Vizionář udržitelné budoucnosti by oslavil 80 let. Kdo byl Josef Vavroušek?
Ačkoliv byl původním zaměřením technik a systémový analytik, jeho životním posláním byla ochrana životního prostředí. Zlomovou událostí pro něj byla humanitární cesta do Afriky.
Africká expedice, která změnila život
V roce 1968 se jako člen studentské Expedice Lambaréné vydal na devítiměsíční cestu napříč Afrikou, během níž navštívil 14 zemí. Tato zkušenost Vavrouška hluboce ovlivnila a pomohla formovat jeho filozofii trvale udržitelného života. Svědectví o devastaci přírodních zdrojů v Africe, které tam tehdy viděl, mu dalo jasně najevo, jak snadno lze zničit podmínky k životu.
Cesta do vysoké politiky a tragický konec
Po Sametové revoluci se Vavroušek stal prvním federálním ministrem životního prostředí. Ve své funkci uspořádal první evropskou konferenci o životním prostředí v Dobříši, která se stala významným milníkem pro českou i evropskou environmentalistiku. Zúčastnilo se jí 31 ministrů životního prostředí ze zemí Evropské hospodářské komise.I když musel Vavroušek po volbách v roce 1992 opustit politiku, zůstal nadále aktivní a zasazoval se o ochranu přírody až do své tragické smrti v roce 1995, kdy zahynul pod lavinou ve slovenských Roháčích spolu se svou dvacetiletou dcerou Petrou.
Odkaz, který žije dál
Na počest Josefa Vavrouška byla v roce 1996 založena Environmentální cena Josefa Vavrouška, kterou dnes udílí Nadace Partnerství za významné činy v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje. Jeho odkaz nadále inspiruje nové generace, aby se zasazovaly o lepší a udržitelnější budoucnost.
Citace Josefa Vavrouška:
Udržitelný rozvoj je způsob života, který hledá rovnováhu mezi svobodami a právy každého jednotlivce a jeho odpovědností vůči jiným lidem i přírodě jako celku, a to včetně odpovědnosti vůči budoucím generacím.
Měli bychom přijmout zásadu, že svoboda každého jednotlivce končí nejen tam, kde začíná svoboda druhého, ale také tam, kde dochází k ničení přírody.
Jsem přesvědčen o tom, že hledání a prosazování hodnot, které by nás přivedly k harmonii vztahů mezi člověkem a přírodou, je společným údělem lidí nábožensky věřících i těch, kteří věří v člověka . Měli bychom podporovat to, co nás spojuje, nikoli to, kde se naše názory liší.
Je třeba ukazovat lidem, že jsou běžně k dispozici metody a postupy, jak snížit spotřebu, aniž by to znamenalo nějaké trpění. Podpořit rozvoj těch firem, které se zabývají úsporami a obnovitelnými zdroji energie, a výzkum v této oblasti. Zároveň je třeba dát najevo, že energie je drahá.
Vzpomínky přátel a spolupracovníků
Chartista Jiří Müller: Když jsem byl v letech 1971–76 ve vězení, spolužák z vysoké školy vozil mé rodiče na návštěvy do věznice a posílal jim peníze. Jmenoval se Josef Vavroušek. Nebyl nikdy naléhavým ekologickým aktivistou. Byl však naléhavým filosofem hodnot. Kvůli nim se ve vládě střetával se svým kolegou Václavem Klausem.Horolezec Jiří Klíma: Pepa byl velkorysý a skvělý člověk. Když jste chtěli, aby s vámi oslavil narozeniny, museli jste mu zatajit večírek a místo toho zmínit, že byste potřebovali s pomoct nasekat dřevo.
Pedagog a spisovatel Pavel Nováček: Při prvním setkání s Josefem se mi potvrdila jedna stará moudrost: „Lidé mohou zapomenout, co jste říkali, mohou dokonce zapomenout, co jste dělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.“ Ten pocit otevřenosti a srdečnosti vůči neznámému studentovi, který za ním přišel s poněkud obskurním zájmem o budoucnost, mi nikdy nevymizí z paměti.
Maďarský velvyslanec György Varga: Josef Vavroušek byl z mála těch, kteří vědí, co je opravdu důležité a co je nepodstatné. Přitom se netvářil jako mnozí jiní, jako vševědoucí, jako neomylný. Byl vždy připraven – paradoxně jako dobrý politik – ke kompromisu. Bude nám moc chybět.
Miroslav Kundrata, strategický ředitel Nadace Partnerství: Josef měl vzácnou schopnost spojovat v sobě excelentního analytika, politicky myslící a zároveň velmi skromnou, empatickou osobnost. Propojoval neuvěřitelné množství zájmových skupin a měl velký respekt i u svých názorových protivníků. Osobnost jeho formátu nám v rozhádané republice dodnes chybí.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (21)
Robert Seifried
15.9.2024 08:07Slavomil Vinkler
15.9.2024 09:05 Reaguje na Robert SeifriedPavel Hanzl
15.9.2024 10:12 Reaguje na Slavomil VinklerPepa
15.9.2024 09:03Politické strany a ministerstva nastoupily frontální útok na životní prostředí. Kořeny jsou v primitivním chápání tržní ekonomiky, kde ekologie nemá místo,“ řekl v únoru 1991.
Dnes by byl podle většiny za ekoteroristu..
Slavomil Vinkler
15.9.2024 09:08 Reaguje na PepaPepa
15.9.2024 10:07 Reaguje na Slavomil VinklerSlavomil Vinkler
15.9.2024 10:17 Reaguje na PepaAnyr
15.9.2024 13:05 Reaguje na Slavomil Vinklerhttps://www.stoplusjednicka.cz/niger-nejubozejsi-z-chudych
To zaprvé.
Zadruhé, srovnávat ekologickou stopu (nároky na zdroje) Nigerijce s průměrným českým Vinklerem je k smíchu. Ani celá vesnice Nigerijců by nestačila.
Je to čirý rasismus, xenofobie, manipulace.
Čirá vláda strachu, temnoty, a komunisty propagovaného, nefunkčního a zvráceného "sociálního inženýrství".
Anyr
15.9.2024 13:09 Reaguje na AnyrSlavomil Vinkler
15.9.2024 13:32 Reaguje na AnyrSlavomil Vinkler
16.9.2024 08:13 Reaguje na AnyrPavel Hanzl
18.9.2024 08:32 Reaguje na AnyrČím asi bude to, co v celém sloupečku uvádíte?
Pavel Hanzl
15.9.2024 10:24 Reaguje na Slavomil VinklerPavel Hanzl
15.9.2024 10:19 Reaguje na PepaAle na ekologii se myslelo taky, třeba odsíření uhelných elektráren za Klause byl velmi dobrý počin. Řešila se taky dostavba Temelína, ekologické organizace měly větší sílu, než dnes. Naštěstí to dopadlo porozumu.
Dnes je celý systém zakódován v grýndýlu, ovšem v našem ropákistánu to ne a ne pochopit.
Karel Zvářal
15.9.2024 20:00Emil Bernardy
16.9.2024 07:09Co asi zůstalo v paměti,byl to jistě dobrý a laskavý člověk.
A na barevném foto ,ten cepín(Stubai),mačky a pohory(asi Podtatran Poprad),vzpomínka na mládí ...