Na Chebsku proběhne rozsáhlý seismický experiment
Příčiny neobvyklého rojového charakteru zemětřesné činnosti a souběh několika dalších jevů však stále nejsou uspokojivě objasněny. Vědecká komunita se shoduje, že jde o důsledek magmatických procesů ve spodní zemské kůře a plášti.
Plánované umístění seismických stanic znázorněné modrými trojúhelníky. Epicentra zemětřesení jsou označena barevnými puntíky.
Proč jsou na Chebsku zemětřesné roje? Odpoví ELISE
S cílem posunout poznání struktury zájmové oblasti a procesů, které se pod povrchem dějí, uskuteční Geofyzikální ústav AV ČR (GFÚ AV ČR) společně s českými a německými univerzitami a výzkumnými institucemi rozsáhlý seismologický experiment. Název ELISE je zkratkou z Eger Large Seismic Experiment (tedy rozsáhlý seismický experiment v oblasti Chebska).
„Během 12 až 18 měsíců bude na ploše zhruba 100 × 100 km2 rozmístěno téměř 300 seismických aparatur. Vysoce citlivé senzory jsou zapůjčeny ze souboru přístrojů pro geofyzikální měření vědců z GFZ, tzv. GIPP – Geophysikalischer Gerätepool Potsdam. Budou zaznamenávat otřesy země vyvolané zemětřeseními a výstupem CO₂, pochopitelně ale také dopravou nebo průmyslem,“ říká Jakub Klicpera z Geofyzikálního ústavu AV ČR, technický koordinátor experimentu na české straně.
Stávající pokrytí oblasti seismickými stanicemi se tedy během experimentu značně zahustí.
„Očekáváme, že s tolika stanicemi budeme schopni detekovat a studovat i ta nejslabší mikrozemětřesení, která by nám jinak zůstala skryta. V centrální zóně zájmové oblasti budou od sebe seismometry vzdáleny jen kolem 2 km, což umožní velice detailní analýzu zemětřesení a struktury zemské kůry. Je však třeba dodat, že výsledky hodně ovlivní i (ne)přízeň přírody – bude-li seismická aktivita v danou dobu výrazná, získáme pro naše analýzy více dat než v případě klidného období,“ říká Jana Doubravová z GFÚ AV ČR.
Na experimentu pracují vědci z uvedeného ústavu s GFZ (GeoForschungsZentrum) v Postupimi, univerzitami z Postupimi, Lipsku, Freibergu, Jeně, Mnichově, Erlangenu a Münsteru, Saskou geologickou službou, Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy a Ústavem struktury a mechaniky hornin AV ČR.
Zemětřesné roje, oxid uhličitý a mladé sopky
Zemětřesený roj sestává až z tisíců mikrozemětřesení a slabých zemětřesení, ke kterým dochází v rychlém sledu během několika týdnů až měsíců, aniž by nastalo silné hlavní zemětřesení. Zatím poslední silnější zemětřesný roj se udál v roce 2024 poblíž Klingenthalu a Bublavy, v zóně, která byla velmi aktivní mj. před 125 lety. Byla to právě zvýšená zemětřesná činnost na konci 19. a počátku 20. století, která přiměla tehdejší pozorovatele a výzkumníky, aby pro série zemětřesení zavedli dnes běžně užívaný termín „zemětřesný roj“. V zájmové oblasti je na české straně od devadesátých let v provozu síť seismických stanic WEBNET, několik stanic je rovněž rozmístěno v sousedním Bavorsku a Sasku.
Kromě opakovaných zemětřesení je lokalita výjimečná vysokým obsahem oxidu uhličitého (CO₂) v minerálních pramenech a výskytem mofet – suchých výronů oxidu uhličitého. CO2 přitom pochází až ze svrchního pláště Země, tzn. z hloubky větší než 30 km. V oblasti se dále nacházejí nejmladší sopky na našem území, které byly aktivní před „pouhými“ 200 až 300 tisíci let – Komorní Hůrka u Františkových lázní, Železná hůrka u Chebu a pozůstatky několika explozivních kráterů – maarů, objevených teprve před několika lety za účasti odborníků z Geofyzikálního ústavu AV ČR.
Experiment je z většiny financován z prostředků spolupracujícího Helmholtzova centra pro geovýzkum (GFZ), ale je podpořen i z programu Dynamická planeta Země Strategie AV21.
S využitím textu tiskové zprávy Akademie věd ČR.
reklama

Vědci zkoumají, jak se mění vlastnosti vulkanických hornin na ostrově Santorini
Kdy se začaly hýbat kontinenty?
Geopark Český ráj se na podzim dozví, zda bude nadále držitelem značky UNESCO