Text Pavla Pečínky je snůškou nesmyslů, které však mezi čtenáři mohou vyvolat obavy, že se ve Straně zelených odehrává vážný konflikt. Proto jej chci uvést na pravou míru.

Že třetina poslanců při projednávání "méně důležitých" návrhů zákonů chybí, je prý normální. Že se případným hostům na jednání Hospodářského výboru Sněmovny v případě zájmu neudílí slovo (na rozdíl např. od Výboru pro státní správu, regionální rozvoj a životní prostředí, kde jim slovo obvykle poslanci odhlasují), je prý normální také. Že stav životního prostředí v ČR je neutěšený, prý nemá překvapit. Co je u nás dnes v dobrém stavu. "A co. Mnoho oblastí je na tom mnohem hůř než naše životní prostředí!" zaslechl jsem.

Čeští "sběratelé orchidejí" na Novém Zélandu hýbou médii. V článku Diagnóza: ochranář přírody se Jiří X. Doležal (JXD) na jejich příkladě dokonce pokusil čtenářům Lidových novin osvětlit, jak se to má se současnou ochranou přírody. Výchozí myšlenky i závěry jeho dedukcí jsou ovšem dost "nepřesné", proto nezbývá než Doležalovi jeho účtování s ochranáři "vrátit".

"Politický svět je plný prvoků, naprosto to jednoduchých bytostí, které vydávají noviny a i jinak vyjadřují, co si myslí."
Záviš Kalandra

V některých článcích Pavla Pečínky na Britských listech, v Neviditelném psu nebo v EkoListu, kritizujících vývoj Strany zelených po posledním sjezdu, se objevilo mé jméno, případně jsem byl citován jako anonymní zdroj. Různými diskrétnějšími cestami ke mně navíc dorazily Pečínkovy apely typu: "Patočka míří do Evropského parlamentu a Patrik, Štefanec, Dolejší mlčí…". Mlčet za každou cenu tedy nechci - nicméně promlouvám pouze proto, abych vydal svědectví o svých zkušenostech a názorech.

Německá ekologická Nadace Heinricha Bölla nebude podporovat současné vedení Strany zelených (SZ) kolem předsedy Jana Beránka ani kandidátku SZ do Evropského parlamentu v čele s Jakubem Patočkou. Oznámil to ředitel české kanceláře Böllovy nadace Milan Horáček německým a evropským zeleným. Není jediný, kdo současné vedení odmítá.

Co má společného orel běloocasý z jezera u Nových Mlýnů na jižní Moravě s delfínem skákavým na španělském pobřeží a s vydrou říční v Rakousku? Všem třem hrozí vyhynutí. Proto jsou v Unii chráněnými druhy. Ale zatímco španělský delfín a rakouská vydra těží z konkrétních opatření EU na ochranu přírody, český parlament chce tato práva moravskému orlu upřít. 4.listopadu 2003 totiž zamítl novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, která jej měla uvést v soulad s unijními předpisy. Domnívám se, že by parlament měl toto rozhodnutí přehodnotit, až se bude otázkou zanedlouho zabývat. Kdyby tak neučinil, mělo by to pro Česko právní a finanční důsledky a zejména by to bylo nezodpovědné vůči jeho bohaté biologické rozmanitosti. Je jednou z posledních bašt rysů v Evropě a má unikátní přírodní a polopřírodní oblasti jako orchidejové louky v Bílých Karpatech a šumavský prales. Biologická rozmanitost se ale rychle ztrácí. Druhy hynou tisíckrát až desettisíckrát rychleji, než je přirozené. Naše silnice a města ničí jejich přirozené prostředí, lovíme příliš mnoho ryb a zvěře, porušujeme přirozenou rovnováhu tím, že zavádíme určité druhy do oblastí, kde se nikdy nevyskytovaly.

Doufám, že využití autobusů skutečně zůstane v rovině doplňku železniční dopravy. Cestování vlakem je totiž mnohem pohodlnější a troufám si tvrdit, že při dostatečně obsazených vagonech je i ekologičtější oproti silniční a autobusové dopravě.

Už 28. listopadu loňského roku se Miroslav Šuta ve svém příspěvku ohradil proti výroku, že Česká republika podporuje regulovaný lov velryb. "Chci Vám sdělit, že s tímto názorem nesouhlasím a že takovou Vaší politiku (ani politiku české vlády) rozhodně nepodporuji.", prohlásil. K odpovědi jsem se dostal, omlouvám se, až dnes.

Domnivám se, že články typu V předvečer temnězelené revoluce od pana Pečínky na stránky Ekolistu nepatří. Něco takového ať si laskavě řeší politická strana doma a netahá to na stránky zpravodajského deníku. Navíc se to nedá ani číst.

Ve Straně zelených se po sporu o programové priority (kapitoly "nová živá demokracie" a návrhy na "deník veřejné služby"), o lídra na kandidátku do Evropského parlamentu (spor Martin Bursík, nebo Beránek, následně spor Jan Jařab, nebo Patočka) čím dál víc vyostřuje spor o vnitřní demokracii ve straně. Na jedné straně konfliktu se nachází především předseda SZ Jan Beránek, předsedkyně revizní komise Dita Horová, Jakub Patočka stojící v čele kandidátky SZ do Evropského parlamentu a další, na straně druhé pak jejich kritici Petr Uhl, Ivan Dejmal, Jan Wunsch, Jiří Guth atd. Stoupenci Patočky vyčítají kritikům narušování jednoty strany a neopodstatněné stížnosti, stoupenci Petra Uhla naopak hovoří o sektářských a nedemokratických metodách dominantního Jakuba Patočky. Jako jeden z příkladů čím dál častějších nedemokratických postupů uvádějí lidé kolem Uhla způsob vytvoření Základní organizace SZ v Novém Městě na Moravě, která podle mínění některých z nich měla za cíl přispět k obsazení Republikové rady SZ Patočkovými stoupenci a následně ke zvolení Patočky do čela evropské kandidátky. Petr Uhl si v této souvislosti stěžoval na předsedkyni revizní komise Ditu Horovou, která podle něj odepřela členu SZ Pavlu Pečínkovi některé údaje o členech specifické ZO SZ v Novém Městě na Moravě. Pavel Pečínka Uhlovu stížnost upřesnil revizní komisi v následujícím textu: