Daniel Pitek: Sucho

Sucho. Na téma sucho jsem hovořil více let při různých příležitostech mnohokráte, až jsem si připadal jako flašinet. V letošním roce je sucho opět velmi frekventovaným tématem a není divu, protože nás zasáhlo zase s velkou intenzitou v průběhu celého letošního roku. Sledoval jsem k suchu vyjádření spousty lidí, která si navzájem často zcela odporovala a byla vedena z různých pozic. Vědecká zjištění jsou jasná a zřetelná. Naměřená data jsou nezpochybnitelná a jdou stále do větších a větších extrémů. Změny jsou tak rozsáhlé, že je vidí i laik a hlavně je v různých momentech všichni prožíváme na vlastní kůži a zážitky to nebývají zrovna příjemné.

Neustále slyšíme zprávy o nových teplotních rekordech, které jsme si před pár lety nedokázali ani představit. Sucho je výrazným projevem klimatické změny, způsobené člověkem a lidé by se měli proti tomuto jevu bránit všemi dostupnými prostředky, co mají k dispozici. Nejde totiž o nic menšího, než je přežití našeho druhu.

Lidská společnost se bude muset výrazně změnit a v čele změny by měly být společenské elity. Jednou z elit je vždy vládnoucí garnitura. A co dělá naše vláda? Prakticky nic, verbálně se suchem bojuje. Před tím zase bojovala s Green Dealem. Krmí nás populistickými frázemi, prohlášeními premiéra Babiše a ministra zemědělství Šebestyána rozhazuje miliardy na sanaci dopadů sucha, ale nikdo neví přesně, co to znamená, asi to bude těch dvacet Babišem slíbených přehrad, které budou vysychat bez přítoku stejně jako se to letos stalo Orlíku, Hracholuskám, Lipnu nebo Slapům. Pravděpodobně doufají, že letošní sucho je vyjímečná anomálie.

Bohužel nemají pravdu, je to dlouhodobý trend vzniklý díky nadměrným emisím skleníkových plynů. Za posledních padesát let z planety zmizela velká množina živočišných druhů.

Obrazně by se dalo říct, že až přestane téct voda a růst tráva, tak z planety zmizíme i my. protože nebudeme mít, co pít a co jíst. A to se již děje velmi intenzivně, my zemědělci o tom můžeme vyprávět. Vody máme stále méně a tráva poslední roky taky moc neroste.

Klimatická změna je globální problém, na úrovni České republiky neřešitelný, ale i jako malý stát můžeme tlačit na ty velké hráče jako je Amerika, Čína, Indie a snažit se vytvářet koalice zodpovědných, aby ten tlak na rozhodující mocnosti byl účinný. Nástroje máme, jedním je i ta a především ta, mnohými proklínaná Evropská unie.

Na lokální, naší národní úrovni musíme adaptovat krajinu na zvýšené teploty, přívalové deště a dlouhá období sucha. Podmínky se již zcela změnily. V krajině nesmí být velké stejnotvárné plochy, ale krajina musí být pestrá a plná krajinných prvků. A nejzásadnější věcí v adaptaci volné krajiny je stav půdy, protože půda zadržuje vody naprosto nejvíce, ale musí být v dobré kondici, nesmí být erodovaná a degradovaná, ale plná organické hmoty a na ní navázaného života.

Legislativa týkající se zemědělské půdy a její ochrany je u nás velmi špatná a současná vláda rozvolněním protierozních pravidel ji ještě zhoršila. Místo deklarovaného boje se suchem jde naopak suchu naproti. A vše se děje jen kvůli zájmům velkého byznysu a okamžitého zisku.

Jako občané se tomuto přístupu a stavu musíme bránit ať už organizovaně, tak i jako jednotlivci. Včera jsem se byl podívat na druhé stání u benešovského okresního soudu v případě sporu majitele polního pozemku a zemědělského podniku ohledně nadměrné eroze a degradace půdy. Včerejší stání soudu proběhlo přímo na poli a byla to zajímavá zkušenost. Soudce má ke sporu neortodoxní a zajímavý přístup a celý tento případ může skončit precedentním rozsudkem důležitým pro zlepšení kvality zemědělské půdy v celé republice. Myslím, že by to mohla být cesta pro mnoho vlastníků půdy, aby lépe ochránili svůj majetek před erozí a degradací. Zároveň by zlepšení kvality půdy a tudíž zvýšení její absorbční schopnosti přispělo ke skutečnému boji se suchem.

Adaptace půdy a krajiny na klimatickou krizi je velmi důležitá a je praktickou možností, jak jednotlivci, tak menší skupiny můžeme na zhoršující se situaci reagovat. Bez snížení emisí skleníkových plynů už však asi není dostačující.

Snížení emisí skleníkových plynů musí rozhodnout a uvést do života politické vlády jednotlivých států.

Ta vláda, která popírá, zlehčuje a neřeší klimatickou krizi, se dle mého názoru dopouští zločinu na vlastních občanech i sousedních zemích. Jak je na tom ta naše vláda?

---

reklama

---