https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jakub-cerny-cmeliny-business-nebo-pomoc-prirode
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jakub Černý: Čmelíny – business, nebo pomoc přírodě?

10.2.2024
Foto | Mandy Henry / Unsplash
Čmeláci se stávají velmi oblíbeným cílem podpory ekologicky smýšlejících lidí. Pro podporu je důležitá především bohatá potravní nabídka, ale mnoho lidí volí i podporu umělými hnízdišti – čmelíny. Ze čmelínů se stal poměrně výdělečný business a bohužel při jejich výrobě ustupují potřeby čmeláků zisku výrobců.
 
Já sám čmelíny vyrábím a zároveň čmeláky chovám a ne jen tak ledajaké. Věnuji se chovu méně hojných i vzácných druhů čmeláků a to pochopitelně přináší vysoké požadavky na kvalitu čmelínu.

Čmeláci jsou poměrně častým cílem řady parazitů a situaci jim neusnadňuje ani změna klimatu. Na konci teplé zimy se často matky čmeláků předčasně budí a pak musí ustát často prudké a hluboké pozdní jarní mrazíky na straně jedné, na druhé straně jim velmi škodí teploty nad 35 °C, kterých je v létě stále více. Standardy chovu čmeláků ve čmelínech tak v posledních letech doznaly řady nutných změn.

Důležitou autoritou v chovu čmeláků je u nás je spolek Čmeláci plus, který staví na metodice chovu Miroslava Stuchla a Jaromíra Čížka z 80. let minulého století a dále jej rozšiřuje o zkušenosti komunity chovatelů a metodiku dále upravuje s ohledem na dnešní výzvy. Je ale zarážející, že na našem trhu jsou pouze dva výrobci čmelínů, jejichž výrobky dané metodice vyhovují.

Když se bavíme o rozdílu vyhovující/nevyhovující čmelín, tak základní je, jak velká je pravděpodobnost, že hnízdo po založení matkou čmeláka úspěšně dokončí vývoj a vyprodukuje nové pohlavní jedince. Bavíme se zde pochopitelně pouze o faktorech, které lze ovlivnit, tedy teplotní izolace a ochrana před škůdci. Je mnoho faktorů, které ovlivnit nedokážeme, jako kondice samotné matky, otrava chemickými postřiky, nebo nehoda matky při sběru (ulovení).

Pokud tedy máme zdravou matku, které se nestane žádná nehoda, máte ve vyhovujícím čmelínu šanci klidně i okolo 90 %, že se dočkáte i pohlavních jedinců. U nevyhovujících čmelínů to může být klidně jen 30 – 50 %. Přesto často potkáte člověka, co tvrdí, že čmeláky v takových čmelínech úspěšně chová roky. Což je pochopitelné, 50 % znamená, že vám klidně 4x za sebou padne panna nebo orel při hodu mince, až při větším počtu pokusů a více testujících se rozdíly začnou projevovat.

Proto je dobré naslouchat zkušenostem spolku spíše než jednotlivým chovatelům, zvláště pokud dotyčný chová pouze v jednom či dvou čmelínech.

Pro chov běžných hojných druhů čmeláků je i 30 % poměrně slušná šance a ztráty nezpůsobí na jejich přírodní populaci nic hrozného. Ale v případě, že se chovateli náhodou uhnízdí nějaký vzácnější, nebo dokonce vymírající druh čmeláka, je každé procento dolů neakceptovatelným hazardem.

Druhým aspektem je dopad na chovatele, pokud se začátečníkovi povede osídlit čmelín a pak pozoruje, jak jsou čmeláci požíráni hemžením larev zavíječe, není to příjemná zkušenost a takový člověk často chov čmeláků v počátku vzdá.

Často se setkávám i s názorem, že „je to příroda“. Nicméně stejně jako nejsou příroda ani krmítka pro ptáky, tak není příroda ani čmelín. Tím, že nalákáme čmeláky uhnízdit do umělého hnízdiště, na sebe přebíráme odpovědnost za vývoj hnízda. I ten nejlepší čmelín má podstatně horší tepelný komfort než většina přírodních hnízdišť a vůbec nemluvím o tom, že na rozdíl od přírodních hnízdišť neposkytuje čmelákům žádné pachové krytí proti parazitům.

V otevřeném čmelínu jsou čmeláci naservírování parazitům jak na zlatém podnose, v zahraničí pro to existuje termín, který lze přeložit jako „ekologická past“. Pokud se rozhodneme čmelákům pomoci, měli bychom si dát pozor, aby se jednalo o skutečnou pomoc čmelákům a abychom spíše nemnožili jejich parazity.

Pojem nevyhovující čmelín může mít dva významy, první jsou čmelíny, které se k chovu vůbec nehodí, v druhých je sice chov možný, ale často šetří na špatných místech a ač jsou opticky levnější v poměru ke své kvalitě jsou předražené.

Do první kategorie čmelínů pro chov nevhodné lze zařadit všechny „atrapy“ čmelínů s cenou okolo 1000 Kč a nižší. Jedná se o budky, do kterých se hnízdo nevejde, čmeláci v nich často nejsou schopni zahnízdit, případně pokud se tak stane, jsou nemilosrdně zničení prvním jarním mrazem, nebo následně vlnou veder. Často u takových prodejců najdeme i naprosto nevhodné rady k chovu čmeláků, jako třeba umístit čmelín do polostínu, nebo i na slunce. V takové malé, nijak neizolované krabičce dokáže i jedna hodina přímého slunečního svitu vygenerovat teplotu, kterou larvy čmeláků zaručeně nepřežijí.

Setkal jsem se také se startovní sadou čmelínu s balíčkem sušeného včelího pylu pro matku. Vzhledem k tomu, že čmeláky chovám laboratorně, mám s krmením pylem zkušenosti a zvláště matky čmeláků jsou na kvalitu pylu vysoce citlivé, musí se krmit pylem čerstvě sebraným, případně vakuově baleným nebo alespoň mraženým. Běžný sušený pyl, často ležící u úlů dny nebo i týdny, je jako potrava pro čmeláky naprosto nevhodný. Nehledě na to, že čmeláci pyl konzumují pouze z květů nebo ze zásob v hnízdní dutině. Do čmelínu by se tedy musel přidat do komůrky přímo k matce, kdy při samotném přidávání dojde k nezvratné destrukci samotné komůrky.

Druhá kategorie čmelínů, která je u nás také velmi hojná, jsou čmelíny, ve kterých je sice možné čmeláky chovat, ale trpí řadou nedostatků a šetří často na špatných místech. Dle originální metodiky pana Stuchla by měly být stěny jednoduchého čmelínu tlusté alespoň 2-3 cm, s ohledem na aktuální klimatické změny se už jako minimální hodnota počítá horní hranice, tedy 3 cm. U dvojitých stěn by měla být 3 cm součtem tloušťky obou vrstev.

Kromě tloušťky je ale důležitý i materiál. Výrobky z masivu jsou sice krásné, ale dřevo má jednu velmi nepříjemnou vlastnost, vlhkem a teplem pracuje a úplně jinak se rozpíná a smršťuje podél vláken a kolmo k nim. To řeší desky z vícevrstvého materiálu, kde jsou k sobě vrstvy navzájem kolmé. Právě na tloušťce stěn a typu materiálu se u nás šetří nejvíce, čmelíny z masivu se tak běžně rozklíží během 1-2 let a často v průběhu sezóny, čímž se otevře pozvánka pro parazity čmeláků.

Další velice hojně využívanou strategií prodejců je optické snižování ceny tím, že prodávají čmelín bez důležitých komponent. Často tak dojde k nalákání zákazníka na solidní, ale o trochu nižší cenu, jenže pak musí dotyčný dokoupit třeba i tak základní věc, jako je střecha, klapka na ochranu před škůdci, výstelku pro čmeláky, nebo okénko na jejich bezpečné pozorování. Výsledná cena pak vypadá úplně jinak, ale když už to člověk má všechno v košíku, tak proč to nekoupit že?

Podtrženo sečteno, je velká škoda, že místo toho, aby se výrobci čmelínů předháněli v ladění čmelínů pro samotné čmeláky, tak se snaží ve velké většině pouze tahat peníze z důvěřivých zákazníků s efektem pro čmeláky spíše smíšeným a u většiny výrobků na trhu můžeme být rádi, že se v nich ohroženější druhy vůbec neuhnízdí.


reklama

 
foto - Černý Jakub
Jakub Černý
Autor je chovatel ohrožených druhů čmeláků.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (21)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

SV

Slavomil Vinkler

10.2.2024 08:39
No obojí. Ale zejména to chce šetrné obhospodařování plodin. Například postřik insekticidy do kvetoucí řepky je darebáctví, povolené EU.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

10.2.2024 09:42 Reaguje na Slavomil Vinkler
Darebáctvím bych to nenazval, bohužel v případě řepky je to nutný zásah-bílá sklerociová hniloba se ošetřuje právě v tomto stadiu, max. těsně před rozkvětem. Jinak jsem se ptal včelaře, který obhospodařuje 100 včelstev a je zároveň agronomem,jaký má na celo věc názor a sám mi řekl, že v případě neonikotinoidů to vůbec není jasné a že hlavním problémem je varroaza, která včelstva zásadním způsobem oslabuje.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

10.2.2024 12:33 Reaguje na pavel peregrin
Já psal o zásahu proti dřepčíkovi či blýskáčkovi. Nikoli o fungicidu, i když i to je otázné.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

10.2.2024 16:15 Reaguje na Slavomil Vinkler
Tak proti dřepčíkovi se v období květu nezasahuje vůbec a proti blýskáčkovi také ne- největší škody jsou v období PŘED KVĚTEM. V období květu max. proti bejlomorce a šešulovým krytonoscům.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

10.2.2024 18:29 Reaguje na pavel peregrin
No a já to viděl na vlastní oči. Černí skákací broučci.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

10.2.2024 18:31 Reaguje na Slavomil Vinkler
A taky mě scíply oboje včelstva. Asi s dvouměsíčním zpožděním (nejspíš to vzalo larvy, ne létavky).
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

10.2.2024 18:35 Reaguje na Slavomil Vinkler
Obecně všechny pesticidy oslabují kondici/organismus včely, takže ta výše zmíněná varoáza má usnadněnou práci. A ano, dnes přípravky cílí spíše na larvy, takže včelky létají, ale v úle je neveselo.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

11.2.2024 08:39 Reaguje na Slavomil Vinkler
To je možné, ale vůči nim v této době se nezasahuje.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

10.2.2024 09:54
Tak základní poznatky pro běžné čmeláky jsou dva. Za prvé čmeláci, na rozdíl od včel, neumí termoregulaci hnízda, proto musí hnízdo být v nejhlibším stínu a raději blízko chladné země. A čmeláci se neumí bránit mravencům, takže podle doporučení, kde mohou být mraveci, musí se pod úlek dávat zábrany. třeba postavit úlek na zespodu nabité delší hřebíky a ty položit do plechovek s vodou nebo olejem.
Velikost úlku by neměla být příliš podstatná, protože v běžném prostředí, pokud se čmeláci nepřikrmují pylem a neodchovávají z brzo probuzených a uměle zazimovaných samiček, ale úlek se nechá osídlit přirozeně přezimovanou samičkou, nemá na konci sezény hnízdo víc než 50 - 100 jedinců. A ti se vejdou i do malého úlku. Mělo by stačit 10x10x10 nebo raději 15x15x15 cm. je třeba taky rozeznávat, jestli úlkem líčíme na čmeláky sídlící v norách v zemi, potom musí být jako vstup do úlku imitována chodbička nebo na druhy čmeláků sídlící v dutinách nebo nad zemí, tam chodbička nemusí být.
Pylem je zřejmě potřeba krmit fermentovaným pylem. Ideálně čerstvě vydloubnutým z včelího plástu od známého včelaře. Nefermentovaný pyl je asi problém, protože ho hmyz prakticky nemůže strávit. nevím, jestli by čmeláci nefermentovaný pyl dodaný do hnízda dokázali zpracovat do buněk a fermentovat. Navíc pokud pyl někde delší dobu ležel a neschnul, může být plný plísní. Pyl získaný třeba z pylochytů od včel se dá taky fermentovat uměle. pravidelné krmení pylem, pokud se v úlku všechno podaří, by zejména na začátku v květnu a červnu mělo výrazně urychlit samičce odchov prvních čmeláčích dělnic a tím na konci léta výrazně zvýšit velikost hnízda, až na mnoho set jedinců a počet nových odchovaných čmeláčích matek.
Co se týká ochrany proti škůdcům, třeba pačmelákům, s tím nemám zkušenosti. Protože i nyní doma leckde nalézám čmeláčí hnízda, v plsti, v odpadní slámě a senu, v starších bílých zahradkářských krycích tkaninách a podobně, tak soudím, že u nás takové koncentrace těch škůdců není, aby čmeláčí hnízda byla všecnya zničena.
Odpovědět
Ondřej Hercog

Ondřej Hercog

12.2.2024 17:07 Reaguje na Radim Polášek
Obávám se ve vaší reakci je dost nepřesností a nevejde se to do reakce...
Vše najdete na www.cmelaciplus.cz nebo na Facebbok Čmeláci PLUS, nebo na YouTube Čmeláci PLUS
Ondřej, Čmeláci PLUS

Alespoň telegraficky

Termoreglace čmeláků ok, proto nusí být umístěni v úlku ve stínu a úlek musí mít dobre "termovlatnosti" = dostatečnou hmotu a tepelnou izolaci, tedy tepelnou setrvačnost.
Velikost úlu 10 - 15cm strana v žádném případě nestačí. Některé běžné druhy mají několik set jedinců a ty se tam nevejdou. Navíc v úlku musí být teplodržná výstelka, kterí slouží jako další vrstva izolace a na to je potřeba.
Na čmeláky nelze líčit, ale nabídnout jim (matce která na jaře hledá hnízdistě) úlek k zahnízdění.
Pro chov čmeláků v laboratoři je potřeba mít výjimku ze Zákona 114/1992 Sb. Zákon o ochraně přírody a krajiny.
Řada druhů čmeláků je citlivá na kvalitu pyly – především jeho čerstvost a složení. Pro chov v úlích není nutné pylem přikrmovat, poklud tak jen v kritických/specifických siutacích.
Pyl od včel se nedoporučuje, hrozí riziko přenos nemocí včel.
Škůdců čmeláků a jejich parazitů je velká škála, stejně jako pačmeláků a jimi okupovaných či obsazených hnízd. Řada parazitů hnízda čmeláků oslabí, nebo je zlikviduje, takže nebyprodukují pohlavní jedince. To je ale úkol patazitů, stejně jako mechanis, aby čmeláci přežili v dostatečném množství i pro další roky.

Podívejte se náš web, zde pár odkazů na vybraná témata.
O umístění úlku se dočtete zde: https://www.cmelaciplus.cz/umisteni-ulu-na-zahrade/
Doporučené vlastnosti úlku najdete zde: https://www.cmelaciplus.cz/jak-vybrat-spravny-ul/
Ochrana proti mravencům je popsána zde, ojek je již překonaný: https://www.cmelaciplus.cz/ochrana-cmelaciho-ulu-pred-mravenci/
atd
Odpovědět

Jakub Černý

12.2.2024 21:14 Reaguje na Radim Polášek
Čmeláci ne že by neuměli termoregulaci, ale jsou citlivější na vysoké teploty. Na rozdíl od včel jsou adaptováni na chladné podnebí.
Velikost úlku je naprosto zásadní. Příkrm nemá na velikost hnízda žádný vliv, to je dáno plodností samičky. Běžná přírodní hnízda větších druhů končí s počtem okolo 600 jedinců. Prostor 10x10x10 a i 15x15x15 je naprosto nevyhovující. Nejde jen o hnízdo samotné, to by se do takového prostoru technicky vešlo, ale musí tam být i nějaký prostor kam hnízdo odvětrává a především vrstva teplodržného materiálu, která hnízdo izoluje od stěn. Doporučená minimální velikost vnitřního prostoru je 25x25x20 cm.
Pylem se čmeláci krmit vůbec nemusí, hlavně je to problematické, jelikož se pyl musí vkládat přímo do hnízdní dutiny. Fermentovaný pyl se na přikrmování moc nepoužívá, čmeláci jsou také druhem včel a tak normálně konzumují běžný rouskovaný pyl. Většina druhů pyl ani nijak nefermentuje, takže takové přikrmování nelze doporučit. Pro laboratoř se používají buďto čerstvé rousky z pylochytu, ne starší než den a okamžitě zmražené. Případně rousky odebrané přímo čmelákům upravenou klapkou opět nesmí být více než den starý, v teplém počasí je problém i několik hodin.
Pyl nijak neurychluje odchov dělnic, jednotlivé kroky vývoje jsou pevně dané a ovlivňuje je teplota, kterou ale matka většinou dokáže sama regulovat.
Pačmeláci nejsou škůdci, ale sami jsou druhem čmeláků, kteří jen nemají dělnice. Často jsou mnohem vzácnější a ohroženější než klasické druhy čmeláků, jejichž dělnice používají k odchovu svých generací. Hlavním parazitem je zavíječ čmeláčí, který likviduje cca 90% hnízd a v posledních letech se začíná dosti šířit parazitická vosička melittobia acasta s naprosto destruktivním vlivem na hnízda čmeláků.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

14.2.2024 08:58 Reaguje na Jakub Černý
Tak je fakt, že moje znalosti jsou ještě hodně ze socialistických dob. Docela rád se dostanu k novým informacím.
Ale v přírodě jsem nikdy nenarazil na větší hnízdo než s pár desítkami jedinců, i pozdě v létě a větší velikosti než do 10 centimetrů v průměru. Ono větší hnízdo je kontraproduktivní, protože ho snadněji najdou škůdci typu třeba jezevce nebo kuny nebo i hmyzožravých ptáků a zničí ho dříve, než se na podzim stihnou čmeláci rozmnožit. Taky je problém větší dutinu podobných rozměrů a s vhodnými parametry, třeba s úzkým vletovým otvorem, kde by se nedostali škůdci, vůbec najít. Mnohem snadněji najde samička dutinu malou do těch 10 centimetrů nebo opuštěnou myší noru nebo prostě založí hnízdo v vrstvě listí nebo mechu v trávě. Evidentně jim takový prostor stačí.
Co se týká líčení na samičky, nepřesně jsem se vyjádřil. I když podle těch starších zdrojů se samičky čmeláků odchytávaly, ale musely se předtím delší dobu sledovat. Samičky, které poletovaly po květech se odchytávat neměly, protože už měly hnízdo založené a odchytnuté by zahynuly. Odchytávat se měly pouze ty samičky, co létaly po dutinách a štěrbinách, protože ty teprve hledaly dutinu pro založení hnízda.
Líčením jsem měl ale na mysli stavbu a vybavení úlku a jeho včasné umístění. S tím, že samička úlek najde a osídlí. Vhodná doba, bych řekl, je zrovna nyní úlek vyrobit a vybavit a tak do poloviny března vystavit venku.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

16.2.2024 20:23 Reaguje na Jakub Černý
Já bych ještě poznamenal, že včely nejsou ani tak adaptovány na teplé podnebí. Ale včely umí pracovat s vodou v úlu, umí ji zvenku přinášet z přírodních zdrojů a umí ji v úle odpařovat a tím úl rozpálený přímým sluncem ochlazovat. To čmeláci neumí a proto se jejich úlky nesmí přehřát
Mimochodem, včely umí na jaře i využívat vodu, která se v té době uvnitř úlu sráží nebo umí odebírat vodu přidávanou do úlu včelařem v krmítku.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

10.2.2024 18:25
Dobrý článek. Čmeláci jsou potřební opylovači, občas je mívám ve výstelce rozestavěných i vyhnízděných ptačích budek, při doteku se prozradí bzučením. Samozřejmě je tam nechávám dokončit hnízdění, narozdíl od vos a sršní. Naštěstí nejsou závislí na pomoci člověka a většina z nich si najde starou myší díru, kde však ztráty predací jsou asi dosti vysoké. Souhlas s tím, že budky je třeba umisťovat do stínu. V jednom dokumentu nechal včelař na úly pražit slunce celý, takže ony místo sběru se věnovaly "ztluštění" stěn. Tato do očí bijící chyba unikla i tv štábu, kterému shluky včel na stěně úlu přišly pozoruhodné a fotogenické. Provozní slepota, která "chovatele" spravedlivě vytrestá.
Odpovědět
Ondřej Hercog

Ondřej Hercog

12.2.2024 17:11 Reaguje na Karel Zvářal
Ve výstelce ptačích hnízd často hnízdí např. čmeláci rokytoví, dobře že je tam necháváte.
Nechte ale žít i vosy a sršně, jsou to predátoři pro člověka obtížného hmyzu a je chyba je likvidovat.
Pokud vás zajímají čmeloáci, mrkntete se na www.cmmelaciplus.cz, kde se dozvíte řadu deailů,které by vás mohly zajímat - i jak čmeláky aktivně chránit
Děkuji
Ondřej, Čmeláci PLUS
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

12.2.2024 19:27 Reaguje na Ondřej Hercog
Mno, to je asi tak, jako bych někoho nabádal, ať nehubí zavíječe, neb jsou součásti ekosystému. Jsou tak pevně přichyceni, že se mi je málokdy podaří odříznout.

Nechávám netopýry, plchy, vyhazuji myšice a blechy (s výstelkou). Asi 60% sršní zahyne ještě před vybudováním prvního patra plástve, můj příspěvek k jejich mortaitě je minimální. Podobně u vos - ty mají být v zemi (kde je vyhrabává jezevec a včelojed), a ne obsazovat ptačí budky. S takovým přístupem bych nikam nedošel.
Odpovědět
Ondřej Hercog

Ondřej Hercog

12.2.2024 19:12
Díky za velmi dobrý článek!

O kvalitě úlků pro čmeláky (o čmelínech) se vedou diskuze, často vášnivé. Nejde o to, který výrobce je lepší. Podstatné je, aby se čmelákům v úlku dařilo – ne jednu sezónu, ale aby bylo chov úspěšný pokud možno vždy.

Myslete na to, že úspěšný chov čmeláků znamená, že z úlku vyletí nová pohlavní generace – matky a samci.
Pokud v úlku čmeláci jen hnízdí a nezajistí novou generaci čmeláků na další rok, je to sice hezké, ale čmelákům a přírodě to nepomáhá – cyklus končí předčasně a rodina čmeláků v úlku nesplní svůj cíl - zanikne bez obnovy rodu.

Proto je kvalitní úlek nutná (nikoli však postačující) podmínka úspěšného chovu čmeláků na vašich zahradách.

Zde je stránka web www.cmelaciplus.cz, kde se mj. dočtete o životním, cyklu čmeláků. Pochopíte jak složité to mají a proč je důležité, aby jim chovatel poskytl kvalitní úlek, ve kterém mají šanci úspěšně dokončit svůj životní cyklus:
https://www.cmelaciplus.cz/jak-to-chodi-ve-cmelacim-hnizde/
Více informací najdete i na Facebook a YOuTube Čmeláci PLUS, který spravuje spolek Čmeláci PLUS
Odpovědět
DA

DAG

13.2.2024 09:43
Někdo by se mohl dát odkazy na opravdu kvalitní čmelíny. Chodí sem jistě mnoho lidí ať nemusí udělat chybu.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

13.2.2024 10:49 Reaguje na DAG
Letos se na ně zaměřím a snad k tomu něco sesmolím. To hnízdo v mechu ("kuličky") se vejde krásně do dlaně. Vždyť kolik místa mají asi tak v myší díře?-) Jiná otázka je, aby čmelín byl ve stínu celý den. Parkrát jsem viděl fotky (nevím, jestli jen "ilustrační" či názorné), ale byly uprostřed osluněného angličáku. Zřejmě pokus o "kolhaus"-)
Odpovědět

Jakub Černý

13.2.2024 16:50 Reaguje na DAG
Tady máte odkaz https://www.chov-cmelaku.cz/produkt/cmelin-2020/
Odpovědět
RP

Radim Polášek

16.2.2024 19:59
Mě pořád matou ty ceny úlků. To musí být obrovské rýžoviště.
Poznámky k domácí výrobě úlku.
V praxi asi bude praktické použít běžná prkna, protože jsou asi všude v každém trochu starším baráčku, kde se něco bouralo nebo kde se topí odřezky nějaká k dispozici. A tak to máme stěnu teoreticky coulovou, 2,5 cm, v praxi spíš 2 cm silnou. Když to má být těsné, tak by to měla být prkna opatřena drážkou na péro, to se dobře dělá i na nějaké jednoduché cirkulárce. Úlek se může z těch desek sbít, případně slepit, na to mělo stačit truhlářské disperzní lepidlo D3, které vydrží občasné namočení nebo zvlhčení. D4 pro trvale mokré dřevo je zbytečné. Praskliny a mezery se mohou tmelit akrylátovým tmelem. Kvůli těsnosti se může na stěny úlku zevnitř nalepit třeba silný papír z krabic, buď truhlářským lepidlem nebo akrylátovým tmelem naředěným vodou. Na výplň úlků se může použít přírodní materiál, třeba sekačkou rozšmelcovaná a na slunci v tenké vrstvě usušená tráva, za sucha to na zemi uschne rychle nebo se může usušit na roštu na síťovině. S rošmelcovanou trávou se dá ještě pracovat, například ji nějak den nebo dva nebo tak nějak nechat ve vodě ve vědru, kdy se vylouží materiál z nějakých dužnatých stonků a zůstanou z větší části jen celulózové obaly těch dužin tudíž jemný materiál. Podobně funguje když to správným způsobem zmokne. Nebo se může použít jemná šetrně natrhaná lesní tráva nebo podobná jemná tráva usušená v seno. Na kryt úlku se může použít krabicové plechové víčko z nějakého odpadního plechu, nejlepší je asi hliníkový plech tak 0,7 mm, protože se s ním snadno pracuje.

Co se týká dřeva, dobře by se mohlo pracovat ještě s prkny určenými na výrobu palet. ty prkna mají stejnou dálku, metr dvacet a obvykle i stejnou šířku. Je to sice druhojakostní dřevo, to by ale nemělo vadit. Tak do deseti prken, když se stáhnou do balíku, se dá klidně převést třeba v autobuse. A to by na pár úlků mělo stačit. Prkna se dají koupit na pile, čerstvě řezaná budou mokrá, ty by se měla proložit latičkami nebo zavěsit na suchém místě chráněném od deště a nechat tak rok rok vyschnout. Nebo je na pile mohou vysušit v sušárně. Prkna je možné v truhlárně nechat dát opatřit drážkami a nechat si tam z nějakého tvrdšího dřeva nařezat pérka. Případně pokud je povrch prken z řezání moc nepěkný, tak je tam nechat ohoblovat.
Z takového materiálu se potom s troškou šikovnosti udělá úlek s obyčejným ručním nářadím, které má doma každý, kdo má aspoň bedničku s nářadím. Kromě vstupního otvoru, na který je třeba správně vykružovací vrták na dřevo, ale ten se dá za cenu nějakého piplání nahradit a otvor udělaz jinak.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist