Daniel Pitek: Ochrana přírody jako zástěrka

Poslední dobou se výrazně zvyšuje míra pokrytectví a přetvářky různých skupin a subjektů při snaze dosáhnout svých zájmů. Někdy to působí až tragikomicky a já si říkám, zda někteří lidé nemají ani kousek studu a jestli si myslí, že ti ostatní jsou naprosto hloupí nebo mají velice krátkou paměť. Přečetl jsem si společné prohlášení zástupců Agrární komory České republiky, Českomoravské myslivecké jednoty, Rybářského sdružení České republiky a chovatelů hospodářských zvířat, Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, Hospodářů v krajině, Lesnicko-dřevařské komory České republiky a Zemědělského svazu České republiky.

Tyto organizace upozorňují na pokles druhové rozmanitosti v přírodě České republiky, jako na jeden z nejvážnějších enviromentálních problémů současnosti s dopady nejen na přírodu, ale i na život a hospodaření lidí ve venkovských regionech. Sdělují nám, že ochrana biodiverzity vyžaduje koordinovaná opatření na národní i mezinárodní úrovni a také, že včasná a účinná opatření mohou pomoci tento negativní trend zpomalit a zachovat přírodní bohatství a tradiční způsob obhospodařování krajiny pro další generace.

Se všemi těmito výroky souhlasím, ale při přečtení dalších řádků prohlášení je zřejmé, že jsou to jen fráze zakrývající podstatu a skutečný záměr prohlášení, které se snaží naopak ochranu přírody oslabit. Cíl snahy je jednoduchý, pod záminkou snižování byrokracie zrušit konkrétní, důležitá ustanovení pro ochranu přírody, snaha o zrušení ochrany vlka, vydry, bobra a dalších druhů s odkazem na narůstající stavy těchto druhů a zvyšující se náklady státu na újmy způsobené těmito druhy.

Tragikomické na celé záležitosti je, že škody způsobené vlkem, bobrem nebo například vydrou jsou jen střípkem úrovně škod vznikajících nadstavy spárkaté zvěře a právě vlk nám může pomoci se snižováním stavu spárkaté zvěře v naší krajině. Tyto organizace se stavěly naprosto nekompromisně proti novele zákona o myslivosti, která měla potenciál pomoci nastolit rovnováhu v životním prostředí, celou připravovanou normu zablokovaly a daly jí přídomek "vybíjecí zákon." Nikdo z protagonistů této skupiny neřešil ohromné škody v českých lesích i zemědělství působené nadměrnými stavy spárkaté zvěře a naopak se je snažili zpochybnit. Těch rozporů mezi tvrzeními z počátku prohlášení a reálnými kroky všech těchto organizací je však mnohem více.

Některé organizace podepsané pod prohlášením jsou významnými představiteli velkoplošného, intenzivního, průmyslového zemědělství zodpovědného za katastrofální úbytek druhů rostlin a živočichů od plevelů, hmyzu, přes zpěvné ptáky až po drobnou zvěř. Byly například proti opatřením proti erozi, proti zmenšení půdních bloků s jednou plodinou na maximálně 30 hektarů, proti povinnosti krajinných prvků, biopásům, úhorům a všem opatřením, které by i byť jen mírným způsobem omezily intenzitu jejich hospodaření. Tato skupina je symbolem velkých, jednotvárných polí v zemědělské krajině a monokultur v českých lesích. Jsou symbolem starého myšlení, zisk a peníze jsou pro ně na prvním místě. Česká krajina je v tomto smýšlení jen zdrojem zisku a některé její části prostorem pro naplnění kratochvíle mocných při bohatých lovech trofejové zvěře bez ohledu na zájmy ostatních obyvatel venkova, celé společnosti a české přírody.

Minulý týden jsem ve Středohoří přivítal studenty lesnické a dřevařské fakulty z ČZU, prošli jsme se terénem a ukázali jsme si, jak vypadají letošní čerstvé škody od daňků a divokých prasat. Realita má od rovnováhy v přírodě na hony daleko.

Jen perlička na konec. Organizace z uskupení majícího takový zájem o naše životní prostředí chce intenzivně lovit lišky, například i norováním a zároveň se snaží o zrušení zákazu plošné aplikace jedu Stutox na povrch polí při trávení hraboše polního.

---

reklama

---