James E. Hansen: Změna klimatu před Mezinárodním soudním dvorem

Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Jeff Williams / NASA Johnson / Flickr

Reprezentanti zemí světa se každoročně scházejí na konferencích COP (Conferences of the Parties), kde se zavazují snížit emise na „čistou nulu“ k nějakému vzdálenému datu, což je prakticky nefunkční závazek. Žádný plán, jak klima stabilizovat, ve skutečnosti neexistuje. Místo toho probíhá dohadování o případných platbách nejvíce postiženým zemím. Takové iluzorní platby dělají dojem okamžitého řešení, zatímco dlouhodobá změna klimatu ustupuje jaksi do pozadí. A tak se s nimi mává jako s mrkví před oslem, coby úplatek, který umožní pokračovat jako dosud ve stylu „business-as-usual“. Mezitím emise v reálném světě dosahují hodnot, které nezadržitelně tlačí klima do stavu vymykajícího se lidské kontrole a zanechávají globální společenství ve stále nespravedlivějším a neovladatelnějším stavu.

[Vynecháno při ústní prezentaci: Realita globální situace nezůstává skrytá mladým lidem, rozvojovým zemím, domorodým obyvatelům a pozorné veřejnosti. Mnozí si proto začínají zoufat, že jim svět nevěnuje pozornost. Mladí lidé se obávají klimatických změn a o svou budoucnost. Průzkum¹ 10 000 lidí ve věku 16–25 let v deseti zemích zjistil, že 60 % je „velmi znepokojeno“ nebo „extrémně znepokojeno“. Dvě třetiny měly pocit, že vlády ve svých povinnostech vůči nim selhávají, konkrétně že nejednají v souladu s vědeckými poznatky. Vidí přibývající války, měnící se klima, utrpení nevinných lidí a vlády, které vymýšlejí jen neúčinná opatření.]

Mladí lidé si uvědomují bezvýchodnost pokračování současného života ve stylu „business-as-usual“ do nekonečna. Důvěřují vědě a chtějí pracovat na lepší budoucnosti, ale potřebují pomoc. Jasné stanovisko Soudního dvora by mohlo být pro světové lídry potřebným impulsem jak ve smyslu jejich lepšího pochopení reality, tak i jejich svědomí.

Obr. 1. Globální změna povrchové teploty.²

Licence | Zveřejnění s laskavým svolením Prof. J. E. Hansena.

Zdroj | Rev. Geophys

Obr. 2. Podíl síranů z lodní dopravy na celkových síranech.

Licence | Zveřejnění s laskavým svolením Prof. J. E. Hansena.

Ale kde najdou rady vědců? OSN má k dispozici obrovský vědecký aparát, ale na zasedáních COP slýcháme jen málo námitek vůči fraškovité klimatické „strategii“ z pozice vědy. Objemné zprávy IPCC³ obsahují kvalitní data, ale k čemu jsou dobrá pouhá data? Vědci jsou lékaři planety. Máme morální povinnost určit diagnózu a poradit. Mé komentáře zde vycházejí z práce⁴ publikované loni v Oxford Open Climate Change a z práce⁵ přijaté k publikaci v časopise Environment, kde má vyjít v lednovém čísle 2025.

Globální teplota (obr. 1) za poslední dva roky bezprecedentně skokově narostla o půl stupně Celsia, což klimatologickou vědeckou komunitu znervóznilo. Toto oteplení se časově shoduje s výskytem El Niño (proudění v tropickém Pacifiku se střídáním teplé fáze „El Niño“ s chladnou „La Niña“, pozn. překl.), který ale byl slabý a mohl způsobit oteplení pouze o čtvrt stupně, tedy o polovinu pozorovaného oteplení. Musel se na tom podílet ještě jiný významný faktor. Jak jsme popsali v práci pro Oxford Open, mohl jím být „Velký neúmyslný aerosolový experiment“ způsobený snížením obsahu síry v lodních palivech (obr. 2), které bylo v pobřežních oblastech zavedeno v roce 2015 a na oceánech globálně roku 2020.

Emise z lodí obsahují aerosoly, které způsobují ochlazování svým negativním tepelným účinkem: odrážejí sluneční světlo, zejména prostřednictvím zvýšené oblačnosti, protože částečky aerosolu fungují jako kondenzační jádra při tvorbě mraků. Výsledkem dohody o omezení znečištění je snížení množství aerosolů v ovzduší, což má pozitivní tepelný účinek, tedy oteplování, protože se snižuje oblačnost a na zemský povrch dopadá více slunečního záření. Vyhodnotili jsme, že tepelný účinek z omezení tvorby aerosolů v nadmořském prostředí činí +0,5 W/m2 na základě zvýšené absorbce slunečního záření v severním Pacifiku a severním Atlantiku, zjištěné měřením ze satelitů ⁶. Tento půlwattový tepelný účinek zcela postačuje k vysvětlení anomálního oteplení, jak znázorňuje obr. 3. Když od globálního oteplení pozorovaného v letech 2023 a 2024 odečteme vliv El Niño, zbývá anomální oteplení o 0,3 °C (zelená křivka na obr. 3b). Probíhající sluneční maximum přispívá k oteplení o 0,1 °C a pokles aerosolů k oteplení o 0,2 °C. Obojí vyplývá z jednoduchého výpočtu oteplení z tepelného účinku⁷, takže celkové oteplení je tím vysvětleno. Tento závěr potvrzuje geografické rozložení oteplení (obr. 4). K oteplení dochází od roku 2020 zejména v zeměpisných šířkách na severní polokouli tam, kde je tepelný účinek aerosolů nejvyšší. Nárůst teploty v severním Pacifiku a severním Atlantiku již přispívá ke globálnímu oteplování stejnou měrou jako tropický El Niño (obr. 4) a oteplování vyvolané aerosolovým tepelným účinkem ještě stále narůstá.

Obr. 3. Globální teplota a vliv NiñNiño3.4 (°C) bez trendu a jejich rozdíl8

Licence | Zveřejnění s laskavým svolením Prof. J. E. Hansena.

Důsledky aerosolového efektu jsou ohromující. Oteplování povrchu oceánů se nezastaví. Žijeme nyní s oceánem, který dodává stále více energie silným bouřím a extrémním záplavám. Globální teplota se o něco sníží, když se v tropech rozvine chladná fáze La Niña. Žijeme však nyní ve světě otepleném o 1,5 °C, podle průměru v cyklu El Niño, a směřujeme k ještě vyšším hodnotám. Ještě důležitější okolností je, že klimatická citlivost (oteplení klimatu na 1W/m2 tepelného účinku nebo zdvojením obsahu CO2, pozn. překl.) nečiní 3 °C pro zdvojnásobení koncentrace CO2, což byl dosud nejlepší odhad IPCC. Při započtení vlivu aerosolů odpovídá pozorované globální oteplování klimatické citlivosti 4–5 °C pro dvojnásobek CO2. Tato vysoká klimatická citlivost v kombinaci s konstantním nebo snižujícím se chladivým vlivem aerosolů znamená, že globální oteplování se bude ještě zrychlovat – pokud se růst tepelného účinku z přibývání skleníkových plynů rychle nesníží. Proto je pečlivé sledování rostoucího vlivu skleníkových plynů nezbytné. Jak jsme tedy na tom se stabilizací klimatu?

Obr. 4. Zonální průměry anomálií povrchové teploty moří.

Licence | Zveřejnění s laskavým svolením Prof. J. E. Hansena.

Obr. 5. Roční nárůst tepelného účinku skleníkových plynů a různé související scénáře vývoje klimatu podle IPCC.⁹

Licence | Zveřejnění s laskavým svolením Prof. J. E. Hansena.

Obr. 5 znázorňuje roční nárůst vlivu skleníkových plynů na klima. Je obrovský, téměř půl wattu za dekádu. Před deseti lety dospěl IPCC k závěru, že pokud chceme udržet globální oteplování pod 2 °C, musíme se ubírat cestou blízkou scénáři RCP2,6. Růst emisí jsme však vůbec nesnížili, stále dosahuje téměř 0,5 W za desetiletí. Obrovský rozdíl mezi skutečností a scénářem +2 °C lze odstranit odčerpáváním CO2 ze vzduchu a jeho ukládáním, ale náklady na to se nyní odhadují na 3,5–7 bilionů dolarů, a to každoročně.¹⁰ Takže k tomu nedojde. Směřujeme ke globálnímu oteplení vyššímu než 2 °C.

Proč se této situaci na zasedáních COP nevěnujeme více? Proč předstíráme, že jsme stále na cestě k udržení globálního oteplení pod 2 °C? Proč nemáme realistickou analýzu situace? Důvodem, proč tepelný účinek skleníkových plynů stále roste, je skutečnost, že fosilní paliva zajišťují většinu světové produkce energie, jak znázorňuje obr. 6a. Fosilní paliva jsou úžasnou, kondenzovanou formou energie, která zvýšila životní úroveň ve velké části světa. Nemá velký smysl vykreslovat průmysl fosilních paliv a národy, které disponují hojností fosilních paliv, jako zlo. Otázkou, zda jsou za to odpovědné, se právě zabývá Světový soudní dvůr.

Pro všechny země je ekonomický blahobyt jejich občanů prioritou. Fosilní paliva byla pro lidstvo velkým přínosem, ale emise z jejich spalování jsou také hlavní příčinou změn klimatu. Musíme spolupracovat – všichni lidé, všechny národy, všechna průmyslová odvětví – na realistické cestě k lepší budoucnosti.

Obr. 6. Globální spotřeba energie (a) a emise CO2 (b)

Licence | Zveřejnění s laskavým svolením Prof. J. E. Hansena.

Obr. 7. Emise CO2 2022 (vlevo) a kumulativně 1750–2022 (vpravo)

Licence | Zveřejnění s laskavým svolením Prof. J. E. Hansena.

Rozvoj levných obnovitelných zdrojů energie je užitečný, ale není všelékem – nezajistí konec fosilních paliv, stejně jako rozvoj fosilních paliv nevedl k ukončení spalování dřeva. Stále spalujeme tolik dřeva a biomasy jako kdykoliv dříve. V posledních několika letech z Organizace spojených národů¹¹ konečně zaznívá: „Ach jo, hodila by se nám pomoc jaderné energie, měli bychom ji ztrojnásobit.“ To se bohužel snáze řekne, než udělá. Vyžaduje to čas. Obnovitelné zdroje energie byly po několik desetiletí neomezeně dotovány prostřednictvím standardů portfolia obnovitelných zdrojů. Proč jsme místo toho neměli standardy portfolia čisté energie? Za to bychom my vědci měli přijmout část viny. Byli jsme si dobře vědomi toho, že jaderná energie má ze všech hlavních zdrojů energie nejmenší ekologickou stopu, a dokonce i zastaralé jaderné technologie zachránily miliony životů.¹² Jaderná energie má také potenciál být levná. Byli jsme však příliš pasivní, možná proto, že jsme věděli, že budeme předmětem kritiky v důsledku nepodložených obav a dezinformací souvisejících s jádrem, které šířila naivní média.

To mě přivádí k poslednímu, nejdůležitějšímu bodu. Chápeme, proč se věci vyvíjejí šíleným směrem, proč je klima hrozbou a proč nesnižujeme emise skleníkových plynů. Vědecké poznatky jsou jasné, ale na zasedáních COP o tom není ani zmínka. Ekonomové se shodují, že emise CO2 se nesníží, dokud bude možné se zbavovat odpadních produktů fosilních paliv jejich bezplatným vypouštěním do ovzduší.

Pro každý stát je jednoduché vybírat poplatky ze zdrojů fosilních paliv, protože jich na svém území nemá mnoho: pocházejí jednak z domácí těžby, jednak z dovozu. Tyto prostředky by měly být rovnoměrně rozděleny mezi jeho občany. Toho lze snadno dosáhnout třeba formou měsíčních nebo čtvrtletních plateb, které budou připisovány na jejich konta. Většině občanů by to přišlo vhod. Bohatí lidé s velkou uhlíkovou stopou by sice o nějaké peníze přišli, ale to by alespoň pomohlo řešit všeobecný problém majetkových rozdílů. Uhlíkový poplatek lze nastavit tak, aby se zvyšoval tempem, které poskytne fosilnímu průmyslu čas na investice do čistých energií, zachycování uhlíku nebo jiných alternativ. V tomto základním systému „uhlíkových poplatků a dividend“ by žádné finanční prostředky ze státu neodcházely, ani nepřicházely.

Kromě toho však spravedlnost vyžaduje, aby byly vyplaceny platby občanům států, které byly poškozeny změnami klimatu, za jejichž vznik téměř nebo vůbec nemohly. Změna klimatu způsobená člověkem nevznikla dnešními právě vypouštěnými emisemi, ale kumulativními historickými emisemi,¹³,¹⁴ jak znázorňují obrázky 7b a 8b. Tyto skutečnosti je třeba při hledání spravedlnosti vzít v úvahu. (viz též http://globalcarbontax.eu/, pozn. překl.)

Obr. 8. Emise CO2 na obyvatele 2022 (vlevo) a 1750–2022 (vpravo)

Licence | Zveřejnění s laskavým svolením Prof. J. E. Hansena.

1) C. Hickman, E. Marks, P. Pihkala et al., “Climate anxiety in children and young people and their beliefs about
government responses to climate change: a global survey,” Lancet Planet Health 5 (2021): e863-73.
2) Temperature is from the Goddard Institute for Space Studies analysis described by N.J.L. Lenssen et al.,“A NASA GISTEMPv4 Observational Uncertainty Ensemble,” J. Geophys. Res. Atmos. 129, (2024) e2023JD040179, and J. Hansen et al., “Global surface temperature change,” Rev. Geophys. 48, (2010): RG4004
3) The United Nations Intergovernmental Panel on Climate Change.
4) J.E. Hansen et al., “Global warming in the pipeline,” Oxford Open Clim. Chan. 3 (1) (2023): doi.org/10.1093/oxfclm/kgad008
5) J.E. Hansen, P. Kharecha, M. Sato, G. Tselioudis, J. Kelly, S.E. Bauer, R. Ruedy, E. Jeong, Q. Jin, E. Rignot, I. Velicogna, M.R. Schoeberl, K. von Schuckmann, J. Amponsem, J. Cao, A. Keskinen, J. Li, A. Pokela, “Global warming has accelerated: are the United Nations and the public well-informed? Environment, in press
6) J. Hansen, M. Sato, P. Kharecha, “Global Warming Acceleration: Hope vs Hopium,” 29 March 2024
7) The warmings are obtained by multiplying the forcing by the response function (Fig. 14 in our Environment paper or Fig. 4 in our Oxford Open Climate Change paper.)
8) NiñNiñaaaao3.4 temperature (equatorial Pacific temperature used to characterize El NiñNiñaaaao status) is multiplied by 0.1 so that its variability about the zero line averages the same as the global temperature variability (Figure 19a)
9) The light shaded region has less than 60 months of data and thus the result will change as additional data are added, as the graph is nominally based on 60-month runNiñNiñaaaag-mean data is inadequate in the most recent 30 months. We are indebted to NOAA Global Monitoring Laboratory for continually updating and making available the greenhouse gas data, e.g., Lan, X., K.W. ThoNiñNiñaaaag, and E.J. Dlugokencky: Trends in globally-averaged CH4, N2O, and SF6 determined from NOAA Global Monitoring Laboratory measurements. Version 2024-11, https://doi.org/10.15138/P8XG-AA10 The forcings are calculated with formulae of Table 1 in reference 1.
10) Hansen J, Kharecha P: Cost of carbon capture: Can young people bear the burden?. Joule 2018;2,:1405-7
11) The same organization that denied nuclear power the benefits of classification as a clean development mechanism.
12) P.A. Kharecha, J.E. Hansen, “Prevented mortality and greenhouse gas emissions from historical and projected nuclear power” Environ. Sci. Technol. 47, (2013): 4889-95, doi:10.1021/es3051197
13) J. Hansen, M. Sato, R. Ruedy et al., “Dangerous human-made interference with climate: A GISS modelE study.,” Atmos Chem Phys 7, (2007): 2287-312
14) H.D. Matthews, N.P. Gillett, P.A. Stott et al., “The proportionality of global warming to cumulative carbon emissions,” Nature 459 (2009): 829-32

Odborný překlad a redakce RNDr. Erik Schwarzbach a RNDr. Tereza Šmejkalová.