Ráda bych se s vámi dnes podělila o zážitek z jednání odborů Správy KRNAP ve Vrchlabí, kterého se krom ředitele Moravce účastnil i ministr Červený a další zástupci ministerstva. Nečekaně. Nakonec se ovšem ukázalo, že posloužili především jako substituce nemluvného a nevědoucího pana ředitele.

Kurzívou a tučně jsou texty původního článku.

Za nabídku děkuji, ale rozhodl jsem se ji nevyužít.

Zelené střechy se staly miláčkem městských plánovačů, developerů i dotačních titulů. Vypadají nádherně na vizualizacích nových bytových domů, skvěle se vyjímají v brožurách o „adaptaci na klimatickou změnu“ a točí se kolem nich i nemalý byznys. Kdo by nechtěl mít nad hlavou kousek rozkvetlé přírody? (Text vznikl s využitím AI Gemini.)

Je důležité, aby měl stát připravené nástroje, kterými dokáže domácnosti a firmy ochránit před mimořádným zdražováním energií. Vedle těchto krátkodobých opatření ale nesmíme zapomínat na dlouhodobé řešení, kterým je snižování energetické náročnosti budov.

Sójový párek, nebo rostlinný váleček? Ministerstvo pochybuje o svéprávnosti českých zákazníků a chystá se změnit pravidla pro názvy masných výrobků.

Minulý týden jsme se ženou podepsali petici na podporu Krkonošského národního parku. Nelíbí se nám, co se v národním parku v Krkonoších děje pod vedením nového ředitele Moravce dosazeného Motoristy. Odvolání dlouholetého, kvalitního ředitele Robina Bohnische, snaha o vytvoření duplicitní Asociace národních parků novým ředitelem Moravcem, jeho mlčení o dalším směřování národního parku, čistky mezi pracovníky parku a propojení Motoristů s kontroverzní podnikatelkou Sovovou provozující Luční boudu ukazuje myslím jasně na řízený rozklad této instituce politickou stranou ovládající Ministerstvo životního prostředí.

Vzpomínka na Evu Hauserovou ve spojitosti s jejím posledním románem „Jak roste komunita“. Eva se věnovala nejen permakultuře, ale i dalším oblastem životního prostředí jako je znečištění ovzduší z rozvoje automobilismu či dovozům odpadů ze zahraničí. Její aktivity zaměřené na trvalou udržitelnost i posilování odolnosti vůči dopadům klimatické změny nabývají stále většího významu.

Selhávání elit a expertů, vyprázdněnost veřejné diskuse a neschopnost politické reprezentace adresovat skutečné problémy společnosti jsou od nepaměti oblíbenými tématy různých komentátorů, myslitelů či diskutérů. V různých dobách a různých zemích se intenzita těchto negativních jevů lišila, stejně tak jako konkrétní oblasti a odvětví, v nichž k nim docházelo. I v současné ČR lze jistě najít vícero příkladů těchto nešvarů. Ten snad nejzávažnější je ale paradoxně velmi málo vidět - a právě to z něj dělá ztělesnění onoho tragického celospolečenského selhání. Právě to, že se mu oproti jiným, srovnatelně palčivým výzvám nevěnuje téměř žádná pozornost a nedoceňuje se vážnost jeho možných dopadů. Je to sucho.