Jakub Černý: Čmelíny – business, nebo pomoc přírodě?

Foto | Mandy Henry / Unsplash

Čmeláci jsou poměrně častým cílem řady parazitů a situaci jim neusnadňuje ani změna klimatu. Na konci teplé zimy se často matky čmeláků předčasně budí a pak musí ustát často prudké a hluboké pozdní jarní mrazíky na straně jedné, na druhé straně jim velmi škodí teploty nad 35 °C, kterých je v létě stále více. Standardy chovu čmeláků ve čmelínech tak v posledních letech doznaly řady nutných změn.

Důležitou autoritou v chovu čmeláků je u nás je spolek Čmeláci plus, který staví na metodice chovu Miroslava Stuchla a Jaromíra Čížka z 80. let minulého století a dále jej rozšiřuje o zkušenosti komunity chovatelů a metodiku dále upravuje s ohledem na dnešní výzvy. Je ale zarážející, že na našem trhu jsou pouze dva výrobci čmelínů, jejichž výrobky dané metodice vyhovují.

Když se bavíme o rozdílu vyhovující/nevyhovující čmelín, tak základní je, jak velká je pravděpodobnost, že hnízdo po založení matkou čmeláka úspěšně dokončí vývoj a vyprodukuje nové pohlavní jedince. Bavíme se zde pochopitelně pouze o faktorech, které lze ovlivnit, tedy teplotní izolace a ochrana před škůdci. Je mnoho faktorů, které ovlivnit nedokážeme, jako kondice samotné matky, otrava chemickými postřiky, nebo nehoda matky při sběru (ulovení).

Pokud tedy máme zdravou matku, které se nestane žádná nehoda, máte ve vyhovujícím čmelínu šanci klidně i okolo 90 %, že se dočkáte i pohlavních jedinců. U nevyhovujících čmelínů to může být klidně jen 30 – 50 %. Přesto často potkáte člověka, co tvrdí, že čmeláky v takových čmelínech úspěšně chová roky. Což je pochopitelné, 50 % znamená, že vám klidně 4x za sebou padne panna nebo orel při hodu mince, až při větším počtu pokusů a více testujících se rozdíly začnou projevovat.

Proto je dobré naslouchat zkušenostem spolku spíše než jednotlivým chovatelům, zvláště pokud dotyčný chová pouze v jednom či dvou čmelínech.

Pro chov běžných hojných druhů čmeláků je i 30 % poměrně slušná šance a ztráty nezpůsobí na jejich přírodní populaci nic hrozného. Ale v případě, že se chovateli náhodou uhnízdí nějaký vzácnější, nebo dokonce vymírající druh čmeláka, je každé procento dolů neakceptovatelným hazardem.

Druhým aspektem je dopad na chovatele, pokud se začátečníkovi povede osídlit čmelín a pak pozoruje, jak jsou čmeláci požíráni hemžením larev zavíječe, není to příjemná zkušenost a takový člověk často chov čmeláků v počátku vzdá.

Často se setkávám i s názorem, že „je to příroda“. Nicméně stejně jako nejsou příroda ani krmítka pro ptáky, tak není příroda ani čmelín. Tím, že nalákáme čmeláky uhnízdit do umělého hnízdiště, na sebe přebíráme odpovědnost za vývoj hnízda. I ten nejlepší čmelín má podstatně horší tepelný komfort než většina přírodních hnízdišť a vůbec nemluvím o tom, že na rozdíl od přírodních hnízdišť neposkytuje čmelákům žádné pachové krytí proti parazitům.

V otevřeném čmelínu jsou čmeláci naservírování parazitům jak na zlatém podnose, v zahraničí pro to existuje termín, který lze přeložit jako „ekologická past“. Pokud se rozhodneme čmelákům pomoci, měli bychom si dát pozor, aby se jednalo o skutečnou pomoc čmelákům a abychom spíše nemnožili jejich parazity.

Pojem nevyhovující čmelín může mít dva významy, první jsou čmelíny, které se k chovu vůbec nehodí, v druhých je sice chov možný, ale často šetří na špatných místech a ač jsou opticky levnější v poměru ke své kvalitě jsou předražené.

Do první kategorie čmelínů pro chov nevhodné lze zařadit všechny „atrapy“ čmelínů s cenou okolo 1000 Kč a nižší. Jedná se o budky, do kterých se hnízdo nevejde, čmeláci v nich často nejsou schopni zahnízdit, případně pokud se tak stane, jsou nemilosrdně zničení prvním jarním mrazem, nebo následně vlnou veder. Často u takových prodejců najdeme i naprosto nevhodné rady k chovu čmeláků, jako třeba umístit čmelín do polostínu, nebo i na slunce. V takové malé, nijak neizolované krabičce dokáže i jedna hodina přímého slunečního svitu vygenerovat teplotu, kterou larvy čmeláků zaručeně nepřežijí.

Setkal jsem se také se startovní sadou čmelínu s balíčkem sušeného včelího pylu pro matku. Vzhledem k tomu, že čmeláky chovám laboratorně, mám s krmením pylem zkušenosti a zvláště matky čmeláků jsou na kvalitu pylu vysoce citlivé, musí se krmit pylem čerstvě sebraným, případně vakuově baleným nebo alespoň mraženým. Běžný sušený pyl, často ležící u úlů dny nebo i týdny, je jako potrava pro čmeláky naprosto nevhodný. Nehledě na to, že čmeláci pyl konzumují pouze z květů nebo ze zásob v hnízdní dutině. Do čmelínu by se tedy musel přidat do komůrky přímo k matce, kdy při samotném přidávání dojde k nezvratné destrukci samotné komůrky.

Druhá kategorie čmelínů, která je u nás také velmi hojná, jsou čmelíny, ve kterých je sice možné čmeláky chovat, ale trpí řadou nedostatků a šetří často na špatných místech. Dle originální metodiky pana Stuchla by měly být stěny jednoduchého čmelínu tlusté alespoň 2-3 cm, s ohledem na aktuální klimatické změny se už jako minimální hodnota počítá horní hranice, tedy 3 cm. U dvojitých stěn by měla být 3 cm součtem tloušťky obou vrstev.

Kromě tloušťky je ale důležitý i materiál. Výrobky z masivu jsou sice krásné, ale dřevo má jednu velmi nepříjemnou vlastnost, vlhkem a teplem pracuje a úplně jinak se rozpíná a smršťuje podél vláken a kolmo k nim. To řeší desky z vícevrstvého materiálu, kde jsou k sobě vrstvy navzájem kolmé. Právě na tloušťce stěn a typu materiálu se u nás šetří nejvíce, čmelíny z masivu se tak běžně rozklíží během 1-2 let a často v průběhu sezóny, čímž se otevře pozvánka pro parazity čmeláků.

Další velice hojně využívanou strategií prodejců je optické snižování ceny tím, že prodávají čmelín bez důležitých komponent. Často tak dojde k nalákání zákazníka na solidní, ale o trochu nižší cenu, jenže pak musí dotyčný dokoupit třeba i tak základní věc, jako je střecha, klapka na ochranu před škůdci, výstelku pro čmeláky, nebo okénko na jejich bezpečné pozorování. Výsledná cena pak vypadá úplně jinak, ale když už to člověk má všechno v košíku, tak proč to nekoupit že?

Podtrženo sečteno, je velká škoda, že místo toho, aby se výrobci čmelínů předháněli v ladění čmelínů pro samotné čmeláky, tak se snaží ve velké většině pouze tahat peníze z důvěřivých zákazníků s efektem pro čmeláky spíše smíšeným a u většiny výrobků na trhu můžeme být rádi, že se v nich ohroženější druhy vůbec neuhnízdí.