Marian Kechlibar: Jádro po soukromém způsobu

Firma Microsoft, jeden z gigantů digitálního světa, uzavřela v říjnu 2024 dvacetiletou smlouvu s jadernou elektrárnou Three Mile Island. Microsoft potřebuje elektřinu – hodně elektřiny, protože trénink AI modelů jí sežere fantastické množství. Pikantní je, že elektrárna Three Mile Island je ve skutečnosti v Americe dost známá, a to ne zrovna v tom lichotivém slova smyslu – právě tady se odehrál americký “mikro-Černobyl” v březnu 1979, kdy kvůli chybě operátora došlo k poškození reaktoru a uvolnění radioaktivních látek do ovzduší. Na rozdíl od skutečného Černobylu o sedm let později to byla relativně banální nehoda, při které nebyli žádní zranění ani mrtví, ale i tak naladila tato událost americkou veřejnost proti jaderné energii natolik, že došlo k útlumu výstavby nových reaktorů. Černobyl sám pak celou situaci už jen „zabetonoval“.

Reaktor, jehož výkon si nyní zasmluvnil Microsoft ke tréninku své AI, nebyl při oné slavné nehodě poškozen, ale byl teď pět let odstaven a bude muset být znovu uveden do provozu. Deal s Microsoftem ale majitelům elektrárny umožnil investovat do modernizace celého objektu – půjde do ní celkem 1,6 miliardy dolarů a znovuzapnutá elektrárna by měla běžet až do roku 2054, tj. 80 let po svém původním spuštění.

Microsoft ale není jediná velká IT firma, která v posledních měsících začala navazovat užší styky s jaderným průmyslem. Vyhledávací gigant Google uzavřel rovněž v říjnu smlouvu s firmou Kairos, vyvíjející malé modulární reaktory; první reaktor má běžet v roce 2030. Téměř současně uzavřel tři podobné smlouvy i obchodní gigant Amazon, a to s firmami Energy Northwest, X-Energy a Dominion Energy; zároveň odkoupil serverové centrum u již existující jaderné elektrárny v Pensylvánii.

Inu, jak říká náš nejslavnější žijící krajan Václav Smil, energie je civilizace. On ten náš Smil zrovna dokonale ztělesňuje pravidlo, že doma není nikdo prorokem – zatímco světoví činitelé a státníci jej berou vážně, od českého politika jsem jeho jméno ještě neslyšel. Nicméně je potřeba se pozastavit i nad jedním důležitým detailem.

Povšimněte si, že ty IT korporace, přes veškeré zelené snahy dneška, nestavějí ten svůj nový energetický model na větrnících a solárních panelech. K tréninku AI potřebujete poměrně drahé počítače a když už je jednou koupíte, je racionální je využít v nonstop provozu: 24 / 7. K tomu je ale nutné si zajistit rovněž zásobování elektřinou v režimu 24 / 7, a to je přesně něco, co ty přírodní zdroje nemohou garantovat.

Na celé této vlně vidím ještě jedno pozitivum: soukromé společnosti jako Microsoft nebo Amazon si dokáží lépe pohlídat náklady. Tradiční bolestí jaderného průmyslu je příliš vysoká cena nových elektráren – jenže tato bolest je nejspíš aspoň částečně zhoršována tím, že nové reaktory typicky financuje nebo aspoň zaručuje stát, a ze státních peněz „krev neteče“, že? Nebo aspoň ne příliš bolestivě. Kdežto taková držgrešle, jako je Jeff Bezos, zakladatel a majitel Amazonu, si nepochybně nechá všechno spočítat až do poslední kostičky uranu a ještě bude chtít pět procent slevu.

A bohužel je to zase něco, co ve staré Evropě jen tak nenapodobíme. Příliš mnoho regulací a příliš málo velkých firem, které by byly ochotny udělat tak riskantní krok. Mimo jiné je to dáno tím, že i ty největší evropské firmy jsou poměrně malé…

Zde je nutno říci, že jde o stav tři roky starý, a mezitím v EU značně vyrostla jedna firma, dánský farmaceutický podnik Novo Nordisk, který trefil “zlatou žílu” s přípravkem Ozempic používaným k hubnutí. Její tržní kapitalizace je téměř 500 miliard dolarů. I tak je to ale jen polovina Mety (a pětina Microsoftu nebo Applu), a bohužel zrovna od Novo Nordisku se nějaké investice do energetiky čekat nedají. Ti musejí své peníze strkat hlavně do továren na léky.

Diskusní fórum k článku najdete na webu Mariana Kechlibara.

---

reklama

---