlastnoručně postaveném srubu v lesích poblíž massachusettského Concordu. Jedinečný záznam úvah o ekonomické soběstačnosti, dobrovolné skromnosti a sepětí člověka a přírody jako základu životního stylu.

Kniha je útvarem na pomezí eseje a umělecké publicistiky. Jejím tématem jsou úkryty a skrýše, kde vznikala, pěstovala se a uchovávala česká kultura, myšlení a víra.

Kniha esejů nesmiřitelného kritika evropské civilizace a konzumního způsobu života Juana Goytisola.

Kniha bývalého člena hnutí Greenpeace zpochybňuje řadu všeobecně přijímaných pověr o tom, jak se naše životní prostředí a kvalita života vůbec neustále zhoršuje. Český překlad vychází z doplněného a aktualizovaného anglického vydání z roku 2001. Přečtěte si recenzi Ekolistu.

Kniha zakladatele nového vědního oboru – etologie člověka, tedy vědy zabývající se zkoumáním biologických determinant v lidském chování – je obsáhlou prací, ve které se autor vyjadřuje z pozice zoologa a etologa k současným problémům lidstva a navazuje tak na tradici nevídaně úspěšných sociálně-kritických děl svého učitele, Rakušana Konrada Lorenze.

Studie o myšlence "přírodního kapitalismu", která přistupuje ke koncepci "trvale udržitëlného žití" z druhé, možná reálnější strany pohledu - z pohledu výroby a praktického managmentu.

Sborník studií zaměřených na prostor, jak je chápán v klasické, moderní a postmoderní filosofii, fyzice, matematice, výtvarném umění, literatuře a sociologii. Texty se snaží reflektovat situaci, kdy prostor na jednu stranu vnímáme jako cosi vnějšího a existujícího objektivně mimo nás, na straně druhé však vnímání prostoru zásadně souvisí i naším vnitřním subjektivním prožíváním. Právě tento poslední „prostor pro člověka“, jehož příkladem je prostor architektonický, pak představuje vyústění celé knihy.

Odborná zpráva o biologickém monitoringu za uplynulé období 1994-2004.