RNDr. Jiří Hanzlíček: Jak dál s ekologickou legislativou
Implementace směrnic Evropské unie nebyla právě šťastně provedena. Řada limitů v našich zákonech je přísnějších, což by se dalo pochopit, kdyby následovala rozumná, časově přechodná období. Ta nebyla s politických důvodů uplatněna, a dnes se nám pochybná taktika mstí. Několikráte ve vládě byl projednáván materiál, kdy podle odhadů Ministerstva životního prostředí bude nutno na implementaci předpisů Evropské unie vynaložit do roku 2010 neuvěřitelných 180 miliard korun. Uvedená částka, která není podle mého názoru nadhodnocena, spadá zejména na bedra podnikatelské sféry, měst a obcí. t. Přes veškeré úsilí i s maximálním využitím strukturálních fondů není příliš jasno, jak si s tím ČR poradí.
Zřejmě k cílovému roku bude nutno zahájit nesmírně obtížná jednání s Evropskou unií, o určitá přechodná období, která jsou i z politického hlediska velmi problémová. Snahou je vyhnout se případně značným finančním sankcím od Evropského soudního dvora.
Při Úřadu vlády byla proto již v loňském roce ustanovena rezortní pracovní skupina, jejíž cílem bylo sepsání některých zásadních námětů u osmi zákonů, blokujících zcela zbytečně podnikání aniž by byly přínosem pro ochranu prostředí. Z uvedených námětů byl sepsán Ministerstvem průmyslu materiál, jehož cílem bylo po projednání ve vládě ještě stihnout časové období pro odstranění nejkřiklavějších případů příslušnými nekomplikovanými novelami pro schválení v Parlamentu. Dále se jednalo o urychlené projednání některých technologických vyhlášek a nařízení vlád. Záměr přes jednoznačnou podporu všech resortů včetně Rady hospodářské a sociální dohody ČR i Hospodářské komory se bohužel nepovedl.
Následně byl v pracovních skupinách připraven na Úřadě vlády materiál, který identifikoval některé problémy u několika málo zákonů. Souběžně s tím, že zásadní termíny plnění jsou směrovány až na nové volební období. Nová vláda však může mít jiné názory. Byl proto projednán s místopředsedou vlády pro ekonomiku návrh na revisi 33 zákonů, vyhlášek a nařízení vlády. Bude to úporná práce pro vybrané legislativce na dobu několika let. Důležitá bude i modernější změna ve filozofií zákonů v návaznosti na nově připravované směrnice Evropské unie, které budou muset respektovat i udržitelný rozvoj, zahrnující ekonomické a sociální možnosti členských států. Podle uvedeného rozboru, budeme si muset několik let počkat na uvedenou revisi a novelizaci ekologických zákonů. Musím však podotknout, že nebude zanedbána ochrana prostředí a tím i minimalizace potencionálních zdravotních rizik.
reklama
Online diskuse
Noční můra pana Hanzlíčka - 21. 3. 2006 - Jan DusíkPan Hanzlíček svým čerstvým příspěvkem nijak nepřekvapuje, jeho boj za "revisi" ekologické legislativy je již notoricky známý, stejně jako argumentace "neuvěřitelnými" 180 miliardami korun na implementaci evropských předpisů. Je dobré si uvědomit několik skutečností, které autor článku již tradičně opomíjí:1) strategie hospodářského růstu ČR předpokládá výdaje do životního prostředí v letech 2007-13 ve výši 413 miliard Kč, z toho cca 150 miliard by mělo být k dispozici z fondů EU (tedy. téměř celá částka uváděná jako potřebná pro implementaci současně platných směrnic) 2) čerstvá statistika Eurostatu ukazuje, že ČR je na 19. místě z 25 zemí EU v investicích do životního prostředí na obyvatele, s částkou 23 EUR/osobu - více dávají i Slovinsko, Maďarsko a Polsko; Dánsko jako premiant na ŽP vynakládá 413 EUR na osobu, tedy přibližně 18x více než ČR 3) vloni v listopadu vláda dostala materiál zpracovaný společně MŽP, MPO a místopředsedou vlády Jahnem, který na některé věcné podněty podnikatelů reagoval. Environmentální legislativa tedy v těchto oblastech doznala či dozná úprav. Původní materiál MPO ovšem racionální nebyl a většinu jeho tvrzení prostě autoři nebyli schopni specifikovat - panem Hanzlíčkem zmiňovaný nový návrh na revisi 33 zákonů je pouhým seznamem těchto předpisů bez dalšího upřesnění, jak konkrétně a do jaké míry činí průmyslu problémy. 4) udržitelný rozvoj neznamená chránit životní prostředí pouze do té míry, aby to nemělo hospodářské ani sociální dopady. Naopak je prokázáno, že environmentální opatření mají pozitivní ekonomické (podpora nových technologií, úspory energií atd.) či sociální (růst zaměstnanosti, snížení výdajů na zdraví) dopady. Pan Hanzlíček by se možná měl zamyslet i nad legislativou v resortu průmyslu, zda je tak výrazně lepší a méně zatěžující (o prospěšném cíli nehovoře) než legislativa životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí se nad svou legislativou zamýšlí a upravuje ji, a to i bez podnětů pana Hanzlíčka či tripartity. A potřebu více chránit životní prostředí dokazují nejen statistická data o životním prostředí, ale i pohled třeba na pražskou magistrálu nebo na mnohdy zastaralé průmyslové podniky, jejichž konkurenceschopnost by nezachránilo ani úplné odbourání ekologických limitů. Jan Dusík, ředitel strategicko-legislativní sekce MŽP |
