Alexander Ač: Změna klimatu: kam se svět ubírá a jaké jsou poslední poznatky vědců?

Podle poslední studie vědců analyzujících globální emise skleníkových plynů pokračuje téměř rekordní tempo jejich růstu. Ten se očekává i v tomto roce a svět zatím následuje nejhorší scénář vývoje, který prognózuje Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Při jeho pokračování by čekal svět oteplení v rozmezí 3,2 až 5,4 °C do konce století. V našich zeměpisných šířkách by to znamenalo oteplení přibližně o 6-8 °C. Stejné teplotní změny na globální úrovni zažíval svět pouze při těch nejrychlejších změnách, a i to řádově v tisíckách let.

Současná snaha politiků je zamezit oteplení o více jak 2 °C oproti období před průmyslovou revolucí. Je to výsledek mnohaletých diskuzí mezi vědci a politiky. Poznatky klimatologie však pokračují, a nejsou právě nejradostnější. Už i při oteplení méně než 1,5 °C, můžeme očekávat následovné závažné změny.

Západo-antarktický ledovcový štít: Už současné podmínky podnebí jsou dostatečné k tomu, aby způsobily nárůst hladiny oceánů o 1,2 až 4 metry. Tání ledovců v této oblasti už není možné zabránit, i když tento proces bude trvat několik staletí.

Ztráta arktického ledu v létě: Klimatické modely v předešlé zprávě IPCC (2007) nepředpokládaly úplné zmizení arktického plovoucího ledu v létě dříve než ve druhé polovině tohoto století. Podle poslední zprávy IPCC se kloní spíš k polovině tohoto století. Nicméně reálný vývoj arktického ledu následuje rychlejší trend úbytku, a podle některých vědců by k úplnému zmizení arktického ledu mohlo dojít už v průběhu příštího desetiletí. Arktida se otepluje 2-3 násobně rychleji, než zbytek planety a zmizení letního ledu již zřejmě nelze zabránit. Existuje obava, že ztráta arktického ledu urychlí tání ledovců v Grónsku a může přispět k uvolnění metanhydrátů. To by spustilo další zesilující zpětné vazby. Aktuální výzkumy rovněž naznačují, že v důsledku úbytku arktického ledu bude počasí v mírném pásmu extrémnější: vlny veder budou trvat déle, střídány vydatnými srážkami a záplavami.

Korálové útesy: Pokud chceme zachovat alespoň více jak 10 % korálových útesů, oteplení by nemělo překročit 1,5 °C. Už dnes poklesla světová rozloha korálových útesů přibližně o polovinu.

Trvale zmrzlá půda (permafrost): Pokud by oteplení překročilo 1,5 °C, stačilo by to k nastartování tání rozsáhlých oblastí permafrostu za polárním kruhem. Podle autorů studie z minulého roku se zdá být hranice 1,5 °C „bodem zlomu“. Další studie ukázaly, že přibližně při stejné koncentraci CO2, jako je dnes (tj. 400 ppm), tedy asi před 3,5 miliony let v pliocénu, byly části Arktidy až o 8 °C teplejší oproti současnosti. To je zároveň dostatečná hranice pro spouštění rozsáhlého tání permafrostu a následnému uvolnění značného množství CO2 a metanu.

Samozřejmě, žádný z vědců nedokáže říct, jaká je „maximální“ míra bezpečného oteplení. Umíme však s jistotou říci, že čím déle budeme se snižováním emisí otálet, tím budou důsledky oteplování závažnější. V mnoha ohledech už závažné i jsou.

---

reklama

---