Jaroslav Šebek: Zemědělský program nové vlády jsou populární řeči bez skutečně potřebné strategie pro naši zemi

Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Zemědělská kapitola programového prohlášení nové vlády obsahuje řadu hesel, která slibují nebe na zemi. Ve skutečnosti jde ale jen o starou vestu pod novým kabátem. Za těmito obecnými klišé, která mohla sestavit klidně AI po zadání hlavních aktuálně řešených zemědělských témat, ve skutečnosti stojí především úzké byznysové zájmy agrárních bossů. Není překvapením, že text vychází ze znění prohlášení, které již před volbami připravili zástupci největších zemědělských podniků. Nesmíme ale zapomínat, že to jsou právě oni, kdo jsou zodpovědní za politiku, která udělala z našeho zemědělství sektor s dlouhodobě alarmujícími čísly nejen v agrárním zahraničním obchodu, ale v mnoha dalších ukazatelích. Právě dominance největších podniků činí tuzemské zemědělství málo konkurenceschopným.

Soudobé zemědělství v naší zemi přitom reprezentuje malá pestrost komodit, které se s velkou nadprodukcí a v nezpracované formě vyvážejí ven bez toho, že by to nějak celkově prospělo spotřebitelům, venkovu a zemědělskému sektoru obecně. Mnohaletá zkušenost s touto politikou proto nutí ke konstatování, že více než o nějaký program jde o pusté proklamace, které jako kouřovou clonu vypouští zejména Zemědělský svaz a Agrární komora a Iniciativa agroholdingů, kterou reprezentuje současný kandidát na ministra zemědělství Martin Šebestyán, bývalý kariérní úředník a dnes aktivní lobbista, který náramně vyhovuje zájmům budoucího předsedy vlády Andreje Babiše.

Úvod programového prohlášení je pohádkou pro dospělé o tom, jak podpořit skoro všechny. Příznačně ale ve výčtu chybí zmínka o modelu rodinného hospodaření a především zacílení na něj, jakožto nejfrekventovanějšího způsobu zemědělského subjektu v ČR. Následující vyjádření pak prokazují snahu za každou cenu udržet neudržitelný model průmyslového zemědělství, ať to stojí, co to stojí. Nevadí ani, že kvůli tomu například budou navíc plošně omezena práva všech vlastníků zemědělských pozemků a nabourána po roce 1989 znovunabytá vlastnická svoboda, na kterou si nedovolil nikdo sáhnout 35 let. Z programu totiž vyplývá snaha zavést povinné předkupní právo k zemědělským pozemkům, čímž se jednoznačně vyjde vstříc hlavně zájmům velkých agropodniků s desítkami tisíc hektarů, aby si pronajatou půdu, na které ze tří čtvrtin provozují svůj agrobyznys, mohli co nejlevněji nakoupit od malých vlastníků a úplně vyloučily jiné zájemce – třeba z řad mladých začínajících hospodářů. Navrhovaným zákonem nová vláda pod pláštíkem ochrany jakýchsi zájmů zemědělců tak hlavně zajistí znehodnocení ceny půdy všem jejím vlastníkům a doslova je okrade za bílého dne.

Pokud jde o dotační politiku, tak hlavní záměr nové vlády hovoří jasně – „přehodnotit“ redistributivní platbu, která přitom od roku 2023 velmi dobře zafungovala a zlepšila situaci naprosté většiny zemědělských subjektů. Jde ale jen o plácnutí do vody, protože je zřejmé, že v současném programovacím období již žádné změny nastat nemohou, neboť se nestihnou a ani by je bez jasných argumentů neschválila Evropská komise. Vedle toho naopak vládní program úplně mlčí k řešení zastropování přímých zemědělských plateb, které bude naopak v novém období nutné připravovat, protože budou v rámci SZP EU povinné. Právě toto omezení pro největší podniky může společně se sledováním propojenosti podniků alespoň trochu přibrzdit masivní likvidaci středních podniků jejich skupováním velkými agrárními, často i nezemědělskými a zahraničními koncerny. Podle principů Společné zemědělské politiky (SZP) by přitom zemědělské dotace měly směřovat především na podporu malých a lokálních zemědělců.

To hlavní, co je třeba systémově řešit, je současná domácí struktura celého odvětví, která navazuje na kolektivizované zemědělství, kvůli kterému se rozvinuly obrovské problémy na venkově i v krajině. Je více než zřejmé, že bohatě dotované velké podniky nejenže nemají potenciál, ale ani motivaci tyto dlouhodobé potíže řešit a vyřešit. Namísto toho, aby se vládní program zaměřil na potřebné snížení extrémní duality podniků a na využití plného rámce a možností SZP EU, tak jen omílá klišé o produkčním zemědělství, které stejně není nikdo schopen konkrétně definovat.

Program nezahrnuje ani konkrétní strategii, jak systémově řešit byrokratické zatížení, a místo toho obsahuje jen otřepané řeči o rušení jednoho předpisu v případě zavádění nového. Počkáme si na skutečnou realizaci v podmínkách ČR. Naopak zcela konkrétně se vládní koalice vyjádřila k protierozní ochraně, na které se přitom odpracovalo několik let a která byla přitom již dojednána všemi zemědělskými organizacemi. Navrhované úplné zrušení je pro tuzemské zemědělství odtržené od vztahu k půdě špatnou zprávou a pochybným populismem.

Celkově schází programu jasná strategie, která by vedla ke zlepšení situace zemědělců a která by byla výhodná i pro občany ČR. Absence jasných a hlubších změn jen přivodí další prohloubení dnešních negativních trendů, který brzy vyústí ve výprodeje zemědělských podniků do zahraničí. Vládní prohlášení neobsahuje žádný koncept, jak skutečně řešit generační problém v zemědělství a životaschopnost venkovského prostoru či krajiny, což je naprosto klíčový problém celého sektoru. Předložený zemědělský program nové koaliční vlády se vůbec chová, jako kdybychom nebyli na jednotném trhu a snad ani v Unii a pokud ano, tak ji vnímá spíše jako problém, nikoli jako příležitost. Tuším tedy, že pozornost bude směřovat zase na množství peněz, které z rozpočtu EU získáme. To ale k žádnému trvalému úspěchu zemědělců a k přínosu pro venkov vést nemůže.

Znění programu obsahuje mnoho dalších hezkých vět, které chce řada zemědělců slyšet a nikoho neurazí. Především ale není zřejmé, kdo by měl být skutečným garantem a realizátorem těchto opatření, když v koaličních stranách nevidím žádné skutečné odborníky ani uznávané autority spjaté s hospodařením, s venkovem a jeho tradicemi. Vidím tam hlavně najaté lobbisty majitelů velkých holdingů a křoví z vykutálených přisluhovačů. Líbivé věty z programového prohlášení proto považuji za podvod na občany, který se brzy ukáže.

Nyní se bude tímto programovým prohlášením podrobněji zabývat celostátní Rada ASZ ČR, nicméně předpokládám, že vládní program v této formě nebude mít podporu této největší selské organizace v zemi. Sedláci z ASZ ČR totiž nemají žádné iluze o zájmech a podstatě nově se rodící vlády. Ať tak či tak, ASZ bude nadále navrhovat jasná a systémová opatření, která nás mohou posunout k udržitelnému individuálnímu a lokálnímu hospodářství s co největší přidanou hodnotou a dalšími přínosy pro společnost a krajinu po západním vzoru zemědělství, a ne na východ po vzoru oligarchických struktur likvidujících za drahé peníze daňových poplatníků tradiční venkov, odkud začíná politický vítr v naší zemi silně foukat.