Áron Tkadleček: V čem se Respekt mýlí ohledně klimatického summitu v Katovicích

Rozhodně se nedá považovat za úspěch, že dohoda měří stejným metrem všem zemím po světě. Ilustrační snímek.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | COP PARIS / Flickr.com

Rozhodně se nedá považovat za úspěch, že dohoda měří stejným metrem všem zemím po světě. Ať už jde o historickou odpovědnost zemí globálního Severu, které vypustili 80 % emisí skleníkových plynů, jakož i současné emise, o mnoho vyšší v Evropě a Severní Americe oproti státům Jižní Ameriky, střední Asie, Indie nebo tichomořských států a oproti téměř zanedbatelným emisím afrických zemí. Klimatická změna přitom bude mít nejhorší dopady právě v těchto zemích, ať už jde o sucho, migraci, zvyšování hladiny moří, nebo dostupnost pitné vody a zároveň mají tyto země nejmenší kapacity pro možnosti adaptace. Nejchudší země, jako například ty africké, nejvíc zasáhne desertifikace a kolaps zemědělské produkce, tichomořské ostrovy nenávratně zmizí pod hladinou moře. Tento aspekt klimatické spravedlnosti není v článku vůbec přítomen.

Mitigace klimatické změny v zemích globálního Severu by se navíc dala považovat za naprosto nejúčinnější prostředek rozvojové pomoci, vlády bohatých zemí se ji však vzdaly kvůli vlastnímu profitu. Evropa i Severní Amerika jsou pořád světová centra, která by měla být lídry v řešení klimatické změny. Evropa historicky „rozvojové“ země exploatovala kolonialismem a vztah strukturální nerovnosti a z podstaty vykořisťujícího vztahu se nezměnil až doteď kvůli nástrojům Mezinárodního měnového fondu, Světové banky nebo Světové obchodní organizace. Aktuálně těmto zemím, bývalým koloniím, hodláme uštědřit smrtelnou ránu změnou klimatu.

Země globálního Jihu sice na konferenci s dohodou souhlasily, ale je tomu tak proto, že jim žádná jiná možnost nezbyla, poté, co státy globálního Severu ve vyjednávání rozložily účinnou alianci nejchudších zemí G77 prosazující radikálnější řešení. Koalice 47 nejméně "rozvinutých" zemí, která z větší koalice zbyla, už ze své vyjednávající pozice nedokázala nic prosadit. Ačkoli právě tyto země podle vědkyně Achala Abeysinghe, hájící na klimatickém summitu jejich zájmy, způsobují pouze 1 % globálních emisí, děje se v nich v současnosti 99 % úmrtí způsobených přímo změnou klimatu.

Dále bych rád problematizoval tvrzení, že konference není pro klima prohrou ani výhrou. I když diplomaticky se možná jedná o úspěch, pro spravedlnost a zastavení změny klimatu jde o naprostou katastrofu. Máme nástroje a pravidla, jak píše pan Uhlíř, ale pravidly se nikdo nehodlá řídit, a nemáme nástroje na jejich vynucení. Byť i se závazky z Paříže by se oteplilo o 2,7 - 3,7 stupně Celsia, což je naprosto nedostačující cíl a ani tento závazek nehodlají vlády splnit.

Pokud čteme zprávu IPCC (která je navíc podle některých uznávaných klimatologů „neuvěřitelně konzervativní"), vidíme, že musíme začít naprosto bezprecedentně snižovat emise tak, abychom jich za 10 let vypouštěli jen polovinu a v roce 2050 se ocitli na uhlíkové nule. V současné době emise skleníkových plynů stoupají. Žádná ze zemí globálního Severu nemá uskutečnitelný plán, jak emise za deset let o polovinu snížit. Údajný úspěch dohody z Katovic spočívá v tom, že se země dohodly, že se znova sejdou a budou vyhodnocovat plnění svých závazků. Takového hodnocení se můžeme dočkat nejdřív v roce 2022. Je evidentní, že se jedná o naprosto prázdná slova, vyjednávání pro vyjednávání. Podstata řešení problému na klimatických summitech chybí.

V případě vyššího oteplení, které zjevně dohoda neomezila, bychom se tak velmi pravděpodobně nevyhnuli vznikání pozitivních zpětných vazeb, které způsobí, že se země začne dál oteplovat sama od sebe, například kvůli unikání dalších skleníkových plynů z rozmrzajícího permafrostu nebo větší nezaledněné plochy oceánu. Moment zvratu, kdy bude klimatický kolaps (tzv. Hothouse Earth Pathway) nevyhnutelný a bude akcelerovat sám sebe, leží pravděpodobně někde okolo 2 stupňů Celsia.

Na konferenci navíc nebyl problematizován ekonomický růst, jehož další pokračování se evidentně přímo vylučuje s řešením klimatické změny (více viz zde a zde. Ani se neřešilo, jak účinně podpořit obnovitelné zdroje a změnit ekonomický systém, ačkoli právě to jsou politická řešení klimatické změny.

Osobně by mi také připadalo adekvátní zmínit, že klimatický summit provázely bezprecedentní restrikce účasti občanské společnosti na konferenci a protestů během ní. Organizace Ekodia popisuje, že asi deseti lidem z Ukrajiny, Gruzie a Kyrgyzstánu byl zakázán vstup do Polska, zjevně v souvislosti s vyjednáváním. Většina lidí byla na hranicích jednoduše poslána zpět, dva lidé však byli zadrženi pohraniční stráží přímo na summitu a uvrhnuti do cely.

Největším sponzorem konference byla polská uhelná korporace PGE. Sponzorování klimatických summitů fosilními korporacemi je běžná věc, která ale hatí jejich výsledek. Energetické giganty ovlivňují vyjednání ve svůj prospěch. Při regulaci tabákových výrobků Světová zdravotní organizace tabákové firmy vyloučila z jednání. Je s podivem, že se něco podobného nestalo i na klimatických summitech s fosilními korporacemi.

Respekt při psaní o klimatické konferenci přebírá argumentaci politiků a lobbistů fosilních korporací, kteří chtějí kvůli vlastním zájmům účinné řešení klimatické změny co nejvíce zdržet. Někdy ji přebírá dokonce doslovně, jako třeba v citované větě, která prý na summitu často zaznívala: „tuna oxidu uhličitého vypuštěná v Indii je stejná jako tuna tohoto plynu vypuštěná ve Spojených státech.“ Ano, samozřejmě. Ale to není důvod naprosto opomíjet všechny další okolnosti. Je třeba naslouchat i hlasu slabších. Dosavadní přístup (politiků i Respektu) to nedělá, což účinné řešení změny klimatu rozhodně nepodpoří.

Přečtěte si reakci Martina Uhlíře Zbytečná skepse.