Mladí filmaři E. Baláž a R. Rajchl se rozhodli nezkresleně zdokumentovat život 40 medvědích obyvatel tatranské Tiché doliny a upozornit tak na mizící svět nespoutané divoké přírody, kde člověk je jen pozorovatelem.

Dokument popisuje cestu hudebníka, podnikatele a cestovatele Martina Kratochvíla nedávno otevřeným národním parkem Barun - Makalu. Tato vzdálená a těžko přístupná oblast východního Nepálu sousedí na západě s Everestem a na východě s Kančenčongou. Natočený materiál je rozdělen do dvou celků. První popisuje strastiplnou cestu z Tumlingtaru přes Shipton La do údolí řeky Barun do základního tábora pod Makalu, na ledovec Barun a na předvrchol Peak 3 /5795m/. Druhý, jako bonus přiložený dokument, mapuje sestupovou cestu podle bájné řeky Arun. Podle této řeky rovněž vede jedna z přístupových cest do základního tábora osmitisícové hory Makalu. Film informuje nejen o přírodních krásách a o historii dobývání hory, ale i o způsobu života a zvycích tamních obyvatel.

Dokument z ojedinělého sjezdu řeky Colorado v celé délce Velkého kaňonu. Obrazově úchvatná scenerie kaňonu je podpořená zasvěceným výkladem o geologickém „kalendáři zeměkoule“ i o vývoji v jednotlivých geologických obdobích. Sportovně náročný sjezd řeky s množstvím obtížných peřejí je doplněn i pestrou historií indiánských obyvatel přilehlých rezervací s jejich neradostným osudem. Film popisuje i faunu a floru kaňonu a podává přehled o objevení a prvním splutí tohoto nádherného divu světa.

Dvacet devět miniatur z expedice “severním okruhem” po Etiopii. Každý krátký film je opatřen mapkou místa, kde byl pořízen. “ Obrázky z Etiopie” sice dodržují jednotu místa a epizody, ale jsou bez komentáře, vyjadřují se jen estetikou obrazu a hudby, na kterou byly střihány. Expedice vedla divokými oblastmi vysokého pohoří Simien, pouští, i propastmi Modrého Nilu s jeho úchvatnými vodopády. Ukazuje prastaré křesťanství ve skalních klášterech v Tigray, úžasné v monolitním pískovci vytesané kostely v Lalibele i velebnou krajinu a tváře rustikální Etiopie. Všímá si nejen místních venkovských zvyků, jako je kávový obřad, nebo výroba národního jídla injery, ale i moderního života v Addis Abebě.

Film vypráví o tom, jak se minutu po minutě odvíjel příběh, který změnil svět. Příběh, na jehož začátku byla 6. srpna 1945 svržena atomová bomba. Na základě postřehů lidí ve vzduchu i na zemi, mj. i posledního rozhovoru s člověkem, který bombu nabíjel, se dozvíte, jak se odvíjely události onoho tragického dne. Osmiletý Takeši Tanemori hrál s kamarády na schovávanou a zrovna se chtěl schovat, když jakoby udeřil blesk. “Viděl jsem kosti ve své ruce, úplně jako na rentgenu.” Třináctiletá Šigeko Sasamori byla jednou ze známých “Dívek z Hirošimy,” které přijely do USA, aby zde podstoupily léčbu popálenin. A konečně Koko Kondo, které tehdy bylo jen osm měsíců, celé dětství strávila ve výzkumu dopadů radiace, které byla během útoku vystavena. Promluví i odborníci, kteří čerpají z odtajněných armádních materiálů a popisují smrtící účinky bomby.

Autorova třetí kniha z kanadského severozápadu přináší informace proč většina domorodců Britské Kolumbie s pořádáním olympiády v jejich zemi nesouhlasila, včetně majoritní bílé většiny Vancouveru. Co lidé dělali proti a jak jim to nebylo nic platné, když mocní rozhodli jinak. Nepomohly mnohaleté demonstrace v provincii, ani projevy solidarity ze zahraničí, stížnosti u Mezinárodního olympijského výboru, ani v OSN. Svět ovšem nechtěl nic vědět o humanitárním bezpráví v zázemí Olympiády. Kanaďané sice slibovali nejzelenější Hry v historii, ale pak nedokázali dodržet ani vlastní zákony o ochraně přírody a tak začaly destrukcí životního prostředí. Překvapí příběh muže, jenž měl na starosti jejich bezpečnost, ačkoli jeho kariéra vyrostla z potlačování tzv. „indiánských rebelií“. Olympiáda měla na svém kontě nejen smrt gruzínského sáňkaře, ale i několik mrtvých indiánů, o kterých se u nás nepsalo. Přitom smrt řezbáře a člena sněmu Lilwatů málem zhatila zahajovací ceremoniál. Tato kniha chce naše povědomí o tom všem vylepšit. Barevná publikace v pevné vazbě s 300 foto je opatřena jmenným rejstříkem. Objednávat lze za kamarádskou cenu 380 Kč na adrese: Agentura Hiawatha, RNDR. Ivan Makásek, Chalupkova 1369, Praha 4 –Jižní Město, 149 00; elektronická adresa: makasek.ivan@seznam.cz; tel. 220 960 492.

Tato kniha vznikla sloučením, přepracováním a doplněním dvou předešlých knih věnovaných středočeské krajině - Střední Čechy a Vstoupit do krajiny. V případě této knihy se nám jedná více o způsob, jak pochopit krajinu České republiky, než přímo o střední Čechy. Ty jsou však na podobná studia obzvláště vhodné, protože jimi protékají hlavní velké řeky, střetává se zde kvalitní zachovalá příroda s neúprosným civilizačním tlakem Prahy. Pochopení krajiny a péče o ni je zároveň péčí o její obyvatele. Je to dlouhodobý proces, ve kterém je nutné uvažovat desítky let dopředu. Každý neuvážený čin zde má dlouhodobé důsledky. Jedním z velkých témat moderní doby je kvalita života, jejíž součástí je kvalita životního prostředí i něco, co se např. v Anglii nazývá "právo na přírodu". Znamená to, že každý člověk by měl mít možnost se snadno dostat do harmonické a jen málo porušené krajiny a přírody. Proto je dobré si uvědomit, v jak mimořádné zemi žijeme.

Fotografická publikace je pojata jako případová studie oblastí, které postihla povodeň. Nejen jako připomenutí uplynutí jednoho roku od povodní na severu Čech v roce 2010 vydávám ve spolupráci s Václavem Cílkem a kolektivem autorů publikaci Pod vodou, s podtitulem Zpráva o velké povodni na Frýdlantsku, klimatické proměně světa a pocitu duše po katastrofě. Původně jsme chtěli napsat jednoduchou, ryze regionální knihu, aby místní lidé na povodeň nezapomněli. Protože ten, kdo zapomíná na věci nevyhnutelné, staví na nevhodných místech u řeky, a vytváří tak budoucí problém. Postupně jsme si však začali uvědomovat, že v podobné situaci, jako je Frýdlantsko, se v minulých letech ocitla řada českých, moravských a v ještě mnohem větším měřítku polských a maďarských regionů. Knihu jsme tedy pojali jako případovou studii oblasti, sledované měsíce před povodní, hodinu po hodině během její kulminace a systematicky další rok po povodni. A podobně i texty o klimatických změnách, příčinách povodní a možnosti nápravy představují určitý souhrn zkušeností z uplynulých deseti let povodňového neklidu a do značné míry se týkají celého území České republiky. Symbolicky je tato zkušenost s živly a silami přesahujícími člověka zakotvena v území, jemuž vévodí hrad a zámek Frýdlant jako bývalé sídlo mocného Albrechta z Valdštejna i možný předobraz „Zámku“ ze slavného románu Franze Kafky.

Ve čtvrtém souboru fotografií a doprovodných textů autoři tentokrát obrátili pozornost k výrazným osobnostem ve vesnicích mikroregionu Drahanská vrchovina. Výběr osobností do publikace nebyl veden snahou prezentovat místní "celebrity". Autoři se soustředili na objevování skromných, avšak nepřehlédnutelných, individualit se zajímavými životními zkušenostmi, jejichž životní aktivity nezřídka překračují úzce soukromý ráz a zasahují do veřejného dění daných obcí. Ne náhodou je osud nebo sousedské doporučení zavedly převážně do společnosti starších pamětníků a pamětnic.

Vztah člověka k přírodě je tématem povýtce aktuálním již proto, že dopady našeho zacházení s přírodou pociťujeme čím dál silněji. Skutečné morální jednání nemůže být založené pouze na prospěchu či ekonomických důvodech. O jaké důvody by mělo jít, to je tématem knihy Etika a příroda. Autorka představuje přístupy zdůvodňující úctu k přírodě a její ochranu dobrem člověka i přístupy, které akcentují svébytnost přírody a potřebu chránit ji kvůli ní samé. Spolu s nimi tak otevírá celou řadu otázek: Je lidská perspektiva limitující pro dostatečnou ochranu a respekt vůči přírodě? Vede antropocentrický postoj nutně k představě nadřazenosti nad přírodou? Máme mít morální ohledy vůči přírodě samotné? Znamená neantropocentrický přístup popření lidské výjimečnosti? Dovoluje nám upřednostnit zvíře před člověkem? Má příroda sama svoji vlastní hodnotu nezávislou na našem hodnocení? Co by bylo nositelem této hodnoty: cítící zvířata, jednotlivé organismy nebo celek přírody? Kde se nachází ona hranice, která určuje, vůči čemu máme mít morální ohledy? Autorka představuje přehledně jak jednotlivé pozice, tak také námitky vůči nim. Přesvědčivě dokládá, že etika ve vztahu k přírodě je celým komplexem problémů, které zřejmě nelze vyřešit přijetím jediného přístupu. Odpověď na otázku, proč brát morální ohledy na přírodu, může mít tedy nakonec více řešení, stejně jako rovnice kořenů.