Pavel Kindlmann: Náklady na udržování zoologických zahrad jsou enormě vysoké

Nejlepší strategií dlouhodobé ochrany biodiverzity je vždycky ochrana existujících ekosystémů a populací ve volné přírodě, známá jako ochrana in situ. Poslední existující populace vzácných a ohrožených druhů však jsou často příliš malé na to, aby zajistily zachování těchto druhů, jejich početnost klesá i přes snahy o jejich záchranu, nebo se zbývající jedinci nalézají mimo chráněná území. V takových případech nemusí být ochrana in situ dostatečně efektivní. Jedinou možností, jak za takových okolností zachránit daný druh před vyhynutím, je udržovat jedince v umělých podmínkách pod lidským dohledem. Tato strategie je známá jako ochrana ex situ. Existuje mnoho druhů vyhynulých ve volné přírodě, ale dosud přežívajících v zajetí, např. jelen milu a kůň Převalského. Krásný strom Franklinia altamaha v Georgii roste jenom v kultuře, v přírodě se již nevyskytuje (naposledy byl nalezen v roce 1790).

Ochrany ex situ a in situ jsou dvě navzájem se doplňující strategie. Dlouhodobým cílem četných ochranářských programů ex situ je vytvoření nových populací ve volné přírodě, jakmile je k dispozici dostatečné množství jedinců a vhodné stanoviště. Jedinci z populací žijících ex situ mohou být periodicky vypouštěni do volné přírody, čímž se zvyšuje účinnost ochrany in situ. Ochrana druhů in situ je kupříkladu zcela nezbytná pro přežití druhů, jež je obtížné chovat v zajetí. Výzkum populací žijících v zajetí nás může poučit o bionomii daných druhů, na jejímž základě lze navrhnout nové ochranářské strategie pro populace in situ. Dlouhodobě existující a životaschopné populace ex situ mohou snížit tlak na sběr jedinců ve volné přírodě. Zvířata jsou chována ex situ v zoologických zahradách, zvířecích farmách, akváriích a u soukromých chovatelů, zatímco rostliny jsou udržovány v botanických zahradách, arboretech a semenných bankách.

Ochrana ex situ má některá omezení. Za prvé není zrovna levná. Cena za udržení afrických slonů nebo černých nosorožců v zajetí je 50krát větší než ochrana téhož množství divoce žijících zvířat ve východoafrických národních parcích. Náklady na udržování zoologických zahrad jsou enormně vysoké ve srovnání s jinými ochranářskými aktivitami. Například ve Spojených státech stojí provoz zoologických zahrad asi jednu miliardu USD ročně. Ex situ programy zachraňují vždy pouze jeden druh. Naproti tomu, jestliže je druh chráněn ve volné přírodě, pak se společně s ním chrání celé společenstvo, které může obsahovat tisíce druhů. Toto společenstvo může zároveň poskytovat řadu ekosystémových služeb.

Jedinci chovaní v zajetí mohou být využíváni k seznamování veřejnosti s potřebou ochrany druhů a mohou tak nepřímo chránit jiné jedince téhož druhu ve volné přírodě. Zoologické zahrady navštěvuje obrovské množství lidí. Jen pražskou zoologickou zahradu navštíví ročně až 1,25 milionu osob; na celém světě navštíví zoologické zahrady 600 milionů lidí. Finanční částky získané ze vstupného od návštěvníků mohou být využity na financování ochranářských aktivit in situ. Zoologické zahrady spolu s přidruženými univerzitami, vládními agenturami ochrany přírody a ochranářskými organizacemi chovají v současné době více než 400 tisíc suchozemských obratlovců náležejících k 8 tis. druhů a poddruhů savců, ptáků, plazů a obojživelníků. Zatímco toto množství zvířat žijících v zajetí je zdánlivě vysoké, je nesmírně malé ve srovnání s počtem domácích koček, psů a rybiček chovaných lidmi.

Zoologické zahrady by mohly chovat více jedinců různých druhů, kdyby své snahy směrovaly na druhy s menší velikostí těla, např. na hmyz, obojživelníky a plazy, jejichž chov je levnější než u větších savců. Bylo by proto vhodné vytvořit lepší rovnováhu mezi množstvím expozic velkých zvířat, jež přilákají návštěvníky, a expozicemi menších, méně známých zvířat, která nejsou pro návštěvníky tolik atraktivní, ale představují větší procento světové biodiverzity. Současným cílem většiny velkých zoologických zahrad je vytvořit životaschopné, v zajetí dlouhodobě se množící populace vzácných a ohrožených zvířat. Zoologické zahrady se tradičně soustřeďují na chov velkých obratlovců, především savců a ptáků, protože tyto druhy jsou nejatraktivnější pro veřejnost, a zisk ze vstupného je přímo úměrný návštěvnosti. Tyto charizmatické druhy pozitivně ovlivňují veřejné mínění o nutnosti ochrany přírody.

V rámci celosvětové ochranářské strategie zoologických zahrad, která má za účel propojit programy zoologických zahrad s ochranou druhů v přírodě, prezentují dva tisíce světových zoologických zahrad a akvárií ve stále větší míře ekologická témata a informace o ohrožení vzácných druhů ve svých veřejně přístupných materiálech a programech. Zoologické zahrady a s nimi spolupracující organizace jsou zcela logicky vůdčími subjekty při chovu populací vzácných a ohrožených druhů v zajetí, protože mají potřebné znalosti a zkušenosti s péčí o zvířata, veterinární medicínou, zvířecím chováním či reprodukční biologií a genetikou, a proto se zasloužily o značný rozvoj chovných zařízení a technologií, jež jsou nutné k ochraně a reintrodukci druhů do volné přírody. Ze suchozemských obratlovců chovaných v současné době v zoologických zahradách bylo pouze asi 20 % odchyceno ve volné přírodě. Toto procento stále klesá s tím, jak zoologické zahrady získávají více zkušeností. Pouze 7 % ohrožených savců žijících v zajetí bylo odchyceno ve volné přírodě.

Ochrana ex situ se stále více zaměřuje na ochranu ohrožených druhů bezobratlých, včetně motýlů, brouků, vážek, pavouků a měkkýšů. Mezi další cíle ochrany ex situ patří vzácná plemena domácích zvířat, z nichž lidská společnost získává bílkoviny, mléčné výrobky, kůži, vlnu a další produkty, nebo jež jsou používána k rekreaci. Životaschopné populace těchto plemen představují potenciální genetický zdroj pro zlepšování genetického potenciálu prasat, skotu, slepic, ovcí a jiných domácích zvířat. Význam programů ex situ se zvyšuje tím, že na jejich základě se získává a rozšiřuje znalost o vzácných a ohrožených druzích. Skupina specialistů pro záchranné chovy, jež je součástí IUCN Komise pro záchranu druhů, společně s organizacemi, jako jsou Světová asociace zoologických zahrad a akvárií a Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií, poskytuje zoologickým zahradám potřebné informace o správné péči o ohrožené druhy i nové zprávy o statutu a chování zvířat ve volné přírodě. Tyto organizace sbírají v rámci chovných programů informace o správné výživě, o technikách anestezie potřebných k znehybnění jedinců a snížení jejich stresu během transportu, lékařských procedurách, optimálních podmínkách chovu, vakcinacích a antibiotikách nutných k prevenci chorob. Rozvíjí se ústřední databáze chovných záznamů a plemenné knihy, aby se předešlo příbuzenskému křížení a tím úmrtnosti mláďat spojené s genetickým driftem a inbrední depresí.

Jednou z nejdůležitějších databází je Mezinárodní katalog druhů, který poskytuje informace o dvou milionech zvířat, patřících do 10 tis. druhů chovaných celkem v 650 institucích v 70 zemích. Některé vzácné druhy zvířat se těžko adaptují na zajetí, popř. se zde špatně množí. Často pomáhá lepší péče – speciální potrava, ustájení a jiné uspokojení jejich životních potřeb. V současné době se vyvíjí nové techniky pro zvyšení míry reprodukce zvířat chovaných v zajetí. Některé z nich jsou odvozeny z humánní a veterinární medicíny, zatímco jiné jsou specifické pro určité druhy a byly vytvořeny ve speciálních výzkumných centrech. Tyto techniky zahrnují pěstounství, při nichž běžné druhy vychovávají potomstvo druhů vzácných; umělé oplodnění, pokud dospělci nemají zájem o páření, nebo žijí na různých místech; umělou inkubaci vajec v ideálním prostředí pro líhnutí; přenos embryí, který spočívá v implantaci oplozených vajíček vzácného druhu náhradní matce druhu běžného. Tyto techniky bývají drahé, a proto se dají použít jen pro málo druhů. Novou metodou v ochraně druhů je kryogenetika, tj. zamražení vajíček, spermatu, embryí a tkáňových kultur u druhů, jež jsou na pokraji vyhynutí; ve skutečnosti vytvoření jakési „zmražené zoologické zahrady“. Tyto zmražené sbírky se vytvářejí proto, že věříme, že v budoucnosti půjde tyto druhy znovu stvořit pomocí nových technik, jako je buněčné klonování.

Pěstování zvířat v zajetí má pouze omezenou ochranářskou hodnotu. Zvířata chovaná v zajetí obvykle ztrácejí chování nezbytné k přežití ve volné přírodě. U zvířat chovaných v zajetí se mohou vyvinout genetické, fyziologické a morfologické změny, které snižují jejich schopnosti přežít ve volné přírodě. Kvůli nemocem získaným v zajetí jsou někteří jedinci nevhodní pro vypuštění. Při vytváření programů ochrany druhů ex situ je vždycky nutné si předem zodpovědět řadu etických otázek: Jak vytvoření ex situ populace pomůže volně žijící populaci? Je populace vzácného druhu, která byla vychována v zajetí a není schopna přežít v přirozeném prostředí, skutečně záchranou druhu? Jsou druhy drženy v zajetí pro jejich dobro, či pro zisk zoologických zahrad? Je zvířatům drženým v zajetí věnována potřebná péče vyplývající z jejich biologických potřeb? Je veřejnost dostatečně obeznámena s ochranářskými aspekty chovu vzácných druhů?

---

reklama

---