Líný cestovatel. Příručka o cestování pro ekologického začátečníka

Brit Dan Kieran má strach z létání. Místo toho, aby tím trpěl a vzdal se cestování, si ze své slabosti udělal přednost. O svém cestování bez letadel napsal nedávno malou knížku Líný cestovatel, s podtitulem Umění pomalého cestování.

Nepřekvapí, že líné, přesněji řečeno pomalé cestování, je ze své podstaty cestováním ekologickým. Využívají se k přírodě šetrnější dopravní prostředky jako železnice, autostop nebo ideálně chůze. Cestování samo o sobě je cílem, čím pomaleji se člověk přesouvá, tím více věcí si totiž z cesty zapamatuje.

V prvních pěti kapitolách Kieran na základě svých zkušeností z malých i velkých cest vysvětluje, proč je důležitý nejen cíl, ale i způsob, jakým do daného místa cestujeme. A nebo že pro daleké cesty často zapomínáme na poklady, které máme přímo „za humny“. Proč je lepší vzít na cesty místo cestovního průvodce raději knihu beletrie nebo jinou knihu vztahující se k danému místu. Českého čtenáře potěší, že velká část třetí kapitoly je věnována popisu cesty po Praze, kde jako průvodce fungoval životopis Václava Havla. Nejen fanoušky trabantích výprav může zaujmout vyprávění o cestě, při níž se Dan Kieran vydal s přáteli napříč Velkou Británií ve velmi pomalé mlékárenské dodávce na elektrický pohon.

Poslední dvě kapitoly nabádají k větší otevřenosti všem zážitkům i peripetiím, které cesty provázejí, k prožívání cesty „tady a teď". Kieran v nich místy až nekriticky vybízí ke spoléhání se na intuici a většímu zapojení „pravé části mozkové hemisféry“ a naopak odrazuje od závodu po turisticky „povinných“ místech.

Pomalé cestování může být podle autora ideálním způsobem, jak skloubit touhu moderního člověka po jistotě a řádu i dosud nepoznaném dobrodružství. Kniha Líný cestovatel stručně připomene první cestovatele za poznáním, první bedekry, cesty za zanikajícími kulturami.

Zkušený cestovatel a už nějaký čas ekologicky smýšlející člověk však v knize najde jen málo zcela nových informací. Knihu ale může věnovat svým známým zaměřeným na tradiční organizované dovolené. Právě jim může kniha kniha otevřít oči a nabídnout jim jiný pohled na cestování a trávení dovolené. Nenásilně jim vysvětlit význam průchodnosti krajiny, inspirovat k "měkčímu" turismu.

To všechno ale pouze za předpokladu, že je neodradí první kapitola, v níž se autor vymezuje vůči pobytům v drahých hotelích a snobskému životnímu stylu. Pro někoho budou jeho postřehy srozumitelné a sympatické, jiní je mohou považovat za klišé nebo autorovo pozérství.

Kniha o pomalém cestování, volně navazuje na sérii knih Toma Hodgkinsona o svobodném a „líném“ životním stylu (Líný rodič, Jak být líný, Jak být volný). Tom Hodgkinson měl být autorem i knihy o alternativním způsobu cestování. Nakonec ale téma přenechal svému zcestovatelému kolegovi z časopisu Idler a do knihy sepsal pouze předmluvu.

Dan Kieran přistupoval k tématu stejně svědomitě, kniha obsahuje mnoho odkazů na další literaturu, možná je však oproti Hodgkinsonovým knížkám až příliš vážná. Chybí ji svérázný a rošťácký přístup Toma Hodgkinsona, který se nebojí provokativních myšlenek, přiznání svých chyb ani vyjádření sympatií k anarchismu či sklence alkoholu. Kniha Líný cestovatel neobsahuje podobně originální manifest jako knížka Líný rodič. A je to škoda. Právě takové stručné a konkrétní „Desatero líného cestovatele“ by knížce mohlo dát šmrnc navíc a udělalo ji zapomatovatelnější.

---

reklama

---