Jan Moravec: Žít asfaltem
Pod rozmanitostí si sice představuje každý trochu něco jiného, ale dle našeho mínění rozhodně není zvyšováním rozmanitosti krajiny její další a další zalévání asfaltem.
Dejme tomu, že by se to tak dalo ještě vnímat v případech vzniku nových cest, rozčleňujících do té doby nekonečné lány polí. Ale rozhodně ne v případě unifikace různorodých a velmi rozmanitých „historických“ polních cest. Neoddiskutovatelný pak je negativní vliv zpevněných nepropustný povrchů na vodní režim v krajině – zhoršení vsaku a zrychlení odtoku vody (čemuž v mnoha případech napomáhají ještě hluboké příkopy, asfaltky lemující). Může se namítnout, že je to jen cesta, úzký pásek … ale zkuste si všechny ty vyasfaltované cesty posčítat.
Pomiňme pro tuto chvíli otázku biodiverzity, tedy například, že louže na klasických polních cestách bývaly důležité pro přežití některých organizmů, jako jsou kuňky či lupenonozí korýši. A podívejme se na ještě jiný aspekt polních asfaltek.
Některé z nominovaných projektů se odvolávají na podporu turistiky. Jde však o prázdnou frázi. Moderní turistické trasy se snaží zpevněným komunikacím vyhýbat, mají-li možnost. Jedním z klíčových kritérií v Evropě se rozmáhajícího systému certifikovaných pěších tras je, že po komunikacích s tvrdým povrchem, jako je právě asfalt, může vést maximálně 20 % takové trasy. Sociologický průzkum uskutečněný před deseti lety v Německu uvádí asfaltované cesty jako jeden z nejčastějších důvodů odklonu mladých lidí od pěší turistiky!
Asfaltky nejsou vhodné ani pro procházky s dětmi, neboť omezují přímý kontakt dětí s přírodou a v dětské mysli deformují rozdíl mezi silnicí (kde je potřeba zvýšené opatrnosti) a volnou krajinou, vhodnou ke hrám. Takže velkou část veřejnosti masivní asfaltování cest z krajiny spíše vytlačuje, než aby jí sloužilo.
Zpřístupňování pozemků je samozřejmě jedním z klíčových cílů pozemkových úprav. A slouží tedy primárně uživatelům pozemků. Ale skutečně to nejde jinak, než nekonečným asfaltováním?
Problém je v tom, že vše v zemědělské krajině se podřizuje stále mohutnější zemědělské technice. Rozčlenění velkých polních parcel na menší? Údajně nelze, nevyhovovalo by to současné zemědělské technice. Nezpevněná cesta? Údajně nelze, nevyhovovalo by to současné zemědělské technice. Z krajiny je vytlačován člověk, z krajiny jsou vytlačována zvířata, české zemědělské krajině vládne zemědělská technika. Kdo tedy bude „žít krajinou“?
Unifikované polní asfaltky jsou symbolem tohoto trendu. A přitom existují i jiná řešení. V Německu se například budují pouze zpevněné pojezdové pruhy, zbytek cesty zůstává nezpevněný. Právě podobná řešení, řešení inspirativní, které dokáží najít kompromis mezi zájmy uživatelů pozemků, mezi zájmy dalších subjektů pohybujících se v krajině a mezi krajinou (přírodou) jako takovou bychom v soutěži, honosící se tím, že je pořádána pod značkou Cena české krajiny s garancí Ministerstva životního prostředí (dle vyjádření MŽP neoprávněně), očekávali.
reklama
Další články autora |
Mokřady a pestrý řídký les „Na Skřivánku“ se staly novým Místem pro přírodu
Když se ochrana přírody dělá bagremOnline diskuse
Všechny komentáře (4)
Lukáš Kašpárek
18.12.2018 12:53Už jen když vidím (a čtu), že je většina nově vzniklých TTP permanentně sekána mi hlava nebere.. TTP má svůj význam pouze pokud se využije jeho opravdový potenciál (sekáním jednou, max. dvakrát ročně a nechávání aspoň části biomasy na místě).
V dnešní době je ono pravidelné sekání trávy (a dokonce i v krajině) jednou velkou a hlavně absurdní nemocí, která ničí krajinu i její funkce a ještě stojí peníze, emise a nese jiná negativa....
Prostě ukázka absurdity uvažování dnešního člověka.... člověka, který chce fungující krajinu, ale přitom jí neustále potlačuje a potlačuje tím i její funkce, a pak ještě řeší kam s posekanou trávou a jak jí odvézt (v případě přístupu k TTP)...
Samozřejmě to tak není na 100% plochy TTP v ČR, ale podle mého (hlavně co vidím ve městech i krajině) je to opravdu zásadní plocha...
Lukáš Kašpárek
18.12.2018 17:55 Reaguje naOpravdu velké procento ploch TTP by mohlo zůstat bez managementu nebo s minimálním managementem, protože dnes se tímto přehnaným managementem úplně zbytečné zhoršuje místní klima i půda a navíc to vůbec nepomáhá ani biodiverzitě a v neposlední řadě ani ekonomii.
Podle mého nastává ten pravý čas na přehodnocení ustálených modelů lidského chování a smýšlení.
Nejen klimatická změna nás k tomu stejně donutí myslím si..
Lubomír Nový
19.12.2018 18:53Jako turista mám samozřejmě rád měkčí cesty. Jenže co to je? Rozbahněná mokrá cesta je sice měkká, ale ne ta, co mám rád. Pravdou je, že přemíra asfaltu na trase Praha - Prčice dost do nohou zabolí, ale než se stále brodit řídkým blátem (např. jako v okolí Vysokého Ostrého u Ústí nad Labem) to radši půjdu zpevněnější cestou.
Jsem několikanásobným účastníkem závodu Krakonošova stovka. Těsně před cílem je třeba překonat kopec mezi Lánovem a Vrchlabím. Dříve to bylo celé polňačkama. Dneska je cca 1 km vysfaltován, jako silnice ... po více jak 90 km cesty už nohy bolí ... ale ten 1 km jdu po suchu ... je pravda, že si nevzpomínám, že ten úsek před vyasfaltováním by byl za závodu rozmáčený, jen si vybavuji vyšší trávu ... ale i tak si na tom úseku na chvíli odpočinu.
A naopak. Mám snahu spojit turisticky Prahu a Ústí nad Labem. Mezi Roudnici nad Labem a Doksany je cca 5 km dlouhá cesta polem, pro turistickou cestu vyhovující. Místy kamínky, místy vyjeto od techniky. Když jsem chtěl trasu schválit, cenzor to zamítl, že by cesta mohla být mokrá, blátivá. Podle mě je to nesmysl. Ale Praha a Ústí holt tedy stále turisticky spojeny nejsou ... to to máme chodit po silnic s autama?
Zkuste tedy poradit, co s tím ...
Samozřejmě, moc asfaltu je nesmysl, ale s trochou rozumu?
