Petr Číhal: Když se ekonomika snoubí s ekologií aneb Kam s elektroodpadem?
Skoro každý dnes již vnímá jako samozřejmost recyklaci skla, papíru nebo plastů. Poněkud méně „zažité“ máme, že stejně tak by tomu mělo být u zpětného odběru elektrozařízení. Například i u tak běžných věcí denní potřeby, jakou jsou žárovky, zářivky nebo svítidla. Důvodem je u nich rtuť, kterou některé zářivky (trubicové i kompaktní úsporné) v malém množství obsahují. Proto ona snaha tyto výrobky zpětně odebírat. Recyklace může ale pro domácnost, firmu nebo obec znamenat i důležitou úsporu (k tomu se ovšem dostaneme níže). Nemluvě o tom, že udržovat kolem sebe čisto a nevyhazovat odpad do přírody by mělo být cílem nás všech.
K čemu slouží „kolektivní systém“
Kolektivní systém je soukromá firma, kterou si mohou založit výrobce a dovozce elektrických nebo elektronických zařízení (např. právě osvětlovacích zařízení), a která za ně plní jejich povinnosti týkající se zpětného odběru a recyklace elektrozařízení, jež jim ukládá zákon o odpadech. Účast v kolektivním systému je pro výrobce dobrovolná, ale zpravidla je to pro ně levnější a efektivnější, než shromažďovat a recyklovat svá vysloužilá elektrozařízení individuálně. Kolektivní systém se zavazuje za své účastníky sbírat všechna použitá elektrozařízení zařízení bez ohledu na značku a datum, kdy tato elektrozařízení byla uvedena na trh. Financování sběru je zajištěno z příspěvků na recyklaci, které odvádějí do kolektivního systému výrobci a dovozci dle svého tržního podílu. Výrobcům vydává povolení k vytvoření kolektivního systému Ministerstvo životního prostředí ČR. Je ovšem třeba zdůraznit, že klíčová odpovědnost je na výrobcích. Výrobce se účastí v kolektivním systému v žádném případě nezbavuje odpovědnosti za správný sběr a recyklaci elektroodpadu. Případné sankce za neplnění povinnosti výrobce tedy kontrolní orgány udělují v první řadě výrobcům, a nikoliv kolektivnímu systému. To je velmi dobré opatření, které má zabránit tomu, aby výrobci nerezignovali na kontrolu kolektivního systému, jehož jsou členem.
I elektroodpad může být cenný (nebo také ne)
Jak již bylo řečeno, elektroodpad může být občas zajímavým zdrojem druhotných surovin a jako takový mít i pozitivní ekonomickou hodnotu. Tuto pozitivní hodnotu má v situaci, kdy výnos z prodeje surovin vyseparovaných z elektroodpadu pokryje, nebo dokonce převýší náklady na sběr, svoz a ekologické zpracování elektroodpadu. Tak je tomu zejména u malých domácích spotřebičů, mobilních telefonů, počítačů nebo dalších zařízení z oblasti IT a telekomunikací. To jsou typické příklady elektroodpadu s tzv. pozitivní ekonomickou hodnotou.
To se ovšem netýká např. právě zářivek a jiných světelných zdrojů. Zářivky jsou elektrozařízení s tzv. negativní ekonomickou hodnotou. Náklady na jejich sběr a recyklaci jsou enormní a většina kolektivních systémů o ně proto nejeví zájem. A proto právě podle míry sběru zářivek lze poznat opravdu odpovědný a kvalitní kolektivní systém.
V praxi se bohužel setkáváme s tím, že pod dojmem boje některých kolektivních systémů a recyklátorů o elektroodpad s tou pozitivní hodnotou, si stále některé subjekty myslí, že i použité zářivky obsahují zlato nebo nějaké jiné cenné kovy a chtěli by nám je prodávat. Jsou pak velmi překvapeni, když jim běžná odpadová firma sdělí, že nedostanou nic. Naopak, že za odvoz a likvidaci zářivek si musí připlatit 20 Kč za kus. Oproti tomu kolektivní systém jim zajistí svoz a recyklaci zdarma.
S využitím studie společnosti EEIP „Analýza tržních a institucionálních charakteristik trhu zpětného odběru elektrozařízení s ukončenou životností ve vybraných evropských zemích“.
reklama
