Názvoslovná komise České společnosti ornitologické: Jak nepodléhat lžím, když nám pánbůh lajky dal

Jeden z nejikoničtějších dravců světa, harpyje pralesní Harpia harpyja měl dříve velmi hanlivé české jméno h. „zhoubná“, a proto jej názvoslovný tým již před lety pojmenoval mnohem důstojněji. Snímek je z amazonské části Kolumbie.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Miroslav Čapek

Někteří diskutující v čele s hlavním kritikem se přitom neštítí ani osobních výpadů (ekolist.cz, Facebook, e-mailové zprávy). Tato vyjádření svým obsahem a svými formulacemi plnými útoků, nařčeními, výmysly, vulgárními výrazy a svou bulvární formou přesahují veškeré meze elementárních pravidel slušného chování a jsou ve flagrantním rozporu s dobrými mravy. Zejména hlavní kritik (viz též články v internetovém deníku Ekolist.cz „Jak se neutopit v bouřlivých vodách českého ptačího názvosloví?“ a „České ptačí názvosloví: nic osobního, jen žádost o transparentní a rychlé řešení“) přitom nešetří pejorativním výrazivem a až křečovitě se snaží pošpinit práci NK dehonestacemi plnými invektiv. Tímto nečestným chováním charakterizuje sám sebe.

Většina rozumných lidí se jistě nenechá manipulovat a mluví sama za sebe, nicméně je politováníhodné, že se někteří s jeho výroky ztotožňují, aniž by rozlišovali, co je skutečné a co vylhané. Nejenže proti formě prezentace veřejně neprotestují, dokonce ji (soudobým jazykem řečeno) „lajkují“ na pochybných bulvárních platformách. Vůbec neřeší, že se tím, řečeno slovy Karla Kryla, sešvagřují se lží a rozvádějí s pravdou. Kromě předsedy a jednatele NK se nejnověji předmětem útoku velmi zavrženíhodnou formou ze strany hlavního kritika stal i předseda ČSO.

Z čistě lidského hlediska by nás to jistě mohlo svádět k reakcím ve stylu „na hrubý pytel hrubá záplata“, nicméně namísto povolování uzdě emocím raději vysvětlíme reálie kolem ptačího názvosloví. Nikdo kromě členů NK je totiž nezná a nikdo kromě předsedy v NK neslouží déle, není pamětníkem jednotlivých etap tvorby názvosloví, neví co, kdo, kdy a proč dělal, jak k tomu došlo, ani nemá k dispozici kompletní archiv všech dokumentů a materiálů.

V neposlední řadě, pokud člověk není úplně splachovací, je těžké se nevyjádřit také k vykonstruovaným lživým dehonestacím, nicméně pokusíme se o to slušnou formou.

Především české názvosloví ptáků je výsostně kolektivním dílem. V našem týmu se nikdy nepěstuje despocie, vždy se jedná férově a demokraticky, o všech návrzích se diskutuje, řada z nich projde i několikakolovým hlasováním, je patřičně vyargumentována a odzdrojována. Všichni členové týmu jsou svobodomyslní a demokraticky smýšlející lidé s nezávislým rozhodováním. Nikdo jim nic nenařizuje. Všechna nařčení, že jde o nějakou „one man show“, jsou smyšlená a nehorázná (přání je otcem myšlenky) a je politováníhodné, že to tak prezentuje nejenom hlavní kritik, ale i někteří další, kupříkladu Michal Šindel.

Michal Šindel se k tomu rovněž vyjadřuje, aniž by předsedu NK osobně vůbec znal, mluvil s ním, seznámil se s jeho názory a představami, byl s ním někdy v terénu atp. Na českém ptačím názvosloví, které je dlouhodobým projektem, se podíleli, dle abecedy: Miroslav Čapek, Vladimír Čížek, Robert Doležal, František Hanák, Karel Hudec, Jiří Klimeš, Peter Kovalik a Roman Pavíza. Kromě toho do něj zasáhl a provedl změny někdejší předseda ČSO Pavel Vašák.

Je třeba připomenout, že iniciátorem a duchovním otcem celého projektu byl Karel Hudec, který dal dohromady tým a oslovil začátkem 90. let minulého století také Miroslava Čapka, nynějšího předsedu NK ČSO. Není za tím třeba hledat nic víc než čistě pragmatické rozhodnutí, dobře ho totiž znal již od studentských let, později byli kolegové v práci, ale hlavně proto, že věděl, že se velmi intenzivně a dlouhodobě zabývá ptáky celého světa.

Později, rovněž na popud Karla Hudce, Miroslav Čapek na XXI. Mezinárodním ornitologickém kongresu (kde byla také sekce věnovaná taxonomii a nomenklatuře) osobně jednal s profesorem Walterem Bockem, předsedou Standing Committee on Common Names for Birds (kromě jiného i poradce pro taxonomii a nomenklaturu v prestižním díle HBW). Po navazující korespondenci následovala výzva, aby byl za ČR vytvořen názvoslovný komitét, který pak byl schválen 15. ledna 1996, obdržel jmenovací dekret od prezidenta XXII. Mezinárodního ornitologického kongresu (Durban, Jihoafrická republika) profesora Petera Bertholda, a tím vznikl Czech Language Committee on Common Names for Birds. Názvoslovný tým postupně zpracoval globální názvosloví ptáků (dříve existovala česká jména pro jen asi 1500 druhů). Bez Karla Hudce by patrně české názvosloví ptáků světa dodnes neexistovalo.

Podobně se předseda NK později dostal i ke slovenskému názvosloví, a ani tam to v žádném případě nebylo z vlastní iniciativy a už vůbec ne kvůli osobnímu zájmu či sebeprezentaci, jak se to nepoctivě snaží prezentovat hlavní kritik u českého názvosloví, a tím bohužel ovlivňuje i část nezasvěcené veřejnosti. Předseda NK o práci na tvorbě národních názvosloví nikdy sám neusiloval a nikdy to nebylo jeho cílem. Co je ale špatného na tom, že vyslyšel žádosti kolegů, aby s názvoslovím pomohl a poskytl své znalosti ptáků?

Těm, kdož ho skutečně znají, to není potřeba sdělovat, pouze vysvětlení pro ostatní: ptáky se zabývá 50 let, přičemž po celou dobu striktně a konzistentně používá pro svou vlastní potřebu pouze vědecká jména, a to jak pro západopalearktické druhy, tak i v zámoří. V jeho terénních zápiscích (podrobně vedených od r. 1978) česká jména nenajdete (příloha 1) a všichni, kdo s ním jezdí do terénu, to mohou potvrdit.

Má to svůj vývoj a příčiny (vliv zapálené učitelky přírodopisu na ZŠ, jejího manžela - skvělého zoologa, i výborných profesorů botaniky, u kterých předseda NK později studoval na SŠ, vliv pedagogů na univerzitě, a v neposlední řadě vyrostl a podstatnou část života strávil na výzkumném pracovišti mezi entomology a fytopatology, se kterými rovněž jezdil do terénu, a kde se také používala vědecká jména, která mu již v mládí učarovala, a proto je začal sám velmi aktivně používat.

Bylo také mnohem jednodušší u zkoušek z nejrůznějších předmětů, třeba entomologií počínaje a dendrologií konče, používat pouze jména vědecká (ne, že by tehdejší pedagogové národní jména zatracovali, nicméně znalost vědeckých jmen po studentech vyžadovali). Národní jména tedy nebyla nikdy předmětem zájmu předsedy NK a postoj k nim byl zcela indiferentní. Pokud jde o jejich vytváření, respetive změny, spíš se přikláněl k názoru F. J. Turčeka, kterého osobně znal, „že vrtat se v národním názvosloví je to poslední, co československá ornitologie potřebuje“. Turček svými průkopnickými studiemi předstihl dobu, a dokonce i v dobách největší nesvobody jako jeden z mála našich autorů publikoval na Západě, což v té době zdaleka nebylo samozřejmostí.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že vykonstruovaná obvinění o sebeprezentaci nebo budování pomníku jsou komická a od pisatele velmi nepoctivá. Jde o podobný nesmysl, jako kdybychom tvrdili o tygru, že je vegetariánem. Hlavní kritik, pověstný a posedlý svou sebeprezentací, se zde vyjadřuje ve smyslu „podle sebe soudím tebe“, aniž by předsedu NK skutečně dobře znal a aby věděl cokoli o práci NK. Nikdy k tomu ani nebyla příležitost.

Upřesnění k informaci, kterou napsal Vašek Jelínek, že se „pracovně potkávali“ – nebylo to nic dlouhodobého a nic víc než „jednostranná láska“. Byl to totiž vždy hlavní kritik, kdo něco potřeboval (a předseda NK a jeho kolegové mu ochotně a v dobré víře pomohli, stejně jako desítkám dalších studentů a doktorandů, kteří během let prošli jejich pracovištěm) – využil údajů z hnízdních karet, sběru dat, nalezených hnízd, v novější době požádal o identifikaci ptáků, nebo o přednášky na univerzitě, kde později působil. Předseda NK s ním nikdy nekamarádil, k ničemu ho nepotřeboval a po velmi negativních zkušenostech s neseriózním jednáním pro něho přestal existovat a nadále s ním nekomunikuje. To je celé, nic dalšího za tím nehledejte. Hlavní kritik se již jako student „proslavil“ na pracovišti předsedy NK svým zavrženíhodným chováním v rozporu s morálními principy. Je pro nás naprosto nepředstavitelné a nepřijatelné, že bychom se takto sami chovali vůči mnohem starším kolegům.

NK během dosavadní existence postupovala vždy striktně „lege artis“ v souladu se statutem podle toho, co má v náplni práce. Nemůže být vůbec řeč o žádné pokoutné činnosti či partyzánštině. Její náplní a dokonce povinností je kromě jiného udržovat české názvosloví ptáků světa v aktuálním stavu v souladu s nejnovějším vývojem taxonomie ptáků při zachování maximální možné stability jmen (platí především pro domácí druhy). Maximální možná stabilita přitom neznamená stabilitu absolutní. S takovýmto zadáním schváleným výborem ČSO jednotliví členové do NK v dobré víře vstupovali. Statut byl kromě jiného kriticky posouzen a připomínkován i někdejším předsedou ČSO Jiřím Flouskem.

Česká NK svými postupy není žádnou výjimkou mezi evropskými nebo jinými názvoslovnými skupinami. O tom může nejlépe informovat Peter Kovalik, člen týmu IOC, jehož rukama pravidelně procházejí aktualizace jednotlivých národních komisí a který se k tomu na rozdíl od hlavního kritika (viz ekolist.cz) může vyjádřit alespoň kvalifikovaně. Zde je jedna z jeho reakcí „Pokud jde o zmiňované Angličany, stačí se podívat do English Names Updates. Každý půlrok (dříve čtvrtrok) se mění několik desítek anglických jmen, přičemž někdy se jejich počet pohybuje kolem stovky.“

V kontrastu s tím české názvosloví ptáků po dobu 17 let leželo prakticky beze změn. Nechat česká jména v zakonzervované podobě a nic neměnit, jak by si někteří diskutéři přáli, by vedla ke stagnaci, už nyní chybí jen pro IOC druhy přes 800 českých jmen pěvců (nepěvci jsou již hotoví a publikovaní) a každým rokem by česká nomenklatura bez aktualizací a reagování na změny jen více a více degradovala.

Peter Kovalik dále uvádí, že tvůrci zahraničních názvosloví (anglického, francouzského, holandského, čínského, polského, švédského...) reagují na taxonomické změny a vypadá to, že jejich úpravy jsou akceptovány početnou birderskou komunitou. Pro zajímavost také zmiňuje počty členů komisí, které pravidelně anebo občasně zveřejňují jejich aktualizace národních nomenklatur: holandské názvy - 1 (Peter Vercruijsse), francouzské - 1 (Michel Gosselin, dokud žil N. David byli dva), německé - 7 členů, norské - 6 členná komise, polské - 2 (Mielczarek, Kuziemko), portugalské - 5 členů, švédské - tři, ukrajinské - 1 (Fesenko). Tolik tedy k úzkým skupinkám samozvaných kreativců, jak nás tituluje hlavní kritik (ekolist.cz).

Pokud jde o národní jména domácích druhů ptáků, předseda NK patří mezi konzervativce a rozhodně v tom v NK není sám, čehož důkazem je zachování drtivé většiny jmen domácích druhů – NK nepřejmenovala české rody u sýkor, zástupce čeledi sokolovití atd. a v zájmu maximálního sjednocení dokonce převzala i některá jména nověji vytvořená nebo změněná Faunistickou komisí ČSO. Společně s dalšími kolegy také jednoznačně podpořil úsilí neměnit zavedená a přitom jazykově a věcně správná slovenská jména ptáků, která navíc reprezentují jazykové zvláštnosti a krásu daného jazyka. Tou dobou totiž velmi sílil tlak na jejich změnu podporovaný částí ornitologické obce. Zde je úryvek z dobového dokumentu:

27. 03. 2008 Od: vtaky-bounces@list.changenet.sk
Komu: vtaky@list.changenet.sk

„Zdravím konferenciu, pripájam názory ďalšieho z autorov názvoslovia - Mira Čapka: (S. Pačenovský):“
„Vtáčkarim rovných 35 rokov a ‚oddojčili‛ ma ‚obyčajnými‛, ‚hôrnymi‛ a inými vtákmi a nikdy by ma ani vo sne nebolo napadlo, že v budúcnosti bude okolo toho taká hitparáda a že takéto druhové mená budeme spochybňovať. A nikdy by ma nebolo napadlo ani spojovať názov ,,obyčajný" s presadzovaním ochrany vtákov. To je s prepáčením somarina. Vyspelé a kultúrne spoločnosti sveta (ku ktorým sa počítame) predsa pri ochrane biodiverzity nepostupujú a neargumentujú na základe druhových názvov. Názov je iba názov a takéto veci z neho nevyplývajú. I keď premenujeme daný druh akokoľvek, nezabezpečíme tým, že ho budú automaticky všetci členovia spoločnosti rešpektovať a chrániť. Ak sa objavia ‚zriedkavec najohrozenejší‛, ‚supervzácnik vymierajúci‛ spoločne s ‚obyčajníkom všadeprítomným‛ a ‚početníkom najbežnejším‛ na Sennom, budú po nich napriek tomu strieľať! A obetavo by sa možno pripojili i zberatelia vajec a preparátov, ktorí budú chcieť mať čo-to vo svojich zbierkach, nepohrdol by ani fotograf - zberateľ vlastných snímok, ktorý ochotne vyruší posledný pár na hniezde - veď čo, keby už zajtra vyhynul, treba ho ešte zdokumentovať a zozbierať, čo sa dá! Tak nejako asi kedysi skončila alka veľká Pinguinus impennis a nevolala sa ani obyčajná, ani vzácna.“

Předseda NK věří, že mu současní největší kritici názvosloví za výše prezentovaný názor, který neznají, vzhledem k jejich postojům spíš zatleskají a že příště nebudou předem odsuzovat lidi, které vůbec neznají.

Odpověď Martinu Vavříkovi, když už zmiňuje sociální sítě. Nedávno se k nim velmi výstižně vyjádřil novinář a esejista Karel Hvížďala. Poznamenal, že vnesly, a to bez jakékoli odpovědnosti, do veřejného prostoru úplně jiný jazyk, který ovlivnil nejenom média, ale převzali jej i politici. Zhroutila se hierarchie hodnot, autority tím pádem spadly a nejednou je možné všechno. Slova ztratila význam a nahrazují je emoce. V okamžiku, kdy slova ztratila svůj původní význam, kdy se používají k označení opaku, než o čem původně byla, když emoce převálcovávají jiné druhy komunikace, tak je možné, že lidé dají na tuto magii projevu a gesta víc, než na obsah.

Ve veřejném prostoru na Internetu a sociálních sítích se dnes vyjadřuje kdekdo, přičemž velmi rozšířenou aktivitou je „gaučing“, kdy nejrůznější gaučoví experti ventilují svá moudra a vyjadřují se úplně ke všemu včetně toho, o čem vědí pramálo, nebo vůbec nic. „Fascinující“ byla kupříkladu relativně nedávná „diskuse“ plná nadávek a urážek ohledně jakéhosi požáru v lese. Aktéři se tam do krve pohádali o Sequoia sempervirens (sekvojích vždyzelených), aniž kdokoli z nich věděl, kvůli čemu si vlastně nadávají. Z kontextu totiž jednoznačně vyplývalo, že šlo nikoli o tuto dřevinu, nýbrž o Sequoiadendron giganteum (sekvojovce obrovské), což je velmi podstatný rozdíl. Nikdo z nich to netušil, nepochopil, přesto skálopevně stáli za svými „expertními analýzami“.

Část nynějších vyjádření kolem ptačího názvosloví bez potřebného „backgroundu“ nápadně připomíná příspěvek jiného debatéra z 90. let, který byl dokonce tak „geniální“, že „precizně rozklíčoval“, kdo byl autorem jmen příslušných taxonů a dle svých slov k tomu dospěl „vylučovací metodou“.

Některé výkřiky na sociálních sítích prezentované tím nejbulvárnějším způsobem v rámci vláken Facebooku (díkybohu i mezi nimi se najdou debatéři, kteří se vyjadřují slušně a normálně), které Martin Vavřík poněkud vznešeně nazývá diskusí, si toto označení nezaslouží a ve slušné společnosti by neměly mít místo.

Zavrženíhodná snaha o dehonestace plné invektiv, jakož i nadávky v plné nahotě odhalují úroveň hlavního kritika a části diskutujících s ním souznících. Předseda NK osobně sociální sítě nepěstuje a nesledoval ani internetový deník ekolist.cz (do nedávna netušil, že existuje). Zcela nezávisle na sobě na to členy NK upozornilo několik slušných lidí, kteří se už na to nemohli dívat a znají podstatu věci.

Diskusi je třeba vést slušně a díky vám všem, kteří k ní takto přistupujete. Neměly by se v ní vytrhávat věci z kontextu a rozhodně do ní nepatří polopravdy, překrucování faktů a dokonce cynické šíření vykonstruovaných lží a pomluv (viz Facebook a ekolist.cz, i leckterý výstřední politik by se z nich mohl učit).

Z řady formulací hlavního kritika bohužel také nezastřeně čouhá sebeprezentace a exhibice. To vše je dopilováváno až k dojemné dokonalosti a prováděno tak, aby vše zároveň hrálo do karet jeho předem naplánovaným záměrům a představám. Jeho projevy jsou nehorázné a neuvěřitelné, například ještě před jednáním výboru ČSO (o problematice názvosloví) rozhlašoval, že předseda NK bude vyhozen, aniž kdokoli něco takového řekl.

Díky všem, kteří se projevují civilizovaně a nenechají se ovlivňovat, diskutují slušně, s čistými úmysly a v dobré víře. Na druhé straně tím, že někteří diskutéři sklouzávají k vulgarismům a šíření nepravd pak nahrávají hlavnímu kritikovi a diskusi tímto do značné míry degradují.

Předpokládáme, že by se vám také nelíbilo, kdyby o vás někdo ve veřejném prostoru šířil pomluvy a neštítil se ani jednoznačných a snadno vyvratitelných lží. Jméno papuchalk bělobradý (viz ekolist.cz a Facebook) není produktem rozmaru předsedy NK. Hlavní kritik to „precizuje“ následovně. „Před lety jsem položil jednomu z členů komise dotaz, proč je papuchalk najednou bělobradý, když navíc nemá bílou bradu? Odpověď (cituji víceméně přesně, utkvěla): Napadlo to mě. Takto jsem papuchalka přejmenoval, protože mě to prostě napadlo a tak to necháme. Tedy arogance a nulová sebereflexe,“ - konec citátu.

V tomto případě se hlavní kritik chytil přímo do pasti, kterou si sám nastražil. Jméno papuchalk bělobradý jsme nevymysleli, nýbrž převzali z Fauny ČSSR, Ptáci 2, první vydání (Hudec et al. 1977), str. 806, odstavec Systém, rozšíření a fylogeneze, na konci třetí věty (každý si to může ověřit). Předmluva Karla Hudce k tomuto svazku Fauny je datována z 6. května 1974 (viz str. 9, kniha publikována 1977), takže text byl sepsán rok po narození hlavního kritika. Uznejte, že je zde extrémní časový nesoulad a nic takového se nemohlo stát, ledaže by dítě bylo v prvním (případně čtvrtém) roce života tak geniální, že by položilo tvůrci toho jména a nečlenovi v té době neexistující NK takto sofistikovaný dotaz! Hlavní kritik tím jen vypovídá něco sám o sobě a arogance a nulová sebereflexe mu rozhodně nechybějí.

Dalším zcela lživým a manipulativním tvrzením je výrok, že předseda NK v kontrastu s hlavním kritikem žije v bublině. Problém hlavního kritika je v tom, že o aktivitách předsedy NK, o jeho práci ani o komunikaci s veřejností atd. vůbec nic neví, a přitom se samolibě vychloubá vlastními činnostmi. Kdyby se namísto enormního času tráveného vymýšlením dehonestujících textů zeptal veřejnosti, třeba by se něco dozvěděl. Co kdyby se namáhal a požádal o info třeba tiskovou mluvčí pracoviště předsedy NK nebo mnoha dalších lidí? Teď konktrétně k oné „bublině“:

1) Přednášková činnost předsedy NK od r. 1990 zatím zahrnuje celkem 443 přednášek pro veřejnost včetně přednášek pro univerzitní a středoškolské studenty, a to na nejrůznějších místech (např. Brno, Praha, Jihlava, Zvolen atd.) a v nejrůznějších institucích včetně hlavních českých univerzit, Akademie věd ČR, Slovenské akademie věd, ZOO a mnoha dalších a v neposlední řadě také v nejrůznějších klubech a spolcích). Např. 34 přednášek bylo věnováno ochraně ptáků, 51 přesunům ptáků vč. migrací, 153 přednášek ornitogeografii. Zde jsou příklady názvů některých jiných veřejných přednášek: Forest decline and dieback effects on mountain birds (1994), Avifauna západu USA: historie a současnost (2001), Austrálie: centrum endemismu (2004), Kostarika: centrum biodiverzity (2007), Diversity of bird parasites (2014), Superkočky a ti druzí: megadiverzita Indie (2016), Nový Zéland: laboratoř evoluce na konci světa (2024), Na rozhraní biomů: biodiverzita Altaje (2024 v přípravě). Přednášky se zdaleka netýkají pouze ptáků, ale často zahrnují i savce a jiné obratlovce (méně také rostliny). Vystoupení v našich a zahraničních médiích zřejmě hlavní kritik také neuznává nebo záměrně pomíjí – jako příklad přikládáme ukázku z rozhovoru předsedy NK pro Rádio Petrov (příloha 2).
2) Pokud jde o kontakt se zmiňovanými birdery a další veřejností, kterým se hlavní kritik rovněž vychloubá a zaštiťuje, předseda NK nejen že je s nimi dlouhá léta v kontaktu a pobýval s řadou z nich v terénu v nejrůznějších zemích, ale stovky z nich také v terénu sám odprůvodcoval – ze zahraničních zejména Brity, v menší míře Američany, Nizozemce, Dány a Izraelce, některé skupiny v průběhu let i vícekrát. Stačí se opět zeptat a nevypouštět do světa výmysly. A je snad zbytečné zmiňovat, že se osobně a velmi dlouho zná s množstvím jak českých, tak slovenských i zahraničních ptáčkařů a ornitologů.
3) První kontakty navazoval již v době, kdy se hlavní kritik teprve učil mluvit a chodit.

Kdo s hlavním kritikem nesouhlasí, ten je pro něho mentálním odpadem, který je nutné eliminovat. Nesnese žádný protiargument, který neodpovídá jeho logice. Když byl v minulosti dokonce pobídnut (nikoli předsedou NK), aby se do ptačích jmen pustil sám, povýšenecky to odmítl, protože on přece nemá potřebu něco vytvářet, pouze kritizovat, což je pro něho mnohem více sexy.

Je fascinující, jak může jeden člověk vyvolat takový hon na čarodějnice (už jen čekáme, kdy se vynoří nějaký novodobý Jindřich František Boblig) a jak dokáže napadat každého, kdo nesdílí jeho názor, a o to smutnější je skutečnost, že ještě dokáže do svého tábora naverbovat další aktéry bez znalosti všech souvislostí.

Reagovat na všechny výpady proti NK by vyžadovalo celý pracovní úvazek a stejně by byla naše argumentace účelově překroucena. Míra lží hlavního kritika je do očí bijící. Má tohle nositel nejvyššího vědecko-pedagogického titulu s dekretem od prezidenta republiky zapotřebí? Cožpak mu nevadí, že se tím sám diskredituje a devalvuje tím svou pověst? Jaký dává příklad studentům? Neměl by být náhodou morálně čistý a bezúhonný?

Výroky o tzv. „vatě“ ohledně publikovaných článků jsou opět příkladem pověstného exhibicionismu hlavního kritika. Aniž by v týmech, kde tyto publikace vznikají, působil (s výjimkou krátké epizody před lety, kdy ještě jako student (dle jeho myšlenkových pochodů/vyjádření „vatovitě“) participoval na dvou článcích, sebevědomě vynáší své diletantské soudy.

Ve svých siláckých výrocích jaksi zamlčuje podstatnou skutečnost, kterou je třeba připomenout, že bez „vaty“ by řada vědeckých publikací nikdy nevznikla. Podle jeho pomatených názorů by byl například jeden z nejcitovanějších českých autorů a absolutně nejcitovanější vědec, jaký kdy vzešel z pracoviště předsedy NK, Jiří Lukáš, s h-indexem 97, pouhou „vatou“, protože pořadí jeho jména je na publikacích rozloženo podobně, jako u předsedy NK (první autor – poslední/senior autor 12:28, u předsedy NK 13:24; Web of Science, duben 2024). Podle hlavního kritika to musí být tudíž evidentně balast!

Co na tom, že Jiří Lukáš opakovaně a často publikuje v nejprestižnějších světových časopisech a má na kontě například 13 článků v Nature a 7 článků v Science, nemluvě o množství publikací v dalších nejprestižnějších periodikách. Přitom je to jeden z nejserióznějších a nejslušnějších lidí, jakého předseda NK kdy poznal a který si na nic nehraje.

Co kdyby hlavní kritik namísto neustálého trávení enormního množství času výrobou hanlivých textů (patrně nemá nic užitečnějšího na práci) raději hnul kostrou a konečně se jednou v životě pochlapil publikací v Nature nebo Science. A navíc, když je tedy tak špičkový badatel, jak vždy a všude neopomene sebestředně všem připomenout, aby se to dle jeho logiky počítalo, tak samozřejmostí by mělo být, že bude na pozici prvního nebo posledního/seniora autora, tj. že tam v žádném případě nebude dělat pouze „vatu“!

A co třeba další nezpochybnitelný český vědec Václav Hořejší (h-index 57) s poměrem pořadí první – poslední/senior autor 23:23 (Web of Science, duben 2024)? Dle extravagantních myšlenkových pochodů hlavního kritika taky u většiny publikací „vata“, protože není všude jako první nebo poslední? A proč tedy hlavní kritik osobně sám dělá „vatu“ i u svých publikací včetně nejnovější v Nature Communications, kde je v pořadí mezi autory až na 14. místě a ještě mnohem více je vzdálen od posledního/senior místa – aby se tam dostal, chybí mu přeskočit rovných 32 míst!

Jakou záruku máme u člověka, který je v honbě za senzací a sebeprezentací schopen všeho, nectí žádné morální principy a lže, že se to nepromítá také do jeho výzkumné činnosti? Ve své bohorovnosti si zřejmě nepřipouští, že si tím sám v očích veřejnosti naleptává svou pověst a celkovou hodnověrnost své práce.

Tvrzení, že se nemění anglická jména, kterým hlavní kritik šermuje (Facebook), je rovněž snadno vyvratitelné. Když už se v tom nevyzná, tak by si alespoň problematiku mohl nastudovat. Anglická jména jsou všechno jiné jen ne stabilní. Neporadily si s nimi zatím ani ornitologické a ptáčkařské supervelmoci, jakými jsou Spojené království a USA. Kdo by se chtěl něco bližšího dozvědět o chaosu, jaký v nich panuje, může si přečíst recenzi publikovanou v časopisu Buteo 10: 139-141, 1998, kde se mimo jiné na str. 140 zmiňuje více než 27 000 alternativních anglických jmen ptáků, nebo to, že týž druh ptáka může mít v extrémním případě dokonce až 12 různých anglických jmen (pdf recenze lze najít na stranách 139-141 např. zde: http://www.tkv.cz/pdf/buteo/1998_10.pdf). Vzhledem k roku vydání recenzované knihy bude tohle číslo dnes ještě podstatně vyšší.

Názorným příkladem může být třeba u nás dobře známý pěvec Acrocephalus scirpaceus (rákosník obecný): dříve Reed Warbler, nedávno Eurasian Reed Warbler, nejnověji Common Reed Warbler. Jaká „stabilita“ ve jménech panuje, se může čtenář přesvědčit také v přiloženém excelovém dokumentu, který poskytl Peter Kovalik. Napsal k tomu následující:

„Myslím, že čeština v tomto případě nemá ten handicap, že by byla na každém kontinentu úředním jazykem alespoň v některé zemi jako angličtina, a není nucena dělat kompromisy, kdy pro Australany je Robin druh(y) rodu Petroica, pro Brity Erithacus a pro Američany Turdus a dávat zde za vzor právě angličtinu není příliš šťastné i proto, že se liší názvy ptáků nejenom v různých anglofonních zemích, ale dokonce i v celosvětových seznamech.

Pro zajímavost jsem porovnal poslední verze 4 světových seznamů. Druhy uznané IOC14.1 i Clements 2023 zároveň: 10996 mají 2036 odlišných anglických jmen, IOC14.1 vs HBW-BL_v8_2023: 10827 druhů a 2467 odlišných angl. jmen, IOC14.1 vs H&M4.1: 10111 druhů a 1931 odlišných anglických jmen. Mnohé odchylky mají původ v tom, že některé seznamy používají britskou, jiné US angličtinu (gray/grey), v názvu je použitý, anebo naopak chybí spojovník, ale i tak je tam ještě stále poměrně mnoho rozdílů. A tak si člověk může vybrat, zda Pnoepyga immaculata je Nepal Cupwing, Immaculate Cupwing nebo Nepal Wren Babbler.“ Viz tabulka v příloze 4.

Jaká to ironie osudu, že NK je nyní paradoxně kritizována i za to, že při revizích mimo jiné vzala v potaz připomínky a návrhy, které v průběhu let existence českého názvosloví ptáků světa jeho uživatelé včetně členů ČSO posílali. Poté, co vyšla kniha Soustava a české názvosloví ptáků světa - SČNPS (Hudec et al. 2003), jsme obdrželi řadu podnětů a oprávněných připomínek a nyní čelíme kritice i za to, že jsme se s nimi při novodobých revizích vypořádali. Tam nás kritizovali, že jsou některá jména chybná či nepřesná, nyní se zas do NK navážejí kromě jiného i za to, že nedostatky odstranila (v zájmu stability měla podle některých kritiků zůstat netknutá). Uznejte sami, že je to poněkud schizofrenní situace a někdy se cítíme jako mezi dvěma mlýnskými kameny.

Česká jména jsou pouze výtvorem lidí a nebudou mít nikdy podobu, aby s nimi všichni bezvýhradně souhlasili. Když vyhovíte jednomu, jiný vás kvůli tomu bude kritizovat a vláčet sociálními sítěmi, nebo tiskem.

Rozdíl minulých verzí názvosloví oproti názvosloví současnému je velmi podstatný, zatímco dvě dřívější verze (kolektiv vedený Karlem Hudcem) se z dnešního pohledu šily horkou jehlou, se současnými revizemi jsme už nemuseli spěchat a to byl důvod, proč byly udělány velmi důkladně.

V minulosti se názvosloví udělalo narychlo proto, že vydavatel důrazně tlačil na termín vydání a podruhé zas proto, že se musely do konce roku vyčerpat peníze. Mezi dalšími objektivními příčinami nedostatků bylo v porovnání s dneškem mnohem menší množství relevantních zdrojů včetně literatury, zvukových záznamů, menší zkušenosti autorů, dále politováníhodná záměna rukopisů, přičemž do tisku se dostala namísto opraveného rukopisu jeho stará verze se všemi chybami a v neposlední řadě poněkud nešťastné zásahy recenzenta. Řada tehdy vytvořených adekvátních jmen ptáků zůstala bez užitku ležet v šuplíku.

To vše rozhodně nebylo cílem ani záměrem tehdejších autorů názvosloví. Také se hodně (podle některých konzervativních názorů) propagovaly doslovné překlady vědeckých jmen, což se vůbec neosvědčilo, a díky tomu se do názvosloví dostala řada nepatřičností.

Při nynějších aktualizacích prošla ptačí jména velmi důkladnou revizí, položka po položce, přičemž jednotliví členové k tomu přistupovali velmi zodpovědně a strávili tím enormní množství času. Pracujeme dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a nevidíme nic špatného na tom, když zohledňujeme novodobé poznatky ornitologické vědy a vlastní dlouhodobé terénní zkušenosti s velkým množstvím ptačích druhů v nejrůznějších zemích.

To, že máme na podobu některých jmen odlišné názory, je přirozené a žádoucí, to je diverzita světa, který není jednobarevný. Zodpovědně prohlašujeme, že názvosloví nikdy v minulosti nebylo v takovém stavu jako nyní, je to kvalitativně úplně jiný produkt. Český uživatel vůbec poprvé dostává do rukou v dostupné elektronické formě kompletní jména ptáků světa (zatím nepěvce), navíc s další přidanou hodnotou – srovnání čtyř hlavních světových taxonomických zdrojů plus vícejazyčný slovník. Zatímco starší verze názvosloví v podobě SČNPS (Hudec et al. 2023) je dávno rozebrána a i pokud máte to štěstí, že ji vlastníte, může se vám stát, že v rejstřících nenajdete vše, co hledáte (a nenajdete to například ani na Internetu, třeba v BioLibu), a nemáme tím na mysli pouze novodobé splity. To může nezasvěcenému člověku, který se nevyzná v systému ptáků, působit potíže.

Pokud by názvosloví dělal jiný tým a podle odlišného statutu, vypadalo by logicky jinak a bylo kritizováno jinými kritiky, na tom není nic neobvyklého. Výstupy NK mají samozřejmě svůj „rukopis“, který závisí na názorech a prioritách jejích členů a v jiném složení by názvosloví vypadalo jinak, nicméně je nereálné vytvořit názvosloví takové, které by vyhovovalo všem a nešlo jej kritizovat. Jakákoli verze sestavená kýmkoli nebude nikdy všemi uživateli považována za dokonalou. V počátcích práce na ptačím názvosloví světa se nezřídka objevovaly i názory, zda a k čemu vůbec potřebujeme kompletní jména všech druhů.

Tuto otázku si před lety sám položil například i známý český vertebratolog profesor Jiří Gaisler, který nakonec na základě svých vlastních zkušeností z praxe dospěl k názoru, že to smysl má a později dokonce projevil zájem recenzovat další vydání ptačího názvosloví. Tragická nehoda mu v tom žel zabránila. Z dnešního podhledu může být zajímavé také jedno jeho nadčasové vyjádření, které lze aplikovat i na současné bulvárně vedené diskuse části debatérů na sociální síti:

19.04. 2004 13:23
Od: Jiri Gaisler gaisler@sci.muni.cz
Komu: Miroslav Capek ; Jiří KLIMEŠ ; Karel HUDEC: ; František HANÁK ; František HANÁK

„Oprávněná a odborně fundovaná replika Mirka Čapka na (řekl bych tomu) ‚materiál‛ pana ……, protože za ‚článek‛ považuji něco, co vyšlo v časopise, byť třeba elektronickém, by se dala chápat jako součást celkem zábavné výměny názorů mezi ornitology a chovateli exotů. Tak by to možná viděl leckterý moderní génius naší evoluční biologie (nikoho ale nejmenuji).
Pro mě představuje situace, která M. Čapka k replice vedla, obecnější problém. Dnes si každý může vytvořit webovou stránku a dát na ni cokoliv. Vím o jedné týkající se savců. Myslím si, že takové informace nemají hodnotu souměřitelnou s informacemi v časopisech, zejména těch, jejichž články podléhají mezinárodní oponentuře. Ale třeba ani taková Živa nebo Veronica nepustí do světa všechno. Minimálně je tam nějaký hlavní redaktor a redakční kruh, který - doufám - znemožní zveřejnit kdejaký blábol. Taková zpětná vazba informacím na stránkách www chybí. Mohu být považován za staromilce, ostatně věkem na to mám nárok, ale přístup mnoha mladých biologů či amatérů o biologii se zajímajících, který spočívá v tom, že celé dny sedí u počítačů a surfují po internetu, aniž by četli skutečné publikace, považuji za nešťastný. Vím, že kdysi se lidé pohoršovali nad používáním příboru místo rukou k jídlu, pak zase nad auty místo koňských potahů. Přesto ale dodneška kromě toho, že jezdíme auty, jezdíme také na kolech a na běžkách nebo chodíme pešky.
Takže teď jen si musím intenzivně přát, aby páni …… nezačali vydávat své nesmysly knižně. Pokud by to opepřili nějakou senzacechtivou teorií nebo sexem, tak jim to bohužel asi některý takynakladatel vydá. Nicméně přeji autorům českého názvosloví ptáků úspěch při realizaci druhého vydání.
Srdečně zdraví J. Gaisler.“

Názvosloví nelze dělat způsobem, že předložíme k veřejné diskusi 11500 druhů ptáků. Sám bývalý předseda ČSO Jiří Flousek, pod jehož vedením byl vypracován statut a jednací řád NK, zastával názor, že by to byla pitomost. Negativní zkušenosti s nekonečnými internetovými diskusemi (co člověk, to jiný názor) ze Slovenska v době, kdy se připravovalo kompletní slovenské názvosloví ptáků světa, to ostatně jednoznačně potvrzují, a tudíž nedává smysl opakovat stejné chyby.

Záplavy stížností, námitek, apelů, polemik, návrhů a nadávek, vyjadřování ke každé z nich a zdůvodňování, proč jsme některé zamítli a jiným vyhověli, by NK neskutečně zdržovalo od práce, nemělo by to konce a názvosloví by nebylo hotové ani za celé roky. Už tak tomu věnujeme enormní množství času. Ono se o tom dobře teoretizuje a věci se snadno vytrhávají z kontextu. Kdo kompletní globální názvosloví nikdy nedělal, si vůbec nedokáže představit, kolik to zabere času a s čím vším se NK musí vypořádat a kolik je za tím energie. Jaké hory literatury a dalších zdrojů musíte prostudovat nemluvě o tom, kolik času jste strávili v terénu.

Zdaleka nestačí pouze přehledná díla světové avifauny typu HBW nebo All the Birds of the World, ve kterých je řada chyb a zdaleka v nich nelze nalézt všechny potřebné údaje. Přístup NK k řadě primárních zdrojů je placený a členství v konsorciích přijde ročně na stovky tisíc Kč. Mrzí nás, že jsou v diskusích vyzobávány z názvosloví jednotlivosti, aniž by se někdo namáhal zasadit vše do celkového rámce. Teprve když se na to podíváte komplexně, nikoli pouze českou či západopalearktickou optikou a budete vnímat celou globální avifaunu v celé šíři, uvidíte, že vám jednotlivá jména najednou začnou dávat smysl.

Členové NK nepokládají česká jména ptáků za pouhé nálepky, což je v ostrém kontrastu s názorem, že věcná (ne)správnost názvu je zcela irelevantní a není důvodem pro korekci, nebo dokonce, že by se i zcela špatná jména mohla ponechat jako kuriozity. Kritici zapomínají, komu je názvosloví především určeno (znalci si vystačí s vědeckými jmény) – pro širokou laickou veřejnost. Jak již dříve výstižně vyjádřil spoluautor názvosloví a dlouholetý pedagog Jiří Klimeš, české druhové jméno by především mělo mít nějaký obsah, nějakou vypovídací schopnost. Mělo by být nositelem nějaké charakteristické vlastnosti, kterou se daný druh liší od jiných, příbuzných. Jména by měla být zároveň pokud možno jednoduchá a přitom věcně a jazykově správná.

Také při práci na slovenském názvosloví ptáků jsme se setkali s různými názory, ale mezi kritiky byl pouze jeden radikální konzervativec, který si myslel, že Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury platná pro vědecká jména se vztahují i na jména národní a jakákoli změna je nepřípustná.

Případ racka „Audouinova“ Ichthyaetus audouinii: kdybychom se jméno tohoto francouzského entomologa a ornitologa pokusili převést do IPA, která se mezinárodně používá pro fonetický přepis výslovnosti, mohlo by to vypadat asi takto: [ ͑ͻծʊ˛ɑ]. A teď si z toho vytvořte věnovací jméno tj. přidejte za to ještě českou koncovku „ův“ a uvidíte „komfortnost“ výslovnosti pro běžného uživatele. Proto jej tým vedený Karlem Hudcem již v SČNPS (Hudec et al. 2023) nazval rackem zelenonohým.

Jako jiný odstrašující příklad lze uvést komolení výslovnosti (a ještě k tomu nejednotně) orla Verreauxova (damaního) Aquila verreauxii v TV dokumentech. Nebo z úplně jiného soudku, možná si vybavíte stupidní televizní reklamu „kinder surprise“ s komolenou výslovností předváděnou jednou českou herečkou. Věnovacím jménům ptáků se pokud možno vyhýbáme, pokud je k dispozici jednodušší a dobře vyslovitelné jméno české. A není v tom žádná politická korektnost. Chraň Bůh!

Druhy nepojmenováváme krkolomně hrnčiřík „Boissonneauův/Boissonneautův“ Pseudocolaptes boissonneautii, ale již před lety jsme ho nazvali jednoduše hrnčiřík límcový. Podobně australasijskému druhu ledňáčka Todiramphus macleayii (obr. 1) určitě více sluší jednoduché české jméno ledňáček lesklý namísto ledňáček „Macleayův“. Endemita etiopské vysočiny Rougetius rougetii (obr. 2) jsme pojmenovali jednoduše, zcela logicky a přitom výstižně chřástalem etiopským, nebo jihoamerický pěvec Diglossa lafresnayii (obr. 3) dostal jméno háčkozobec lesklý atd. atd.

Obr. 1. Australasijskému druhu ledňáčka Todiramphus macleayii určitě více sluší jednodušší české jméno ledňáček lesklý, než ledňáček „Macleayův“. Atherton Tableland, Queensland, Austrálie.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Miroslav Čapek

Co bylo špatného na tom, že se jména přizpůsobila češtině, a z jakého důvodu to po letech zpochybňovat? Když už se Martin Vavřík odvolává na frekvenci dosavadního výskytu jména výše uvedeného racka (ekolist.cz), proč potom takto nepostupovat i v jiných případech? Prakticky všichni ptáčkaři používají předložkovou vazbu „na lokalitě“ namísto „v lokalitě“. Když jsme se před léty na to dotázali Ústavu pro jazyk český AV ČR, podle nich bylo správně „v lokalitě“ a mimochodem i Český národní korpus měl tehdy pro vazbu „v lokalitě“ násobně více odkazů (několik tisíc) oproti „na lokalitě“ (pokud si to po mnoha letech správně vybavujeme, tak cca do 500). Nebo to, že uživatelé používají odvozeninu od kostřece ve tvaru „…kostřecový“ ještě neznamená, že je to nejlepší a správné. Jak vysvětlila brilantní češtinářka profesorka Marie Krčmová, správně musí být „…kostřečný“ atd. atd.

Obr. 2. Unikátní endemit Etiopské vysočiny Rougetius rougetii dostal jednoduché a přitom výstižné jméno chřástal etiopský. Bale Mts., Oromia, Etiopie.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Miroslav Čapek

Když Martin Vavřík (ekolist.cz) ve svých vyjádřeních podtrhuje dle svých slov zbytečně prováděné změny, proč nezamíří s kritikou také do vlastních řad. Jak to, že mu nevadí změny provedené Faunistickou komisí ČSO, jejíž je dlouhá léta členem? Proč zbytečně měnila některá nezávadná jména? To je měření dvojím metrem, na jedné straně prosazování stability nebo návrat k některým starším, byť nevhodným jménům a na druhé straně protest třeba proti použití existujícího staršího rodového jména ostružka, které je navíc pěkné a jeho „oprášení“ nebylo samoúčelné, ale mělo své důvody v podobě respektování pravidel, která jsou mnohem staršího data a která NK nevymyslela. Napřílad to, že je české názvosloví ptáků binomické, že české rodové jméno nepřesahuje hranici čeledi, nebo že věnovací jméno musí zachovat pravopis jména autora, po němž je druh pojmenován, nevymyslela současná NK.

Obr. 3. Druhové jméno jihoamerického pěvce Diglossa lafresnayii není „Lafresnayův“, což by málokdo správně vyslovil, ale tento druh nese jednoduché jméno háčkozobec lesklý. Cordillera Central, Caldas & Tolima, Kolumbie.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Miroslav Čapek

Že se Martinovi Vavříkovi líbí druhové jméno morčák bílý? Odpověď předsedy NK: „Přiznám se, že mně také, vždy, když se dívám na samce v terénu, připadá mi jako takový sněhuláček. Nevím, s čím přesně jsi vyrůstal, jak píšeš, já jsem byl odkojen prvním vydáním Petersona et al. (1954) [které vzniklo, když po megaúspěchu s knihou A Field Guide to the Birds (East of the Rockies) v Severní Americe pozvali tohoto praotce všech ID příruček do Evropy, aby udělal ekvivalent pro náš kontinent]. Tuto příručku jsem používal během základní školy. Můj táta v ní měl rukou dopsaná česká jména (netuším z jakého zdroje) a mezi nimi byl i morčák bílý. Později jsem se s tímto jménem setkal v knize Ptáci (Černý 1980), ale nutno podotknout, že již o 8 let dříve se v prvním vydání prvního svazku Fauny ČSSR, Ptáci (Hudec a Černý 1972, str. 501) objevuje morčák malý, který se pak konzistentně používá napříč jejími dalšími vydáními (Hudec et al. 1994, Šťastný et al. 2016). Snad nikdo nerozporuje, že Fauna je relevantní zdroj, morčáka malého jsme tedy logicky převzali i do SČNPS (Hudec et al. 2003) a vy jej ve FK používáte též. Tudíž nerozumím, proč Ti potom vadí jiná jména uvedená ve Fauně ČSSR/ČR Ptáci, a proč je FK měnila. Už jsem o tom dříve obsáhle psal a poslal to jak FK, tak někdejšímu předsedovi ČSO i s uvedením konkrétních případů. A proč FK zbytečně měnila některá nezávadná jména publikovaná v SČNPS, která vytvořil tým pod vedením Karla Hudce a která byla již v roce 2003 doporučena ČSO k užívání? A proč jste v některých případech dokonce vytvořili duplikáty existujících jmen, aniž byste si zkontrolovali, že již existují?“

K názvosloví přistupujeme jako praktici, na rozdíl od protestujících kritiků, kteří se s něčím podobným nikdy nepotýkali a kompletní jména ptáků nedělali, máme pro to řadu logických důvodů. Proč je například vhodné vytvořit více českých rodů v rámci téže čeledi? Jednoduše proto, že u mimořádně těžkých skupin jakými jsou třeba kolibříci, neotropičtí suboscinní pěvci nebo obsáhlá skupina bývalých „timálií“, která se rozpadla do několika samostatných čeledí, vám při pohledu na vedle sebe seřazené a vzezřením, ekologií, hlasem, sympatrickým výskytem aj. proklatě podobné druhy brzy dojde repertoár a smysluplná jména jsou vyčerpána (obr. 4).

Když se podíváte na nějakou charakteristickou vlastnost (barva zobáku apod.), máte radost, že jste na to konečně kápli a vytvoříte jméno, vaše nadšení brzy vezme za své poté, co vás kontrolní software chladnokrevně upozorní na skutečnost, že jste opět vytvořili duplikát, tj. že jméno již existuje pro jiný druh. Když vytvoříte nový český rod, repertoár se významně rozšíří, přičemž můžete řadu druhových jmen recyklovat.

Obr. 4. U početných skupin ptáků s množstvím proklatě podobných druhů jako jsou např. kolibříci, je z praktického hlediska žádoucí vytvořit více českých rodů. V případě druhu Eriocnemis cupreoventris se přímo nabízelo výstižné pojmenování papučka měděnobřichá.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Miroslav Čapek

Čeština na rozdíl od angličtiny nedisponuje municí, kdy je možné jednoduše vytvořit adjektivum úplně ze všeho a nemůžeme libovolně kombinovat slova, aniž by to znělo trapně či směšně, a naše ruce jsou navíc pevně svázané binomickým názvoslovím. Protože nelze tvořit jména typu „Andská hvězda kopců“, „Černoboký ostnitý zobáček“, „Měděnobřichá napufnutá noha“ (to nejsou výmysly, ale skutečná anglická jména) a protože nechceme tvořit ani zbytečně dlouhá a překomplikovaná druhová jména typu „šupinkatočepičatý“ apod., vytvoření nového českého rodu je v těchto případech logické a zcela opodstatněné.

Nevidíme také nic špatného na jménech jako je „hihi“ - maorské jméno ohroženého zástupce monotypického rodu a monotypické čeledi. Snad se dnes nikdo nepozastavuje nad maorskými jmény dalších druhů převzatých do češtiny „slípka takahe“, „kakapo soví“, nebo „kakariki žlutočelý“, tak proč by to mělo vadit u hihiho.

Ve srovnání se jmény jiných druhů obratlovců, např. „krásnotlamka rovnotlamá“, „paslizoun chrabrý“, která kupodivu nikdo veřejně nepranýřuje, je tým naší NK velmi konzervativní a umírněný. Není pravdou, že by vytvořená česká jména NK nikdo nechtěl, nepoužíval a že by je nikdo neakceptoval a všem vadila. Stačí sledovat televizní kanály s přírodopisnými dokumenty nebo knihy. Například na výše zmíněných přednáškách předsedy NK, kde se v diskusích posluchači (od roku 1990 jich byly stovky) ptají na všechno možné, ani v jediném případě nezazněl dotaz či kritika ohledně českých jmen ptáků (která si přednášející kvůli laické veřejnosti vždy aktuálně nastuduje, protože publikum nemá rádo, když se, jak před lety říkával profesor Dalibor Povolný, lidově řečeno „seká pouze latinou“).

Co se týče jmen, jediná reakce, ale nikoli na jméno české, nýbrž použité jméno anglické, zazněla během průvodcování britské skupiny, kde se jeden účastník v seniorském věku pozastavil nad použitím internacionálnějšího anglického jména Northern Goshawk, které se mu nelíbilo a neodpustil si poznámku „Yankees use it!“

Doufáme, že vám výše uvedené skutečnosti poskytnou lepší vhled do problematiky českého názvosloví ptáků světa, že se nad tím účastníci diskuse zamyslí a nebudou se podílet na dalším šíření zkreslených a nepravdivých informací.

Děkujeme všem, kteří nám posílají a v minulosti poslali (namísto planých debat na sociální síti a jinde) konkrétní a konstruktivní návrhy k ptačímu názvosloví - v poslední době to byli například Michal Klajban, Zdeněk Vermouzek, Jaroslav Zeman aj.). Aktualizace jmen pěvců, kterých je mezi ptáky nejvíce druhů, teprve probíhají, a veřejnost se může podílet na tvorbě jejich jmen stejně, jako se dříve její zástupci vyjádřili ke jménům nepěvců.

S pozdravem Miroslav Čapek, Vladimír Čížek, Robert Doležal a Peter Kovalik

(dalšího spoluautora názvosloví Jiřího Klimeše ve výčtu autorů odpovědí uvádět nebudeme, protože je momentálně dlouhodobě v terénu v zámoří a mimo dosah, tudíž se s materiálem nemůže seznámit a ani se k němu vyjádřit)