Nečinnost ohledně změny klimatu není zadarmo. Uplynulo 20 let od Sternovy zprávy

Minulý týden, 30. října, uplynulo 20 let od vydání Sternovy zprávy, průkopnické ekonomické analýzy, která porovnala náklady na řešení změny klimatu s náklady na její dopady. Došla k tomu, že snižovat emise vyjde levněji než nést škody. Za dvě dekády na tomto závěru ekonomický výzkum nic nezměnil a technologie mezitím zlevnily rychleji, než se čekalo. Česko přitom s cenou škod z emisí ve svém rozhodování zatím systematicky nepočítá. Zprávu zadala britská vláda a vypracoval ji tým pod vedením britského ekonoma Nicholase Sterna, tehdy šéfa Vládní ekonomické služby (Government Economic Service). Porovnávala náklady na snižování emisí skleníkových plynů se škodami, které změna klimatu způsobuje, například na úrodě, majetku, zdraví nebo produktivitě práce. Do diskuze o řešení změny klimatu tak vedle environmentálního kontextu přidala i ekonomický rozměr.

Hlavní závěr zůstává stejný. Od roku 2006 vznikla řada dalších ekonomických studií podobného zaměření. Liší se v odhadech škod, metodologii i předpokladech, většina z nich se ale se Sternovou zprávou shoduje v hlavním závěru. Největší spory se vedou o to, jak rychle a jak razantně jednat.

„Dvacet let ekonomického výzkumu potvrzuje směr Sternových závěrů: snižovat emise se vyplatí víc, než čekat. Přesné číslo se mění podle toho, jak ceníme budoucnost, ale nejistoty modelů škody spíše podhodnocují, ne přeceňují,“ vysvětluje Tomáš Protivínský, ekonom think-tanku IDEA při CERGE-EI a člen správní rady Fakt o klimatu.

Technologie zlevnily rychleji, než se čekalo. Podle IPCC klesly v letech 2010–2019 jednotkové náklady fotovoltaiky zhruba o 85 %, větrné energie o 55 % a lithium-iontových baterií o 85 %. Sám Nicholas Stern k 15. výročí zprávy uvedl, že technologický pokrok a pokles nákladů předčil očekávání. Opatření s náklady do 100 USD na tunu CO₂eq by podle IPCC mohla do roku 2030 snížit globální emise nejméně o polovinu oproti roku 2019. Cesta k nízkým emisím je tak dnes levnější, než se zdálo v době vydání zprávy.

Cenovka tuny CO₂ zůstává nejistá, nejistoty ale hrají ve prospěch akce. Odhady škod z jedné vypuštěné tuny CO₂ se pohybují zhruba od 260 USD (odhad americké agentury EPA z roku 2023 přepočtený na dnešní ceny) do více než 1 000 USD (na základě letošní studie týmu Marshalla Burkea ze Stanfordu v časopise Nature). Liší se způsobem modelování škod a diskontní mírou, tedy tím, jak moc dnes ceníme budoucí škody. Škoda 1 000 Kč za 100 let má při sazbě 1,4 %, s níž počítal Stern, dnešní hodnotu asi 250 Kč. Při sazbě kolem 4 %, kterou používá nobelista William Nordhaus, jen asi 20 Kč. Většina známých mezer v modelech navíc škody spíš podhodnocuje: odhad EPA například nezahrnuje dopady úbytku biodiverzity ani extrémů počasí.

Co to znamená pro Česko

Škody, na nichž má změna klimatu podíl, platíme už dnes. Jen letošní rok 2026 přinesl sucho, vlny veder a ztráty na úrodě: Agrární komora odhaduje letošní ztráty v zemědělství minimálně na 25,6 mld. Kč (včetně pozdních mrazů).

Pro představu: obyvatel Česka vypustí zhruba 10 t CO₂eq ročně. Budoucí škody z emisí jednoho člověka za jediný rok tak odpovídají zhruba 50 000 Kč při odhadu EPA, při vyšších odhadech přes ~200 000 Kč. Není to účet k zaplacení, ale náklad, který dnes nikdo nefakturuje a nese ho celá společnost.

„Sternova zpráva i navazující ekonomické analýzy ukazují totéž: nečinnost je dražší než aktivní snižování emisí. Metodicky umíme dopady spočítat a přes nejistoty modelů jsou závěry robustní. Sociální náklady emisí se dají započítat do běžného rozhodování státu, například do hodnocení dopadů regulace nebo do posuzování velkých veřejných investic. V ČR ale tuto cenovku zatím systematicky nezohledňujeme, rozhodujeme tak podle neúplného účtu,“ uzavírá Ondráš Přibyla, ředitel organizace Fakta o klimatu.

---

reklama

---