Matěj Pomahač: Evropa oslabuje ochranu vlčích populací. Namísto účinnější podpory zemědělců volí cestu odstřelu a ohrožení ochrany biodiverzity

Evropský parlament přijal rozhodnutí, které zbavuje vlka obecného statusu přísně chráněného druhu a přesunuje ho do skupiny druhů chráněných. Iniciátoři změny z Evropské lidové strany hovoří o potřebě "dostat ochranu přírody do rovnováhy s ochranou zemědělců", k čemuž má dojít právě snadnějším odstřelem vlčích populací. Zelení rozhodnutí kritizují, protože se zde hraje daleko více se strachem, než s fakty, ignoruje vědecké poznatky, eroduje funkční legislativu na ochranu stanovišť a upozaďuje potřebná řešení, která by spojila ochranu stád s ochranou vlčích populací. "Co vlk schvátí, nerad vrátí", zní stará pranostika popisující pudové předzimní houfování vlčích stád do skupin a smeček. Po celá staletí se organizovalo jejich vybíjení. "Léta páně 1269 byla taková přemíra vlků, že král nařídil kopat jámy pro jejich chytání a vložit do nich husu nebo sele". Pranostikon Zdeňka Vašků pak uvádí, že až do roku 1850 na bechyňském panství platila tzv. psí daň, určená na vydržování psů k lovu vlků - ačkoli se v té době daleko široko vlci nevyskytovali a někdy v té době se datují poslední odstřely vlků v Čechách.

Neměňme přírodu, ale svůj přístup k ní

Vlk má v české kultuře své místo a někdy od roku 2010 se začíná vracet do české přírody, dnes vlčí smečky obývají většinu pohraničních hor. Dle výzkumu mezinárodního týmu vědců obývají vlci hlavně odlehlé lesy, a na pastviny míří zejména v noci. Průměrná rozloha domovského okrsku smečky činí 213 kilometrů čtverečních a mění se dle ročního období.

V potravě vlka převažují srnec, jelen, prase divoké a další běžní kopytníci (muflon, daněk). Podle německého výzkumu tvoří hospodářská zvířata pouhé procento jeho stravy (https://www.navratvlku.cz/o-vlkovi-potrava-a-zpusob-lovu). S rostoucím přemnožením populací těchto kopytníků, kteří likvidují sazenice stromů a brání přirozené obnově lesa semenáčky, pomáhají vlci regulovat jejich stavy a usnadňují obnovu lesních porostů. Současně svým lovem selektivně odstraňují slabší kusy a pomáhají zlepšovat stav populací zbývající zvěře. Nutno říct, že tím suplují práci myslivců, kterých za poslední dekádu ubylo asi čtyři tisíce.

Přesto se návrat vlka do krajiny neobejde bez konfliktů s hospodařícími zemědělci. "Když vlci se objevili, tak mně překvapilo, jak na to krávy dokázaly zcela instinktivně reagovat, shromáždili se do kruhu kolem telat, která pak chránily"; řekl mi před pár lety chovatel masného skotu z Hory svaté Kateřiny na hřebenech Krušných Hor. I proto se vlk pro doplnění své stravy zaměřuje spíše na ovčí stáda - loni vlci zahubili asi 800 ks ovcí, 130 ks skotu a 24 koz. Stát vyplácí za stržená zvířata kompenzace na základě zákona, přijatého už v roce 2000. V roce 2023 k tomu ještě přidal vyplácení tzv. újmy za ztížené hospodaření v oblastech výskytu vlka a od jeho sílícího návratu do české přírody poskytuje také dotace na opatření na ochranu stád. Problém není v tom, že by stát nekompenzoval škody vlkem způsobené, ale v pochopitelné emoční reakci hospodářů a - především u zemědělských podnikatelů - ve vysoké byrokratické náročnosti dotací na ochranu stád a nutnosti je předfinancovávat z vlastního. V roce 2023 představily Ministerstva zemědělství a životního prostředí pohotovostní plány, upravující postupy pro odstřel problémových jedinců, tedy nestandardně se chovajících vlků, kteří by si třeba až příliš zvykli na blízkost k člověku. Už při představování pohotovostního plánu ale ministr zemědělství Marek Výborný prohlásil, že je pro něj zásadní oslabit ochranu vlka na evropské úrovni.

To je varující. Snížení statusu ochrany vlka na úrovni EU automaticky neznamená povolení regulovaného odstřelu, ale dává členským zemím možnost takový regulovaný odlov zavést. Smysl to ale nedává, protože vlk jako vrcholový a teritoriálně se chovající predátor se populačně reguluje sám. Když nejsou volná teritoria, množí se méně, protože není prostor pro zakládání nových smeček. Naopak pokud se populace reguluje, prostor pro nové smečky se tím znovu otevírá.

Pomsta poníka Dolly - symbol či záminka?

Podle Evropské komise žije v EU cca 20. 000 vlků, kteří zahubí asi 60. 000 kusů dobytka ročně. S odkazem na tato čísla iniciovala loni předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen zrychlený proces, který by ochranu vlků omezil. Měla k tomu i osobní důvod: koncem roku 2022 přišla o svého milovaného poníka Dolly, kterého na statku rodiny von der Leyenových v severním Německu rozsápal vlk. Hlasování Evropského parlamentu (schváleno poměrem 371:162 hlasů) tak je vítězstvím hlavně pro jeho konzervativní část, jejíž představitelé opakovaně brojí i za snadnější odstřel medvědů a mluví už i o dalších chráněných druzích. A v Česku je to opakovaně právě KDU-ČSL, nejen slovy Marka Výborného, ale také třeba Pavla Bělobrádka, kdo hovoří o nutnosti vlky střílet.

Proti rozhodnutí vystoupili Zelení europoslanci. Europoslankyně Jutta Paulusova k tomu řekla: "Tento útok na přírodu ze strany EPP ignoruje vědecké důkazy a útočí na fungující legislativu. Důležité je, že se podařilo zachovat zbytek směrnice o přírodních stanovištích, kterou se evropské extremistické a konzervativní síly snaží dlouhodobě rozložit. Přesto vytváří rozhodnutí evropských poslanců nebezpečný precedens".

Vlk do krajiny patří, stejně jako člověk a jeho chovy

Návrat plachého vlka souvisí s vylidňováním evropského venkova. Odchod obyvatelstva do městských oblastí a vytrácení tradičního pastevectví nelze jednoduše připsat vlkovi. Tento proces probíhá již od poloviny 19. století a je součástí industrializace a urbanizace, kdy lidé odchází do měst za vzděláním a na lépe placenou prací bez manuální dřiny. Zemědělství přichází posledních sto let o zaměstnance a do horských a podhorských oblastí se vracel chov volně se pasoucího dobytka, podpořený nastavením zemědělských dotací. Hospodářů je méně, farmy a stáda se zvětšují, a nároky na jejich ochranu před vlkem logicky rostou

Vlk je v tomto smyslu jen střípkem z mozaiky. Snížení jeho ochrany je špatnou zprávou pro přírodu a krokem vedle v systematické podpoře života na venkově. Jak jsem uvedl už výše, regulovaný odstřel vlků ve skutečnosti jejich populace nijak nesníží a pokračování přísné ochrany k žádnému přemnožení nepovede – vlk prostě není hraboš. Místo propracovaného řešení, které by umožnilo soužití vlčích populaci s farmáři, přistupuje EU k tupým opatřením poškozujícím biodiverzitu. Dobrým příkladem může být zkušenost z nejstaršího národního parku světa, amerického Yellowstone.

Stát už dnes, jak bylo řečeno výše, řadu opatření, reagujících na návrat vlků, přijal (viz ostatně web AOPK ČR. Je potřeba ale personálně i finančně podpořit AOPK ČR i další ochranářské instituce v jejich poradenské asistenci hospodářům, jak mají efektivně svá stáda chránit, snížit nadbytečnou administrativu a byrokracii především pro „hospodáře s IČem“ – dotace nyní poskytované prostřednictvím OP Životní prostředí a také jednoznačně vyjasnit právní odpovědnost hospodářů při využívání pasteveckých a ovčáckých psů.

Vlk pastevecké psy opravdu respektuje. Problém ale je, že tito psi nejsou žádní domácí mazlíčci a především v hustěji obydlených a turisticky atraktivních oblastech hrozí konflikty například s turisty nebo jejich psy a hospodáři se, bohužel zřejmě oprávněně, obávají, že případné soudní spory nedopadnou v jejich prospěch. Dosavadní zkušenosti z Česka, ale zejména ze zemí, kde vlci nebyli nikdy vyhubeni, ukazují, že vlci se před těmito psy mají na pozoru, protože nechtějí riskovat poranění v boji se psem a vyberou si raději jistější kořist v lese, která není chráněná - tedy kopytníky či divoká prasata, čímž pak pomáhá regulovat jejich stav a usnadňovat tím nesmírně potřebnou obnovu lesa potřebnou z hospodářských i ekologických důvodů.

---

reklama

---