Tomáš Feřtek: Milí kamzíci, proč nežerete kleč a vejmutovku?

Vinit Pavla Drobila, ministra prostředí pro život, z genocidy kamzíků v Jeseníkách, jak to učinily Lidové noviny titulkem Drobil vzácná zvířata ochránit nehodlá, je nepřípadné. Nápad zlikvidovat „kamzíka pradědského“ není žádná novinka, natož Drobilova iniciativa. Pan ministr ostatně v tom samém deníku tvrdí, že je mu to jedno, ať správa CHKO dělá, co uzná za vhodné. Zajímavý je na tom sporu hlavně fakt, že klade podstatnou otázku. Opravdu je vždy možné ponechat v národních parcích přírodu, aby sama ukázala, co dovede? Ona totiž dovede leccos.

Ti kamzíci mi cosi připomněli. V uplynulých deseti letech jsem se občas plazil na Šumavě v okolí Mokrůvky mezi popadanými suchými stromy v první zóně národního parku, jehož vedení se hájilo tím, že v první zóně zasahovat – tedy kácet kůrovcové stromy – v žádném případě nelze. No a třeba o týden později jsem šel Národním parkem České Švýcarsko a překračoval stovky kmenů borovice vejmutovky, kterou v tomto případě vedení parku kácelo zóna nezóna. Proč? Vejmutovka se v parku uchytila jako invazní dřevina a hrozilo, že za padesát let tu nic jiného růst nebude. Tak může, nebo nemůže se v první zóně kácet?!

Spojitost s případem kamzík je jednoduchá. Kamzík, vejmutovka, ale třeba i kleč jsou leckde nepůvodní organismy. A my jsme se jich rozhodli zbavit „v zájmu původní přírody“. Kleč na hřebenech Jeseníků vysadili poprvé koncem 19. století hospodáři místního panství, aby zamezili erozi na stráních, kde se v té době ještě intenzivně páslo. A k tomu přidali kamzíky, aby bylo co střílet. Šlechta na ně byla zvyklá z Alp. Obé se ujalo. Kamzíků tu dnes zase tak moc není, protože střílet je nejspíš baví i dnešní myslivce (proto píšou petice za jejich záchranu), kleč si spokojeně bují a dělá ochranářům starosti. Mají na ni vzít sekeru? V první zóně?

Kamzíci mimochodem byli dlouhá léta i v Českém Švýcarsku, migrovali ze sousedních Lužických hor, kam se dostali úplně stejně jako do Jeseníků. V 80. letech jsem je potkával na ikonické Mariině skále docela běžně. Teď už jsem tam kamzíka dlouho neviděl, tak trochu podezřívám správce národního parku, že si to s nimi vyřídili stejně nekompromisně jako s vejmutovkou.

Neumím posoudit, jestli vysazení kleče před více než sto lety jesenickým hřebenům pomohlo, nebo ne, v každém případě dnes začíná zabírat příliš prostoru. Máme ji vyrubat s odůvodněním, že tam nemá co dělat? V Krkonoších už se jí zbavují. Tam je to ovšem ještě složitější. Kleče je tam také příliš, ale ochranáři rozlišují mezi klečí původní a vysazenou (prý to dovedou) a tu nepůvodní likvidují. Takže ani v tomhle národním parku raději nenecháme v první zóně přírodu „předvést, co umí“?

Kdybych chtěl být trochu jízlivý, tak bych se ptal, co v tomhle národním lyžařském parku vlastně chráníme? Alpinské louky, horskou tundru a rašeliniště na hřebenech – to jistě, kvůli nim chceme kleč omezit. Ale na zbytku těch hor přece také nechráníme „původní“ les, ale mozaiku luk a lesa, která vznikla před staletími rozvojem lesnictví a pastevectví. Tady nám nevadí, že je to spíš umělý útvar? Nechceme se vrátit k nějaké „původnější“ podobě?

Vážně si nemyslím, že by to bylo rozumné. Jen mi přijde zajímavá účelovost a plastičnost ochranářské argumentace, která se pružně mění místo od místa. Přitom je jasné, že stále ještě používaný fundamentální argument, že něco je „přirozené“, proto to chráníme, a něco „umělé“, proto to likvidujeme, intelektuálně ani prakticky neobstojí.

Co z toho plyne? Praktická rada. Škoda že kamzíci nečtou Ekolist, doporučil bych jim změnit jídelníček. Pokud budou pilně okusovat výhonky kleče a vejmutovky, ochranáři ještě rádi zapomenou na jejich ostrá kopyta, co „narušují půdní pokryv“. Možná by se podívali i do Krkonoš. Jim by se tam líbilo a turisté by byli nadšení. To nezní špatně, ne?

Přečtěte si také reakci Jakuba Kašpara "Jak s tou klečí aneb Jsou ochranáři mešuge?" (pozn. redakce Ekolistu)

---

reklama

---