Informace uvedené v Prohlášení k vodní cestě Labe vydané dne 10. února 2004 (viz níže) jsou nepravdivé. Železniční trať v údolí Labe je dostatečně kapacitní a je schopna převzít další výkony jak v oblasti osobní, tak nákladní dopravy. Nárůst mezinárodní přepravy mezi ČR a SRN je připravena železniční doprava řešit ve větším rozsahu, než je v současné době využita.

České plavební a vodocestné sdružení je uskupení všech významných odborníků v ČR pro vodní dopravu, vodní hospodářství, hydrologii a projektování vodních staveb jak z vědecké obce, tak z řad projektantů, vodohospodářů, příslušné státní správy i provozovatelů vodní dopravy. Představuje tak bezpochyby nejvíce fundovaný a kvalifikovaný soubor znalostí a názorů na problematiku vnitrozemských vodních cest a vnitrozemské plavby.

Ekologicky silně závadná a nebezpečná silniční doprava je proti ekologicky šetrné a bezpečné dopravě železniční nejen v ČR dlouhodobě zvýhodňovaná. Základní ekonomické parametry této nerovnosti ukazuje tabulka.

Aurelius Augustinus kdysi považoval paměť za výsledek působení věcí na ducha a za nástroj vnímání času; věk masových médií a kosmického výzkumu však přinesl převrat v podobě paměti tvarové. Součásti vyrobené ze speciální slitiny si po zahřátí na patřičnou teplotu "vzpomenou" na formu, již zaujímaly dříve. Reakcionář Augustinus se ještě naivně domníval, že paměť slouží duchu sledujícímu změnu. V našem pokrokovém věku jsme ducha nahradili aparáty a paměť konzervuje opakování téhož… V článku Jana Beránka Zelení jsou v pořádku, problém má Pečínka, je předchozí výpověď Pavla Pečínky o dění ve Straně zelených nazvána "snůškou nesmyslů". Způsob, jakým je tu oponent vyřízen, proti četným předchozím případům patočkovsko-beránkovských vyhazovů nepřináší vcelku nic nového.

Asi z počátku úmluva CITES měla a měla by mít i do budoucna za úkol chránit divoké populace, jež se samovolně divoce v přírodě udržují. Dneska je to však spíše u nás nástroj k šikanování slušných lidí, jež to s přírodou mnohdy myslí lépe než všenejlépevědoucí "vědci" a úředníci na rozhodujících postech, jimž nejde tak mnohdy ani o přírodu, ale spíše o zachování těch postů. Jestli jsou tu v této společnosti borci, kteří jsou schopni mizející druhy organizmů skutečně zachránit někde "doma na koleně", tak by tato společnost jim za to měla být spíše vděčna a neposílat na ně "rozumbrady" s pokutami.

Potěšilo mě, že po mnoha měsících začíná vést i protichůdná strana naší vnitropartajní přestřelky polemiku veřejně, alespoň částečně před zraky voličů. Takže zaplaťpánbůh, že se k tomu šéf Strany zelených Honza Beránek a naše mluvčí Jana Ulbrychová odhodlali. Další utajování by skutečně nemělo smysl, protože problém by se sice načas skryl před očima nestraníků, ale nakonec by narostl do tak monstrózních rozměrů, až by přetopený kotel třebas i praskl. Záležitosti, které mezi sebou zelení řeší už teď, by pravděpodobně krátce před volbami využili konkurenti Strany zelených na politickém kolbišti a škod by tak podle mého názoru vzniklo víc, než když otevřeme vrata a vyvětráme zatuchlinu dnes. Za lakování temnězelené plesniviny narůžovo by totiž mohli být snadno peskování i ti členové Strany zelených, kteří od plesniviny štítivě odtahují ruce a nesáhli by na ni ani v gumové rukavici. Naštěstí zde existují necenzurovaná média, kde se někteří členové SZ mohou od vlastního vedení zavčasu distancovat a také napomoci jeho odchodu, a do evropského klání jde i druhá, přijatelnější zelená kandidátka - Strana pro otevřenou společnost - Zelená a občanská alternativa. Protože Jan Beránek mi začal před časem vykat, považuju za vhodné začít následovně: Text, který jsi napsal, pane Beránku, je vhodný k okomentování na vícero místech. Protože Tě nejvíc zajímá, jak je to s Milanem Horáčkem, a o jeho citacích pochybuješ, přikládám níže český překlad jeho dopisu a za ním německý originál.

Text Pavla Pečínky je snůškou nesmyslů, které však mezi čtenáři mohou vyvolat obavy, že se ve Straně zelených odehrává vážný konflikt. Proto jej chci uvést na pravou míru.

Že třetina poslanců při projednávání "méně důležitých" návrhů zákonů chybí, je prý normální. Že se případným hostům na jednání Hospodářského výboru Sněmovny v případě zájmu neudílí slovo (na rozdíl např. od Výboru pro státní správu, regionální rozvoj a životní prostředí, kde jim slovo obvykle poslanci odhlasují), je prý normální také. Že stav životního prostředí v ČR je neutěšený, prý nemá překvapit. Co je u nás dnes v dobrém stavu. "A co. Mnoho oblastí je na tom mnohem hůř než naše životní prostředí!" zaslechl jsem.

Čeští "sběratelé orchidejí" na Novém Zélandu hýbou médii. V článku Diagnóza: ochranář přírody se Jiří X. Doležal (JXD) na jejich příkladě dokonce pokusil čtenářům Lidových novin osvětlit, jak se to má se současnou ochranou přírody. Výchozí myšlenky i závěry jeho dedukcí jsou ovšem dost "nepřesné", proto nezbývá než Doležalovi jeho účtování s ochranáři "vrátit".

"Politický svět je plný prvoků, naprosto to jednoduchých bytostí, které vydávají noviny a i jinak vyjadřují, co si myslí."
Záviš Kalandra

V některých článcích Pavla Pečínky na Britských listech, v Neviditelném psu nebo v EkoListu, kritizujících vývoj Strany zelených po posledním sjezdu, se objevilo mé jméno, případně jsem byl citován jako anonymní zdroj. Různými diskrétnějšími cestami ke mně navíc dorazily Pečínkovy apely typu: "Patočka míří do Evropského parlamentu a Patrik, Štefanec, Dolejší mlčí…". Mlčet za každou cenu tedy nechci - nicméně promlouvám pouze proto, abych vydal svědectví o svých zkušenostech a názorech.