Evropské zemědělské odbory: Sdílíme některé obavy demonstrujících zemědělců. Cesta vpřed ale nevede přes opuštění Zelené dohody

Na ilustračním snímku protesty zemědělců v Paříži.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Adrien admou52 / Flickr

Evropská federace odborových svazů v oblasti potravinářství, zemědělství a cestovního ruchu (EFFAT) sdílí některé obavy zemědělců, zejména pokud jde o nízké příjmy, které drobní zemědělci dostávají za svou práci, nekalou konkurenci ze třetích zemí a nedostatek spravedlivých přechodných opatření k realizaci cílů Green Deal. Zdůrazňujeme, že pokud jsou podmínky pro malé zemědělce obtížné, jsou podmínky pro zemědělské pracovníky jednoduše neúnosné. Musí však být jasné, že hlavní výzvou, které evropské zemědělství čelí, není strategie „od farmy k vidličce“, ale nespravedlivé rozdělení bohatství v celém potravinovém řetězci.

Zatímco obchodní řetězce, velké agrochemické společnosti a akcionáři potravinářských gigantů dosahují každoročně rekordních zisků, pracovníci v zemědělství a potravinářství a drobní zemědělci bojují o to, aby dostali jídlo na svůj stůl. Východiskem pro řešení tohoto nepřijatelného paradoxu je řešení systémových problémů, jako je koncentrace moci v celém potravinovém řetězci, spekulace na trzích s potravinářskými komoditami, neudržitelný přístup k obchodním dohodám a zafinancování zemědělsko-potravinářského odvětví.

Litujeme, že tyto problémy nejsou v těchto protestech zemědělců dostatečně zdůrazněny.

Strategie Farm to Fork není problémem, ale je součástí řešení, neboť ukazuje cestu, jak učinit náš zemědělský sektor udržitelnějším.

Zároveň nelze zelené cíle jednostranně vnucovat z Bruselu, jinak by zjevně postrádaly společenskou akceptaci, jak je tomu v současnosti.

Způsob, jak toto vnímání zvrátit, nespočívá v opuštění těchto cílů, ale v jejich realizaci prostřednictvím spravedlivých přechodných opatření, která zohledňují zájmy zemědělských pracovníků, drobných zemědělců a venkovských komunit jako celku, jak k tomu vyzývá EFFAT. To vyžaduje konkrétní opatření, jako je provádění environmentálních politik prostřednictvím důsledného hodnocení socioekonomických dopadů, zapojení sociálních partnerů do řízení přechodu a propojení poskytování veřejných prostředků na ekologický přechod se sociálními podmínkami. Kromě toho by měly být posíleny investice do vzdělávání, sociálního zabezpečení a přechodových cest mezi jednotlivými pracovními místy, aby byla chráněna pracovní místa a příjmy zemědělských pracovníků.

Toho všeho však nebude dosaženo, pokud se Evropa vrátí k úsporným opatřením a v Evropě a ve světě nebude obnoven mír.

Několik měsíců před volbami do EU vyzývá EFFAT demokratické politické strany, aby zařadily spravedlivou transformaci na první místo svého politického programu. Je třeba vytvořit nový narativ, který by podkopal argumenty krajní pravice. Zelený a digitální přechod musí být pracovníky vnímán jako příležitost k vytvoření více a lepších pracovních míst, nikoli jako hrozba. Aby se tak stalo, je třeba opustit ideologický přístup k zelenému přechodu ve prospěch pragmatického přístupu, který nabízí konkrétní odpovědi a řešení těm, kdo se obávají o svou budoucnost.