Účinná ochrana musí být založena nejen na znalosti přírodního a životního prostředí a jeho složek, ale především na pochopení vztahů a vazeb mezi prostředím a společností, mezi lidmi a přírodou.

"Pustil jsem se po zelené cestě vonící pryskyřicí a květy nevýslovné krásy. Po cestě s gotickou klenbou jehličnanů či barokovou náručí listnáčů v obrovském objetí lesů, divokých strání, dolin a zvonících bystřin.

Mravenci se na Zemi se objevili před 90 miliony let, v období dinosaurů, a rychle se rozšířili po celé planetě. Jejich množství je úchvatné - vytvořili desetitisíce druhů. Vzhledem k různorodým prostředím svého výskytu se vyvinuli v pozoruhodně adaptované formy - od sociálních parazitů k válečníkům, nomádům, maskovaným lovcům i stavitelům mrakodrapů s regulovatelnou teplotou…

Moderní a poměrně kvalitně zpracovaná "Teorie a metodika ekologické výchovy" od Hany Horké zápasí podle mého názoru se dvěma slabinami: přílišným pedagogickým teoretizováním a nedostatečnou odbornou erudicí v environmentální tématice.

Zasvěcení lesa spočívá v tom, že skutečnost se odhaluje ve svém počátku, ve svém zrodu. Obnažují se kořeny tvaru, zapuštěné do beztvarého. Při lesním zasvěcení se stáváme svědky zrodu věcí ve vidění. V navyklém vnímání nám zrod věcí uniká. Naléváme materii, s níž se setkává zrak, do připravených a neměnných kadlubů smyslu, spjatého s ustáleným tvarem. Proto se z našeho světa ztratilo překvapení a dobrodružství.