MUDr. Miroslav Šuta: Bude REACH na jedy bič?
Za průlom ve věci chemické bezpečnosti je považována dohoda severomořských států z roku 1995 ukončit vypouštění nebezpečných látek do moře během jedné generace (do roku 2020). Jako efektivnější a bezpečnější byl zvolen přístup založený na omezování nebezpečí, nikoli jen hodnocení rizika. Dohoda znamenala zásadní posun v politice ochrany životního prostředí, když připustila, že není možné předvídat a řídit rizika, jestliže se problematická chemikálie už ocitla v přírodě.
Závažné nedostatky současného evropského systému regulace chemikálií byly uznány v roce 1998, a proto byly zahájeny práce na jeho revizi. 13. února 2001 představila Evropská komise tzv. Bílou knihu, ve které definovala nový přístup k nakládání s chemickými látkami. Závěry Bílé knihy odsouhlasila 7. června 2001 Evropská rada složená z hlav členských států a 15. listopadu 2001 také Evropský parlament. Poté pracovní skupiny dopracovaly řešení některých dílčích problémů a 7. května 2003 byl zpřístupněn první návrh REACH. K němu veřejnost mohla zasílat své připomínky v rámci tzv. internetové konzultace. Komise obdržela tisíce vyjádření od vlád členských i nečlenských zemí, průmyslových federací, odborů, zdravotníků, spotřebitelů, ekologů a ochránců práv zvířat. Na základě této laviny připomínek zveřejnila Evropská komise 29. října 2003 stávající návrh REACH.
Jak by mohl vypadat?
REACH by se měl týkat chemikálií vyráběných nebo dovážených do EU jedním subjektem v množství větším než jedna tuna ročně, tedy asi 30 tisíc látek. Politika je navrhuje rozdělit do čtyř kategorií po-dle tonáže roční produkce (do 10, do 100, do 1000 a nad 1000 tun), pro které jsou odstupňovány nároky na požadované informace i časový harmonogram. Látky dodávané v množství nad 1000 t/rok jedním podnikatelským subjektem je navrženo prověřit do tří let od vstupu legislativy v platnost. Až 11 let by mohly mít na registraci subjekty vyrábějící do jedné tuny jednotlivé látky ročně.
Zhruba třetina z asi 30 tisíc látek, na něž se REACH vztahuje, se podrobí povinné registraci. Z těchto přibližně 10 tisíc chemikálií bude asi 80 % pouze registrováno, protože nejde o látky extrémně nebezpečné. Zbývajících asi 20 % látek má projít celkovým posouzením, které má být povinné pro látky karcinogenní, mutagenní, perzistentní, ovlivňující reprodukci nebo akumulující se v živých organismech. Na základě řádně provedeného zhodnocení účinků (evaluace) bude látkám udělena autorizace, která může specifikovat podmínky bezpečného užití, případně jeho omezení.
Odpovědnost za registraci chemikálií by měli nést sami výrobci, případně dovozci látky. Nově má být zřízena Evropská agentura pro chemické látky, která by zpracovávala registrační dokumentace od výrobců a dovozců i výsledky evaluace. Provede konečné posouzení látky a návrh rozhodnutí by předkládala Evropské komisi, která by vydávala autorizaci pro uvedení látky na trh EU.
Pro snížení nákladů je navržena možnost kolektivní registrace jedné substance více výrobci, což by mělo pomoci hlavně malým a středním firmám. Podniky dál budou mít možnost zapojit se do výměny údajů o chemikáliích, aby se omezily náklady na registrace nebo např. zbytečné, opakované testování chemikálií na zvířatech. Výzkum a vývoj nových látek bude možné podle současných pravidel registrace provádět po dobu pěti let, navíc s možností odkladu o dalších pět let.
Projednávání REACH
Reforma chemické politiky patří mezi důležitou legislativu, která je schvalována spolurozhodnutím Evropské komise a Evropského parlamentu – aby byla zajištěna vysoká míra shody. Zveřejněný návrh systému REACH projednala a paragraf po paragrafu připomínkovala speciálně zřízená pracovní skupina, ve které jsou zastoupeni experti všech členských zemí. K připomínkovaným částem se členské státy vyjadřovaly na pravidelných jednáních Evropské rady.
Po dlouhých odkladech se reformou chemické politiky konečně začal zabývat také Evropský parlament (EP). REACH projednalo devět jeho výborů, přičemž nejdůležitější roli hrály tři (pro životní prostředí, pro průmysl a pro vnitřní trh), které k návrhu vydaly svá stanoviska a připravily několik set pozměňovacích návrhů. V polovině listopadu proběhne klíčové, tzv. první čtení na plenárním zasedání Evropského parlamentu. Poté se očekává vyjednávání mezi zástupci EP, Evropskou komisí a britským předsednictvím EU, které by mělo vést k nalezení politické dohody na kompromisním návrhu.
Počátkem roku 2006 je očekáváno stanovisko Evropské komise a později i vyjádření Evropské rady na úrovni hlav členských států unie. Následně by mělo proběhnout druhé čtení v parlamentu. Pokud by se názory EK a EP lišily, muselo by dojít k dohodovacímu řízení. Politologové proto předpokládají, že REACH by mohl být schválen do konce roku 2006.
Chemický průmysl proti
Ačkoli podstatná část chemického průmyslu uznává nutnost změny stávajícího systému a hlásí se k převzetí odpovědnosti, jeho nátlaková sdružení proti REACH dost agresivně lobbují. Hlavními požadavky Evropské asociace chemického průmyslu (CEFIC) je omezení počtu hodnocených chemických látek, zjednodušení jejich testování a omezení veřejné přístupnosti poskytnutých informací o chemických látkách. Mnozí představitelé chemického průmyslu rovněž odmítají nutnost odstraňování (eliminace) a nahrazování (substituce) nebezpečných látek a slibují, že výrobci prý budou dostatečně omezovat rizika spojená s jejich výrobou a užíváním.
Postoj nevládek
Velmi důležitým momentem pro osud a podobu regulace chemických látek bude hlasování v Evropském parlamentu v polovině listopadu. Nevládní ekologické organizace se snaží vliv armády lobbistů chemického průmyslu vyvážit vzájemnou spoluprací a koordinací aktivit. Proto vznikl i projekt Chemical Reaction, ve kterém spojily síly organizace sdružené v European Environmental Bureau, Přátelé Země a Greenpeace. Mimo jiné zřídily několikajazyčnou internetovou stránku http://www.chemicalreaction.org, z které může kdokoli odeslat e-mail se svým názorem kterémukoli z europoslanců v jeho mateřském jazyce. Vznikl taky projekt virtuální, do kterého můžete poslat svou fotografii se vzkazem europoslancům, týkajícím se chemické politiky – ten je na adrese http://www.chemicalreaction.org.uk.
A jak vypadají doporučení nevládních ekologických organizací k reformě chemické politiky EU? Zelený kruh je formuloval takhle:
1) Povinná substituce (náhrada) nebezpečných chemických látek, pokud k nim existuje dostupná alternativa.
2) Stejný přístup k registraci a autorizaci chemických látek obsažených ve výrobcích dovážených ze zemí mimo EU jako pro produkty EU. Není možné připustit ohrožení zdraví a životního prostředí importem výrobků z prostoru mimo EU, které by navíc stanovovalo nerovné a nevýhodné podmínky pro evropské výrobce.
3) Doplnit sadu základních toxikologických a ekotoxikologických testů, které byly z návrhu REACH vypuštěny po internetové konzultaci, i pro látky vyráběné nebo dovážené v množství
1–10 tun ročně jedním subjektem.
4) Povinnost sdílení dat z provedeného testování na zvířatech, která by zabránila mrhaní finančními prostředky, ale také životy pokusných zvířat pro zbytečné opakovaní stejných testů různými firmami.
5) Podpora výzkumu a preference používání alternativních testovacích metod, které nevyužívají zvířat a sníží tak míru utrpení zvířat.
6) Důsledná implementace principu práva na informace v souladu se závazky Aarhuské úmluvy. Maximální veřejná dostupnost informací o vlastnostech chemických látek, které budou shromážděny v rámci procedury REACH, je nezbytným předpokladem efektivního nakládání s chemickými látkami.
reklama
Autor je konzultant v oblasti zdravotních a ekologických rizik, člen meziresortní komise chemické bezpečnosti.
