Jan Huk: Švédsko bude do roku 2030 nezávislé na ropě, bez biopaliv to nepůjde, říká Carlgren
Mimo jiné také zmínil, že oproti České republice se na severu Evropy strany o ochraně životního prostředí nehádají, naopak ji berou jako základní součást politiky, že obnovitelné zdroje mohou být lékem na současnou ekonomickou krizi, a že průmysl a environmentalisté spolu mohou kooperovat.
Jan Huk: Jakou pozici mají ochrana životního prostředí a obnovitelné zdroje energie obecně v době ekonomické krize? Jsou zde důležitější věci, které je třeba vyřešit, nebo jsou právě obnovitelné zdroje tím, co by mohlo krizi vyřešit?
Andreas Carlgren: Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že obnovitelné zdroje jsou opravdu velice důležitou součástí růstu evropské ekonomiky. Viděli jsme to ve Švédsku v devadesátých letech, kdy bioenergetika zažila obrovský boom. V současnosti zase zažívá obrovský rozmach větrná energie. Pokud se nepletu, tak jsme v top10 zemí světa co se týče růstu tohoto segmentu, což přilákalo mnoho nových investic. Přestože všude řádila ekonomická krize, úroveň investic rostla. Takže toto je opravdu podstatná součást ekonomiky.
J.H.: Takže to podle vás klíč k vyřešení krize je?
A.C.: Ano.
J.H.: Ve Švédsku byla u moci po desetiletí levice, vaše vláda, které vládla od roku 2006, byla naopak pravicová. Mají změny vlády ve velký vliv na environmentální politiku? Protože například v Česku tomu tak je.
A.C.: Ne, ochrana životního prostředí je základ každé švédské vlády. Moje Strana středu podporuje environmentální politiku už několik dekád. Obnovitelné zdroje a energii z nich podporujeme už od počátku sedmdesátých let. Tehdy bylo mnoho veřejných prostředků investováno do vědy a rozvoje. V osmdesátých letech pak začala expanze větrné energie. V devadesátých letech přišel boom bioenergie. Zde měl úspěch tři důvody. Jedním z nich byla uhlíková daň. Ta vytvořila jasnou ekonomickou příležitost pro bioenergii. Nutila obce, aby se snažily do ní investovat. Druhým byl rozmach dálkového vytápění. Tím třetím pak byly počáteční dotace pro bioenergii. Ty však byly aplikovatelné jen v prvním roce zavádění bioenergetického vytápění.
J.H.: Dlouhodobě existuje boj mezi průmyslem a ochránci životního prostředí. Průmysl nemá v lásce environmentalisty a ti zase nemohou vystát průmysl. Mohou podle vás tyto dvě strany spolu úspěšně kooperovat?
A.C.: Rozhodně mohou, a například ve Švédsku se v tomto ohledu věci obrovsky posunuly. Možná je to časem. První kroky k ochraně životního prostředí byly učiněny na konci šedesátých let a tehdy bylo průmyslové odvětví obrovsky proti environmentálním regulacím. Tvrdě a opakovaně je kritizovalo. Dnes přiznává, že mu to pomohlo k větší konkurenceschopnosti. Pokud se podíváme například na švédský ocelářský průmysl, dnes je, co se týče standardů ochrany životního prostředí, na vysoké úrovni. To ho dělá atraktivním pro kvalitně vzdělané mladé lidi z celého světa.
J.H.: Proč zrovna Švédsko tak pečuje o životní prostředí? Má tento přístup nějaké hlubší základy?
A.C.: Myslím si, že to je součást švédské kultury. Malá populace v jedné z největších zemí Evropy znamená spoustu přírody mezi jednotlivci (smích). Ve Švédsku mají lidé přírodě blíže, než k městům. Navíc urbanizace dorazila do Švédska velice pozdě.
J.H.: Česká republika je známá svou rezervovaností ke všemu s předložkou bio, případně k ochraně životního prostředí jako celku. Máte pro to nějaké vysvětlení?
A.C.: Možná jde jen o malou zkušenost. Například ve Švédsku i dnes někteří lidé neví, že bioenergie je největším zdrojem energie. V roce 2009 dokonce přeskočilo ropu. Rád v tomto ohledu přirovnávám množství energie k tomu vyprodukovanému jadernými reaktory. Každý Švéd ví, že máme deset jaderných reaktorů. Ale že vyrábíme tolik energie z biomasy, jako osmnáct nebo devatenáct jaderných reaktorů, to si neuvědomují. Zažívají však tento fakt po praktické stránce skrze vytápění, či užívání biopaliv v dopravě. Povědomí zkrátka roste. V České republice si asi zatím lidé tolik neuvědomují, jak jsou tyto zdroje důležité.
J.H.: Takže je podle vás problém v informovanosti a vysvětlování výhod bioenergie?
A.C.: … a více zkušenosti. Zkušenosti a uvědomělosti.
J.H.: Zmínil jste kapalná biopaliva…
A.C.: Mohl bych se ještě vrátit k otázce ohledně švédské politiky? Zmiňoval jsem vývoj v průběhu dekád. Tím posledním průlomem byly certifikace zelené elektřiny, což je švédská verze výkupních tarifů. Většina těchto kroků byla schválena konsenzuálně, některé navzdory opozici. Jakmile však bylo nějaký rozhodnutí učiněno, bylo obecně akceptováno, což znamená, že u všech elementů podpory obnovitelných zdrojů jako je podpora vědy, uhlíková daň, certifikáty zelené elektřiny, panuje v současnosti shoda.
J.H.: To znamená, že se kvůli obnovitelným zdrojům ve Švédsku nevedou politické bojůvky.
A.C.: Ne. Za svou stranu mohu například říci, že byla součástí všech parlamentních většin, které zákony podporující OZE schválily. Výše podpory se lišila, ale jakmile nějaká legislativa jednou schválena, byla akceptována všemi stranami.
J.H.: V České republice probíhá informační kampaň Biopaliva frčí na podporu kapalných biopaliv. Jakou pozici mají ve Švédsku? Mají nějakou vládní podporu?
A.C.: Odpověď na vaší první otázku je jednoduchá. Biopaliva ve Švédsku rostou. Co se týče výhod, kapalná biopaliva mají slevu na dani. Odstranili jsme veškerou daňovou zátěž, které jsme mohli. Šli bychom i dále, pokud by nám to Evropská unie dovolila. Součástí těchto výhod je sleva na dani pro kapalná biopaliva a energetická a uhlíková daň. Tyto všechny věci vytvořily posun v cenách paliv. V současnosti je E85 levnější než benzín.
J.H.: Jaký je cenový rozdíl mezi tradičními fosilními palivy a moderními biopalivy ve Švédsku?
A.C.: Liší se to v závislosti na ceně benzínu. Troufnu si říci, že v současnosti je rozdíl přibližně třicet procent. Byly ale zimy, kdy byl bioetanol dražší než benzín.
J.H.: Kolik čerpacích stanic nabízejících biopaliva je vlastně ve Švédsku?
A.C.: Otázka by spíše měla znít, kolik čerpacích stanic ve Švédsku biopaliva nenabízí (smích). Protože každá čerpací stanice je musí ze zákona nabízet. Pokud tedy nespadá do kategorie malých stanic. Sehnat biopaliva opravdu není ve Švédsku problém. Já jsem jezdil na bioetanol E85 mnohokrát. Sám auto nevlastním, vždy si ho půjčuji, ale z vlastní zkušenosti vím, že toto palivo seženete všude.
J.H.: Zmínil jste uhlíkovou daň. Mohl byste stručně shrnout, jak funguje?
A.C.: Byla zavedená v devadesátých letech. Tehdy byla hodně nízká. Jde u ní o to, že platíte sumu závislou na míře uhlíku v palivu. To znamená, že pokud používáte benzín, naftu, či jiné palivo, musíte platit speciální daň.
J.H.: Pokud jde o množství uhlíku v palivu, znamená to, že se daň vztahuje i na biopaliva?
A.C.: Ne, na biopaliva se nevztahuje, jelikož se v nich uhlík recykluje, takže jsou brány jako bez-uhlíkové. Nejedná se tedy o slevu, či nějakou výhodu.
J.H.: Jak vysoká uhlíková daň vlastně je v současnosti? Stejná jako v devadesátých letech?
A.C.: Ne. Postupně se za každé vlády zvyšovala. Zisky pak pomáhaly státnímu rozpočtu. Stala se jeho běžnou součástí. Dnes je na úrovni sta eur za tunu pro každou domácnost. Průmysl a zemědělství má slevu, která byla postupně snížená. V současnosti je uhlíková daň pro domácnosti na úrovni sta procent, u průmyslu a zemědělství se pohybuje na šedesáti procentech. Pro obchodní sektor je pak uhlíková daň nulová. Jelikož na tento segment se vztahuje pouze ETS (Směrnice o emisním obchodování), což napomáhá konkurenceschopnosti.
J.H.: Stěžují si lidé na tyto regulace, nebo je berou jako normální věc?
A.C.: Ne, jediný problém nastává, když se zvyšuje cena benzínu. To je velké politikum. Ale uhlíková daň tento problém opravdu nemá, není brána jako kontroverzní. Troufám si říci, že naopak. Je to totiž hlavní důvod, proč se Švédsku podařilo snížit emise. Kdyby nebylo uhlíkové daně, tak je odhadováno, že by byly přibližně o dvacet procent vyšší, než jsou teď.
J.H.: Jsou švédská kapalná biopaliva lokální? Nebo jsou importována?
A.C.: Pětina až čtvrtina je produkována lokálně, zbytek je dovážený z Brazílie. Švédsko se aktivně podílelo na sestavování kritérií udržitelnosti pro kapalná biopaliva, jelikož zde byl risk, že by byla produkována z lobbystických zájmů a ne kvůli ochraně životního prostředí. My ve Švédsku si myslíme, že právě bioetanol z Brazílie tyto kritéria splňuje.
J.H.: Jsou ve Švédsku certifikační kritéria pro biopaliva? Jak pro lokální, tak pro dovážená?
A.C.: Ano, dodržují evropské regulace. Nejsou zde švédské regulace, či certifikace, ale ty od EU.
J.H.: Biopaliva jsou na vzestupu. Vidíte je jako palivo budoucnosti, nebo jako součást palety různých paliv spolu s fosilními palivy, plynem, elektřinou?
A.C.: Odpověď souvisí se švédským cílem dosáhnout do roku 2030 nezávislosti na fosilních palivech. To neznamená, že žádná auta nebudou jezdit na benzín, naftu nebo olej. Ale všechny hlavní aktivity ve společnosti budou udržitelné bez ropných paliv. To je naším cílem. Zaměřujeme se na elektromobily, a vytvoření dostatečné podpory pro druhou generaci biopaliv. Odhaduji, že současný typ bioetanolu E85 je krokem ke druhé generaci biopaliv.
J.H.: Co máte na mysli “druhou generací“ biopaliv?
A.C.: Výrobu biopaliv z celulózy. Podle mě budou kapalná biopaliva důležitou součástí budoucí palety. Bez nich totiž našeho cíle dosáhnout nemůžeme. Například nákladní automobily budou na biopalivech závislí. Už dnes například Volvo vyrábí sedm různých modelů uzpůsobených pro bionaftu nebo bioetanol. Na nás politicích je hlavně to, vytvořit dostatečný prostor pro biopaliva.
J.H.: Jak moc je realistické, že se Švédsku cíle pro rok 2030 podaří dosáhnout?
A.C.: Pokud bude vláda na tomto projektu dostatečně tvrdě pracovat a pokud privátní sektor bude spolupracovat, tak to dosažitelné je. Neberu to jako stoprocentní samozřejmost, ale rozhodně je tento cíl zvládnutelný.
J.H.: Které z moderních paliv má dle vás větší budoucnost? Bioetanol E85 nebo bionafta B100?
A.C.: Neviděl bych to jako buď jedno, nebo druhé. Troufám si ale odhadnout, že spotřeba bioetanolu poroste více. Už teď je rozšířenější a lidé toto palivo přijali pozitivně. V posledním roce jsme ale viděli silnou lobby proti biopalivům. Je to podle mého hloupé a občany to mate.
J.H.: Kdo je podle vás do této lobby zapojen?
A.C.: Mám samozřejmě podezření na ropný a zemědělský průmysl, ale ani jedno nemohu dokázat. Tato antikampaň je tvořena systematicky a je za ní spousty takzvané “vědy“. Vždy se nějaká negativní zpráva dostane do titulků, vytvoří zmatek. Což je naprosto bláznivé, pokud se podíváte na reálné problémy vztahující se k fosilním palivům, když na straně druhé máte biopaliva, která už teď ukázaly mnohem lepší výsledky, co se týče ochrany životního prostředí. Další věc, která mate, je to, že lidé neustále přemýšlí, jestli by biopaliva dokázaly pokrýt poptávku po palivech stoprocentně v budoucnosti. Nikdy toto nečekám, a neočekává to nikdo. Ale je to podle mého dobrý a důležitý krok k lepšímu životnímu prostředí.
J.H.: Může se Česká republika Švédsku, co se týče přístupu k biopalivům, přiblížit?
A.C.: Myslím, že ano. Například Škoda ve Švédsku zažívá velký boom. Jejich FFV automobily jsou zde velmi populární. Dovedu si představit, že podobné to může být i v České republice. A doufám, že to bude dosažitelné s pomocí vlády, která pomůže vytvořit vhodné podmínky. Za Švédsko mohu říci, že k posunu pomohla sleva pro zelená auta, kterou jsme zavedli za mého působení na ministerstvu životního prostředí, která změnila schéma nákupu nových aut. Díky ní najednou dosahují zelené automobily čtyřicetiprocentního podílu.
reklama
Povinné přimíchávání biosložek do nafty a benzinu dneškem skončilo
Senát schválil konec povinného přimíchávání biosložky do paliv
Sněmovna schválila konec povinného přimíchávání biosložky do paliv