Málokterý turista putující Českým středohořím si nechá ujít výstup na zdejší nejvyšší horu Milešovku (836,6 m), která je současně jednou z nejvýraznějších a nejkrásnějších hor Čech. Teď máme možnost koupit si i knížku, která je věnována výhradně této mimořádné dominantě.

Knížka fotografií Hany Rysové s texty Václava Cílka Tichý břeh světa ukazuje, odkud pramení naše vstřícnost k přírodě a proč důvěřovat světu.

Kde končí venkov a začíná město? Kdysi tak rozdílné světy se nyní prolínají, až splývají. Krajina v okolí velkých měst prodělává v posledních deseti letech velkou proměnu, vznikají útvary nazývané jako suburbie, sídelní kaše, sídelní mlhovina. Už to není venkov, ale ještě to není ani město. Tématu se věnují hned dvě důležité práce z poslední doby.

Úryvek z předmluvy Erazima Koháka ke knize Závod s časem.
Je tu ještě třetí možný výklad ekologické krize. První ji odvozoval z odcizení lidského vědomí hlubinám citu a nevědomého, druhý odcizení člověka v umělém světě živé přírodě, třetí poukazuje na odcizení člověka jeho vlastní morální odpovědností.

Během podzimu byly zveřejněny tři souhrnné zprávy o stavu životního prostředí České republiky. Už jsme o nich sice několikrát psali (například zde a zde, víc viz taky tištěný EkoList 11/2005, str. 2, 3, 6), obsahují ale tolik konkrétních údajů, že by z nich i ten nejpodrobnější článek mohl přinést jen úzký výběr. Proto přinášíme informace, jak se k nim dostat.

Naše krajina nemá nějaký stabilní, neměnný, ideální tvar, který byl dosažen před příchodem člověka a který my můžeme už jen více či méně zachovávat, nebo ničit. Naopak! Česká krajina je neustále se měnící, složitý a členitý proces, který je už od neolitu „sjednáván“ v neustálé součinnosti s člověkem. To je asi (zjednodušeně řečeno) základní teze pěkné knížky Krajina a revoluce od kolektivu autorů mnoha oborů v čele s geobotanikem Jiřím Sádlem (viz také rozhovor v EkoListu 01/2005).

S láskou grizzly je názov knihy kanadských autorov Charlie Russel a Maureen Ensovej popisujúcej ich cestu hľadania možností priateľského spolužitia človeka a medveďa. V snahe nájsť skutočne nerušenú divokú prírodu, v ktorej by žili medvede bez negatívnych skúseností s ľuďmi a bez strachu z nich, sa dostali až na južnú Kamčatku, jazero Kambalné. V tejto, na medvede bohatej oblasti prežili šesť letných období. Napriek tomu, že tu žilo ďaleko od ľudí množstvo medveďov, zlé skúsenosti s ľuďmi už mali, čo znamenalo takmer neprekonateľnú bariéru pre nadviazanie obojstranne priateľského vzťahu. Nakoniec sa im predsa podarilo získať dôveru niekoľkých divokých medveďov.