Petr Válek: Demokracie myslivosti

Les poničený zvěří.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Petr Válek / Městské lesy Doksy

Cituji: „Každému vlastníkovi, který chce hospodařit v lese trvale udržitelným způsobem, jde o to, aby škody v něm byly co nejmenší, protože zdravý les v důsledku znamená jeho příjem. V tomto ohledu je minimální odstřel už teď nezbytnou součástí naší provozní strategie. Stanovujeme jej však přesně podle daných podmínek naší držby – v některých revírech musí být vyšší, jinde výrazně nižší. V mnoha případech by abstraktní a svévolné určení minimálního odstřelu státem neodpovídalo reálným požadavkům.“ Konec citace.

Jestli tedy dobře chápu jeho vyjádření, musím s názory pana Colloredo – Mannsfelda o trvale udržitelné hospodaření v lese ve vztahu k managementu zvěře více než souhlasit. Taktéž nezbývá než souhlasit se zasahováním do vlastnických práv ze strany státu, ale přidávám i ze strany dalších osob.

Pan Colloredo- Mannsfeld má tu obrovskou výhodu či štěstí, že hospodaří na svém rozlehlém, relativně uceleném majetku o celkové výměře cca 17 000 ha. Může vytvářet vlastní honitby, je držitelem a uživatelem v jednom. Jak uvádí, snaží se být každý den v lese, má možnost sledovat stav lesa a vliv zvěře na jeho les a tomu vše přizpůsobovat. Má tedy možnost aktivně hospodařit s oběma neoddělitelnými složkami ekosystému, lesem i zvěří. To ale většina vlastníků lesů bohužel nemá!

Bez oplocenky les nevyroste.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Petr Válek / Městské lesy Doksy

V České republice je 74 % honiteb společenstevních. Společenstevní honitbu tvoří společenstvo vlastníků honebních pozemků, kde každý vlastník má počet hlasů rovný počtu hektarů výměry svého majetku. I když je v naší republice lehce přes polovinu lesa ve vlastnictví nestátních vlastníků, většina z nich nemá možnost dosáhnout minimální ucelené výměry 500 ha a jako pan Colloredo – Mannsfeld vytvořit na svém majetku vlastní honitbu a být tak držitelem a uživatelem zároveň nebo minimálně jako držitel stanovovat podmínky lovu a přizpůsobit management zvěře svým požadavkům. Podmínky, které má pan Colloredo – Mannsfeld, jsou snem většiny vlastníků a lesníků, které znám, neboť právě většina vlastníků a lesníků nemůže ve svých lesích dosáhnout obdobné situace a hospodařit odpovědně, udržitelně a vyvažovat vztah dvou ekosystémových složek, jimiž jsou les a zvěř.

Možná moje myšlenky budou pochopitelnější na příkladu Městských lesů Doksy.

Spravujeme přes 1 600 ha lesa 5 vlastníků, obcí. Přičemž největší vlastník je město Doksy, které je vlastníkem 1009 ha. Mohlo by se zdát, že při tolika hektarech si můžeme udělat vlastní honitby a nastavit management zvěře. Bohužel tomu tak není. Majetek města Doksy je z důvodu rozptýlenosti pozemkové držby rozdělen do 6 honiteb. Pouze v jednom případě jsme se dostali těsně nad hranici 500 ha (i s nelesními pozemky) a vytvořili vlastní režijní honitbu. V ostatních případech jsme přičleněni. I přesto, že jsme v každé honitbě vlastník s největším množstvím hektarů, nejsme schopni mít v honebním společenstvu majoritu. Důvod je jednoduchý, vlastníci ostatních menších pozemků, převážně zemědělských a jiných nelesních pozemků předali na základě plné moci své hlasy členům mysliveckých sdružení („kdo jiný více rozumí myslivosti a lesu než sami myslivci“). V důsledku toho v honebních společenstvech o nakládání s honebními pozemky rozhoduje nájemce, tedy uživatel honitby, tedy vlastně sami myslivci. Takový vlastník lesa nemůže, na rozdíl od pana Colloredo – Mannsfelda, mít management zvěře s ohledem na stav lesa ve vlastních rukách. V případě společenstevních honiteb, kterých je u nás většina, je hospodaření se zvěří (jestli se to tak dá nazvat) odtrženo od hospodaření s lesem.

V lesích, kde máme vlastní režijní honitbu, dosahují škody zvěří 25 % (únosná mez je 23 %). Pro nás je i to malé překročení únosné, neboť u hlavních dřevin, kterými jsou borovice, dub a bříza (jedná se přirozené bory), nedosahuje ani 20 %.

Škody okusem.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Petr Válek / Městské lesy Doksy

V ostatních honitbách se ale škody okusem pohybují od 54 – 64 % (zjištěno v rámci vyhotovení LHP statistickou provozní inventarizací). Přirozená obnova se pohybuje dle výsledků inventarizace mezi 7 400 - 14 000 ks/ha, ale je z více než poloviny poškozena okusem. Z důvodu kůrovcové kalamity jsme zalesnili 129 ha holin a postavili v těchto honitbách 80 (!) km oplocenek. Jen z důvodů přemnožené spárkaté zvěře. Dle sčítání zvěře termovizemi, které provedl VÚLHM ve roce 2022 a následně v roce 2024, jsou stavy 3 - 5 krát vyšší než stavy vykazované uživatelem honitby.

V roce 2021 jsme z důvodů výše vykázaného poškození obnovy a vysokých nákladů na ochranu kultur požádali OSSM o navýšení odlovu na všechny honitby, do kterých jsou přičleněny námi spravované majetky. Městskými lesy smluvně spravovaných 1 600 ha lesních pozemků dalších obcí je přičleněno do 12 honiteb. Jen ve dvou z nich jsme se byli schopni s uživatelem domluvit a navýšení odlovu na výši přes 100 ks/1000 ha. V ostatních honitbách bylo provedeno po ročním vyjednávání mezi vlastníkem pozemků, uživatelem honitby a OSSM kosmetické navýšení o pár kusů, např. ze 40 ks na 44 ks. Vykazovaný úbytek kusů zvěře z honitby (lov a úhyn) se pohybuje u těchto honiteb v rozmezí 18 – 45 ks na 1000/ha. Jaké zkušenosti má pan Colloredo – Mannsfeld s vyjednáváním s uživateli honiteb, kde nedosahuje takové výměry, aby ustanovil vlastní honitbu? Kolik podnětů na snížení stavů zvěře podal na OSSM? Jak tyto podněty dopadly?

S výrokem pana Colloredo – Mansffelda, že není správné, aby o nakládání s jeho majetkem rozhodoval někdo jiný, nelze než jen souhlasit, ale právě k tomu v současné situaci dochází. Uživatel honitby stanovuje dle svých zájmů výši lovu bez ohledu na stav cizího majetku. Sleduje jen své zájmy bez ohledu na stav lesa. Provozuje svůj koníček a rozhodně se nejedná o management zvěře ve vztahu k životnímu prostředí a hospodářským zájmům vlastníka lesa. Obdobnou zkušenost mají i další menší či střední vlastníci v regionu.

– Nic není dokonalé, ani předkládaná novela zákona o myslivosti. Pan Colloredo – Mannsfelf není ve svém názoru osamocen, jeho názor zastávají i někteří další větší vlastníci lesů. Je to ale velmi sobecký a vůči ostatním menším a středním vlastníkům lhostejný pohled. I my v naší honitbě, kde máme únosné škody, zvěří možná narazíme po případném přijetí návrhu zákona na problémy s výší lovu. Nepotřebujeme již lovit 100 ks na 1000 ha, škody jsou únosné, lovíme podle stavu lesa, přesně jak říká pan Colloredo – Mannsfeld. V jedné části více, v druhé méně, pak zas naopak, prostě podle potřeby lesa.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Petr Válek / Městské lesy Doksy

A taktéž se musíme potýkat s vysokou návštěvností, honitba navazuje na Máchovo jezero. Nechceme však být zahleděni jen do našich potřeb, nechceme být sobečtí a lhostejní k ostatním vlastníkům, kteří nemohu dosáhnout na požadovanou minimální výměru pro vytvoření honitby a nemohou za současné legislativní situace dosáhnout takové pozice, aby mohli hospodařit se zvěří ve vztahu k udržitelnosti ekosystému a lesnímu hospodaření nebo alespoň management zvěře ovlivňovat. Bohužel, v současné legislativě není pro většinu vlastníků lesa a lesníků dostačená opora pro prosazování vlastnických práv. Právě současná myslivecká legislativy (a nejen ta) je nastavena tak, jak říká pan Colloredo – Mansfeld, že porušuje vlastnická práva. Menší vlastníci pozemků nemohou rozhodovat o využití a nakládání se všemi přírodními složkami na svém majetku. V jejich lese loví někdo jiný, což je něco si pan Colloredo –Mannsfeld vůbec nedokáže představit, ač se to ve většině lesních majetků děje.

Přečtěte si také |

Petr Válek: Porovnání různých metod sčítání zvěře a inventarizace škod zvěří na obecních majetcích ve správě Městských lesů Doksy

V demokracii končí svoboda nakládání se svým majetkem tam, kde začíná majetek a svoboda nakládání s majetkem druhého. Mé zájmy nemohou a nesmějí poškozovat zájmy souseda či vlastníka pozemku. A právě to současná myslivecká legislativa negarantuje. Jestli někdo chce mít les plný zvěře bez ohledu na vlastní škody, je to jeho právo. Ale nemůže to být na úkor poškozování lesa sousedního vlastníka nebo vynucených nepřiměřených nákladů na ochranu proti takovým škodám.

Jako správce menších a středních lesních majetků jsem spolu s mnoha dalšími kolegy zastánce návrhu novely zákona o myslivosti. Nechci být lhostejný a sobecký k ostatním vlastníkům a lesníkům, kteří takovou možnost jako pan Colloredo – Mannsfeld nemají. Předkládaná novela zákona o myslivosti je ve vztahu k zajištění vlastnických práv vlastníka pozemku mnohem přijatelnější než současná legislativa.