http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/vek-necistych-pocitacu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Věk nečistých počítačů

10.5.2004 18:00 | PRAHA (EkoList)
Gordon Moore, zakladatel počítačové firmy Intel, zformuloval zákon, podle kterého se každých osmnáct měsíců vlivem postupující miniaturizace zdvojnásobí kapacita počítačového procesoru. Tento zákon má sice své omezení ve fyzikálních zákonech, ale velmi přesně charakterizuje současný trend na poli počítačové techniky. Podobně ilustrativní může být i aforismus o nákupu nového počítače, který je však zastaralý dříve, než jej doma vybalíte z krabice.
 

Rychlé zastarávání techniky klade velké nároky na lidi či firmy, které potřebují mít technické vybavení na špičkové úrovni. Uživatelé počítačů se dostávají pod tlak - aby mohli využívat nové programy a aplikace, musí si pořídit vybavení s odpovídajícím výkonem. Vývoj výkonných počítačů však žene vpřed i vývoj aplikací. Nároky na výkon počítačů a reklamní tlak ze strany výrobců vedou k častému obměňování techniky, tím také vzniká velké množství elektroodpadu, který obsahuje těžké kovy, toxické látky a drahé kovy. Pohled na hromady staré vyřazené výpočetní techniky tak jednoznačně boří mýtus o čistém věku informačních technologií.

1500 litrů vody
A nejde jen o vzniklý odpad, je potřeba přihlédnout také k počátku "života" počítače, tedy i k jeho výrobě. Výroba jednoho počítače je energeticky velmi náročná. Podle editorů knihy Computers and the Environment Ruedigera Kuehra a Erica Williamse je pro výrobu jednoho počítače zapotřebí na 240 kilogramů fosilních paliv, tedy zhruba desetinásobek váhy samotného počítače. Pro srovnání, spotřeba fosilních paliv při výrobě automobilu nebo ledničky odpovídá zhruba jejich vlastní váze. K výrobě jednoho počítače se spotřebuje na 22 kilogramů různých druhů chemikálií a na 1500 litrů vody.

Žena kvůli získání mědi rozbíjí katodovou trubici počítačového monitoru. Sklo monitoru obsahuje olovo, větším zdravotním rizikem je inhalace vysoce toxického fosforu, kterým je pokryt vnitřek monitoru. Sklo z monitoru později skončí v zavlažovacích kanálech a v řece, odkud se olovo uvolňuje do podzemních vod. Podzemní vody v Guiyu jsou natolik kontaminovány olovem, že se pitná voda musí dovážet. Guiyu, Čína. Prosinec 2001.
Ilustrační foto: Basel Action Network

S novodobým druhem odpadu je potřeba náležitě naložit ze dvou důvodů. Stará elektrotechnika (tj. nejen počítače, ale i staré televizory či přehrávače, telefony apod.) jednak obsahuje vedle vzácných kovů jako zlato, stříbro, měď či platinu, také plasty, které lze znovu využít a v případě monitorů i skla. Surovinové zužitkování tohoto odpadu tak může ruku v ruce šetřit vzácné přírodní zdroje a uspořit místo na skládkách či ve spalovnách.

Druhým, neméně závažným důvodem je, že elektroodpad obsahuje látky, které jsou nebezpečné životnímu prostředí či zdraví. Monitory počítačů obsahují především velké množství olova, které zachycuje nežádoucí záření z obrazovky, dále obsahuje chemické látky jako baryum, kadmium, stroncium, cín, ve starších typech monitorů se někdy používal i arzén. Tyto kovy jsou vysoce jedovaté a s obrazovkou je třeba nakládat jako s nebezpečným odpadem. Pozornost vyžadují ale i ostatní části počítačů. Do plastových součástí počítače (bužírky drátů, plastové kryty a díly) se přidávají směsi látek zabraňující hoření, které obsahují látky na bázi antimonu, brómu nebo chlóru. Při tepelném zpracování plastových částí počítače se uvolňují dioxiny, furany a jiné nebezpečné látky. Základní deska (motherboard) počítače a další desky s elektronickými součástkami (síťové karty, zvukové karty, video karty apod.) obsahují kadmium, selen, rtuť a řadu jiných chemických látek.

Přibalte stovku a je to
Fakt, že počítačový odpad si zaslouží zvláštní pozornost, dokazuje i to, že se na něj vztahuje Basilejská konvence, která zakazuje vyvážet nebezpečné odpady do zemí třetího světa, pokud není zajištěno náležité zpracování a odpad nedoprovází náležitá dokumentace. Přes zákaz se kvůli legislativním podmínkám a levné pracovní síle rozvojových zemí vyplatí tento odpad vyvézt, než jej nechat zlikvidovat v zemi původu. Velká část tohoto pašovaného odpadu pochází z USA, která jako jediná z vyspělých zemí Basilejskou konvenci nepodepsaly, ale část odpadu je i z Evropy.

Reportéři BBC se pokusili proniknout do tajů ilegálního obchodování s elektroodpadem. Za tímto účelem zřídili internetové stránky fiktivní firmy, jejímž jménem se snažili prodat smyšlený počítačový odpad. Kontaktovaly je celkem čtyři firmy, z nichž dvě měly zájem pokračovat v jednání i tehdy, když bylo naznačeno, že Basilejská konvence není pro fiktivní firmu překážkou. Obě společnosti byly z USA a měly své exportní partnery v Hong Kongu. Z dalšího jednání vyplynulo, že nebude problém dostat staré počítače do Číny, přestože Čína Basilejskou konvenci podepsala a všechen odpad, který neprovází náležitá dokumentace, může odmítnout. Veškerá vstřícnost obchodníků zmizela ve chvíli, když se reportéři chtěli dozvědět, jakým způsobem vývoz proběhne.

Jeden z důvodů, který usnadňuje nelegální dovoz, je zřejmě fakt, že čínské celní úřady jsou přetíženy obrovským objemem zboží, které prochází přes jejich celnice. BBC zveřejnilo odhad, že do Hong Kongu se ročně doveze na 10 milionů kontejnerů. Podle ekologické organizace Basel Action Network (BAN) jsou s tímto obchodem spojené i veliké úplatky. Jednou z možností, jak na dálku uplatit celníka, je nalepit stodolarovou bankovku na vnitřek kontejneru tak, aby ji po otevření kontejneru celník našel. "A úplatky bývají velmi veliké," komentuje úplatkářské praktiky Sarah Westerveltová z BAN, "v kontejneru byl například jako úplatek i celý mercedes."

Elektroodpad se do zemí třetí světa vyváží kvůli špatné či neexistující legislativě na ochranu přírody a zdraví, ale hlavně kvůli levné pracovní síle. Podle časopisu Yes je desetkrát levnější vyvézt elektroodpad do rozvojových zemí, než jej nechat zrecyklovat v zemích vyspělých. Místní lidé a často i děti zde v improvizovaných podmínkách bez jakýchkoliv ochranných prostředků "recyklují" dovezené přístroje. Ze starých počítačů se snaží získat vše, co lze prodat: z kabelů se získává drahý kov tou nejjednodušší metodou - plastová bužírka se prostě spálí.

Vypalováním se získává i zlato z kondenzátorů. V některých improvizovaných dílnách mají sice malé tavící pece, ale při práci se však z neznalosti i z finančních důvodů nedbá na zdraví pracovníků. Nepotřebný odpad se vyhazuje v okolí vesnice kam se dá a trosky počítačů tvoří novodobý kolorit chudé asijské vesnice. Z nepotřebných zbytků unikají nebezpečné látky do prostředí, dochází ke kontaminaci spodních vod a zamoření vodních toků těžkými kovy. Škody jsou nejen na životním prostředí, ale i na zdraví místních obyvatel, u kterých se projevují dědičné vady a vážné zdravotní potíže. O zdravotních rizicích takové práce nemají totiž chudí ani ponětí, naopak vnímají počítačový odpad z daleké ciziny jako zdroj alespoň skromných příjmů.

Takovýchto míst, kde se rozebírají dovezené počítače, je podél řeky Lianjiang na stovky. Giyui, Čína. Prosinec 2001.
Ilustrační foto: Basel Action Network

Další tři roky
Staré počítače se do rozvojových zemí nedovážejí však jen kvůli levné pracovní síle. Některé se tam posílají, aby místním lidem pomohli se vzděláním a umožnili jim i jiné vyhlídky, než jen jako levného smetiště bohatých zemí. Ve Velké Británii vznikla organizace Computer Aid International, které mohou lidé dát své staré vyřazené počítače, tiskárny a jiné počítačové vybavení, popřípadě přispět i finančními prostředky na jejich dopravu do vybraných zemí. Organizace se postará o odborné vymazání dat z harddisku, abyste si mohli být jisti, že nikdo je nikdo nezneužije a zajistí případnou opravu či repasi počítače. Takový funkční opravený počítač pak zašle do jedné z osmdesáti cílových zemí Afriky, Asie, východní Evropy či Latinské Ameriky, kde jsou těmito počítači vybavovány například školní učebny či komunitní spolky. Podle zkušeností organizace slouží repasovaný počítač ještě další tři roky po té, co jej původní majitel vyřadil jako vysloužilý, což například při osmi hodinách denně a dvěstěpadesáti vyučovacích dnech v roce znamená na 6000 hodin provozu. Je však nutné uhradit opravy a především dopravu, náklady na jeden počítač činí 39 liber (asi 2000 Kč). Za tuto cenu však mají Britové jistotu, že jejich starý počítač nejenže že neskončí na smetišti, ale dokonce bude ještě nějaký čas sloužit prospěšné věci.

EU: Ať platí výrobce
Britové a spolu s nimi i ostatní Evropané budou mít ještě jednu možnost, jak naložit nejen se svým starým počítačem. Evropská unie se pod vidinou vzrůstající produkce elektrotechnického odpadu rozhodla k ráznému kroku, převézt odpovědnost za vzniklý odpad ze spotřebitele na výrobce. Od roku 2005 se bude na staré počítače, ale i jiný domácí elektroodpad jako jsou televize, různé druhy přehrávačů, domácí spotřebiče, elektrické nářadí, elektrické hračky a další druhy elektrotechniky vztahovat povinnost zpětného odběru. Podle portálu Recycling Today by se zavedení nové směrnice o zpětném odběru počítačů mělo promítnout do cenového nárůstu nové techniky kolem jedním procentem ceny. (Zpětný odběr se v současnosti již vztahuje na minerální oleje a oleje ze živičných nerostů, pneumatiky, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, chladničky používané v domácnostech. Prodejce musí nakupujícího informovat o tom, kde lze odevzdat starý výrobek k likvidaci. Zpětný odběr je pro spotřebitele zdarma, výrobce se pak musí postarat o likvidaci odpadu.)

Podle směrnice o elektronickém odpadu, která zpětný odběr u tohoto druhu odpadu zavádí, má na konci roku 2006 dosažená míra zpětného odběru odpovídat 75 procentům z průměrné váhy počítače. U jiných druhů elektrotechniky je předepsaná procentuální míra podobná. Směrnice dále určuje míru opětovného využití či recyklace komponentů a materiálů, u počítačů je stanovena nejméně na 65 % průměrné váhy zařízení, u ostatních druhů elektrotechniky se míra pohybuje od 50 do 80 %.

Směrnice dále stanovuje, že ke konci roku 2006 musí být dosaženo určené míry vytřídění elektroodpadu, která byla stanovena na 4 kg na osobu a rok. Roku 2008 se má tato norma znovu zpřísnit. Evropská unie také nařizuje, že od července 2006 nesmí elektronika obsahovat nebezpečné látky jako olovo, rtuť, kadmium, polybromované bifenyly (PBB) a polybromované difenyl étery (PBDE).

Dítě přistěhovalců z provincie Hunan sedí na hromadě nezpracovatelného počítačového odpadu, dovezeného z celého světa. Guiyu, Čína. Prosinec 2001.
Ilustrační foto: Basel Action Network

Podle zpracovatelů počítačového odpadu bude přenesení odpovědnosti za odpad na výrobce motivovat k tomu, aby vyráběli počítače, které lze snáze (a levněji) rozebrat a zpracovat. Pro zpracovatele by bylo úplně nejlepší, kdyby se výroba počítačů co nejvíce standardizovala. V současnosti totiž každý výrobce používá jiné materiály, což zpracovatelům znesnadňuje práci. Velké problémy jsou například při vytřiďování plastů. Plastové díly zatím nenesou označení, podle které by se dal plast snadno vytřídit. Nesnáz je v tom, že používané plasty mají velmi podobnou hustotu, takže podle této vlastnosti je třídit nelze. Očekává se, že zpětný odběr přiměje výrobce používat značení plastů, čímž se zrychlí a zlevní jejich konečné zpracování.

Byť se to zdá poněkud úsměvné, recyklaci prodražují i takové maličkosti, jako jsou použité šrouby či jakým způsobem jsou jednotlivé součástky přichyceny. Neustálé výměny nástavců šroubováků a obecně nesnadná demontovatelnost počítačů je další věc, na kterou si zpracovatelé ztěžují.

Editoři již zmiňované knihy Computers and the Environment se obávají, že snahy výrobců stlačit náklady na recyklaci povedou k tomu, že očekávaný ekologický přínos směrnice zůstane nenaplněn. Podle nich je z ekologického hlediska přínosnější maximální využití elektrotechniky včetně orientace spotřebitelů na vylepšování (tzv. upgrade) zastaralých počítačů místo nákupu nových.

Je libo dřevo?
Možnou alternativou používání plastů je poněkud překvapivě dřevo. Švédská firma Swedx v roce 2000 uvedla na trh LCD panely, klávesnice a myši z bukového, jasanového nebo mahagonového dřeva, dováženého z Číny. Kromě estetického ozvláštnění má dřevo i další výhody, je to obnovitelný zdroj a jeho zpracování jako odpadu je mnohem snazší, než plast. Kupodivu jsou výrobky firmy Swedx k dostání i v Česku, prodává je brněnská firma YCNEGA technologies.

Co s ním?
Co tedy dělat s vysloužilým počítačem v České republice? Pokud si jste jistí, že opravdu potřebujete svůj počítač vyměnit za nový, že už nepomůže ani upgrade, zkuste pro něj najít jiné uplatnění. Jednou z možností je použít na starém počítači jiný operační systém než Windows, například Linux, takový počítač pak může ještě dlouho sloužit jako intranetový server či router. Nebo se pokuste najít někoho, kdo nemá takové nároky na počítač. Pokud nezbude, než starý počítač vyhodit, zamyslete se nad tím, zda by se vám nevyplatilo nechat si z něj některé součástky. Starý harddisk můžete využít pro zálohování či přenášení dat, můžete si nechat staré funkční mechaniky, myši či klávesnice pro případ, že by se ty v novém počítači porouchaly. To, co vám zbude, můžete zdarma - pokud jste fyzická osoba - nechat ve sběrném dvoře. Právnické osoby mají tuto službu za úplatu, v Praze se platí 7 Kč za kilogram počítačového odpadu a 10 Kč za kilogram váhy monitoru. Do sběrných dvorů můžete kromě elektrotechniky dát i jiné nebezpečné odpady. Adresu vašeho sběrného dvora nejsnáze zjistíte na obecním úřadě.

Článek byl převzat z tištěného EkoListu květen 2004.

Martin Mach
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Příběhy české přírody
   

Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist