Jiří Sedláček: Nakupování na farmářských trzích je ekologičtější

Nakupování na farmářských trzích je rozhodně ekologičtější! Ohleduplnost ke krajině, k ovzduší a přírodě vůbec se projevuje především ve faktoru dopravy a jeho zátěžových důsledků. Na tržiště se nedováží zboží z velkých dálek. Jogurt z malé mlékárny provozované jako součást farmy v dobré dojezdové vzdálenosti od místa trhu tolik nezatíží životní prostředí, jako jogurty dovážené z dalších kontinentů či ze sousedních států. Jeden výzkumný ústav v Německu podrobil zkoumání jednu sklenici jahodového jogurtu a zjistil, že jeho jednotlivé ingredience nacestovaly 8000 km.

Jiný příklad: další vědci prokázali, že během dopravy 1 kg čínského česneku do Evropy se vypustí do ovzduší 0,36 kg jedovatého oxidu uhličitého a dalších škodlivin. Říká se tomu "uhlíková stopa". Extrémně velká uhlíková stopa se tvoří například při dovozu chřestu z Peru, kiwi z Nového Zélandu, a podobně. Během roku 2009 Česká republika dovezla 112 tisíc tun brambor a 43 tisíc tun brambor vyvezla, dovezla 61 tisíc tun jablek a 46 tisíc tun jablek vyvezla, dovezla 19 tisíc tun másla a 6 tisíc tun másla vyvezla. Přitom mnoho těchto transportů jde mimo obyčejné lidské chápaní.

V roce 2009 náš stát společně s Evropskou unií investoval do programu Ovoce do škol několik desítek milionů Kč (z toho ČR více než 18 milionů Kč). Výsledkem mimo jiné bylo, že v únoru a v březnu 2010 dovážely velkoobchody do českých škol značně povadlé hrušky a jablka z Jihoafrické republiky, zatímco sklady českých pěstitelů „za rohem“ od škol byly v téže samé době plné dobře skladovaných čerstvých českých jablek a hrušek, jejichž uhlíková stopa je zanedbatelná. A pro tato místní jablka odbyt v českých školách nebyl? Nad tím zůstává zdravý rozum stát a je s podivem, že je to vůbec možné. Jediné vysvětlení je, že obchodní zájmy jednotlivce převažují nad zájmem společnosti – za znečistěné ovzduší budeme muset zaplatit v budoucnosti všichni – a z našich daní.

V Evropě či nejlépe v Česku vypěstované a v Česku konzumované a zpracované potraviny jsou jednoznačně víc ekologické už z hlediska uhlíkové stopy při dopravě. A z hlediska šetrného přístupu k zemědělství je potřeba při nákupu a při tvorbě odbytových míst preferovat ty domácí výrobce, kteří se hlásí k biocertifikátům, anebo k certifikátům šetrnějšího přístupu k přírodě v zemědělství (Integrovaný systém produkce zeleniny IPZ, Global G.A.P., SISPO, a další…) Kromě udržení pracovních příležitostí na venkově jsou toto také důležité ekologické důvody proč preferovat kvalitní a prověřené farmářské trhy s lokálními potravinami, ať už pocházejí z bioprodukcí, anebo z produkcí z konvenčního zemědělství.