Josef Hájek: Českomoravská myslivecky jednotná reakce na novelu zákona o myslivosti

ČMMJ na svých stránkách zveřejnila svoji obhajobu ministerstvem zemědělství připravovanou novelu zákona o myslivosti, jejímž jediným opravdovým cílem je nedopustit narovnání stavu mezi lesem a zvěří jako složkami ekosystému. V bodech rozporuje právě ta ustanovení, která formou novely lesního zákona měla k tomuto přispět.

Vyvlastňovací přílepek

Jako vyvlastnění vnímám odejmutí zákonného práva k oprávněně nabytému majetku nebo právu. Což je ve vztahu k výkonu práva myslivosti ve stávající legislativě běžná praxe, a samo ministerstvo zemědělství tvrdí, že výkon práva myslivosti je legitimním omezením vlastnického práva ve prospěch společenského zájmu (to asi má být předmětný výkon práva myslivosti), viz některé rozsudky ve sporech o přičlenění pozemků, příp. hranice honiteb.

To, že by došlo k dalšímu omezení tím, že absolutně nefunkční systém plánování přejde z rukou neprofesionálů, kteří roky po sobě jdoucí uloví násobně více zvěře, než na jaře nasčítají a další jaro přitom znovu nasčítají loňský výchozí stav a nemusí za to nést zodpovědnost, do rukou byť úředníka, který ale ponese za své rozhodnutí pracovně právní zodpovědnost, bych se jako vlastník absolutně neobával. Ve zkratce lze říci, že horší výsledek než současný stav plánování z „tepla kanceláře“ způsobit nemůže.

Pokud bude někomu upřeno právo rozhodovat o stavech zvěře, ano, budou to myslivci. Nenapadá mě nic jiného, než že „po zásluze“.

Stamilionové náklady státu bych hledal v nákladech na péči o mladé lesní porosty. Dle Zelené zprávy 2018 vydané MZE jde o 10 920 Kč na 1 ha. To je v naší republice 28,5 miliard korun. I pokud by v této částce pouhá ½ byly náklady přímo související z ochrannou proti zvěři, pořád jsme v kladných číslech.

Zvěř v České republice není přemnožená

To je tvrzení, o kterém si snad každý umí představu udělat sám. Prezentovávána organizací, která chce být vnímána jako partner vlastníků a hospodářů v krajině, však nabývá nebývalého významu. Několik lokalit v republice, které každoročně trhnou rekord v odlovech snad všech druhů spárkaté, způsobí, že černá zvěř pobíhá po intravilánech okresních měst od Chebu, Sokolova, přes Karlovy Vary a Ústí nad Labem až po Prahu (koneckonců několik krajů v republice je taky pouze „lokalita“). Že „není viníkem“ stavu lesa zvěř snad vidí každý, kdo v lese najde neporušenou oplocenku. Viník je v tomto případě totiž uživatel honitby.

Zákaz pronájmu státních honiteb, zmenšení minimální výměry, obecně otevření tvorby honiteb

Stamilionové ztráty, které v tomto bodě ČMMJ používá jako strašák, jsou opět jen peníze které, v několikanásobné výši, vracíme do obnovy lesa a péče o mladé lesní porosty. Ve výroční zprávě LČR za rok 2018 nejsou sice uvedeny explicitně náklady na ochranu proti zvěři (proč taky?), ale pokud vyjdeme z čísel zelené zprávy (výše zmíněná péče o MLP - 10 920 Kč/ha) pro výměru obhospodařovanou Lesy ČR s.p. (1,2 mil ha – ta ve výroční zprávě je), dostaneme se k číslu 6 552 000 000 Kč (stále uvažuji o ½ nákladů péče přímo související s vlivem zvěře). V poslední vlně pronájmů se výše pohybovala kolem 800 tisíc Kč za honitbu obvyklé výměry, při počtu cca 950 honiteb, které dle vlastního webu Lesy ČR pronajímají, jsme na bratru necelých 800 000 000 Kč. Asi začínám cítit statisícové škody pro stát 😊.

Životní nároky zvěře jsou pak rukojmí ČMMJ ve vztahu k výměře honitby, nic jiného nelze soudit. Ani 500 ha, ani 2000 ha nejsou v souladu s nároky zvěře, zvěř prostě honitby notoricky nerespektuje a respektovat nebude. Proto je smysluplnější neplánovat podle uživatele jednotlivých honiteb (a neřešit jejich výměru, ta může být klidně 120 ha podle vlastnictví – aby tu nedocházelo k vyvlastnění práva), ale třeba právě na úrovni ORP, což paradoxně ČMMJ rozporuje. Zablokování tvorby a změny honiteb pak nasazuje korunu absurditě „vyvlastňovacích argumentů“. Že se hospodaření se zvěří vrátí do doby klientelismu a zvýhodňování určitých skupin obyvatel bezpoplatkovými lovy jako před rokem 89 …ruku na srdce, pánové, to je realita. Který z významných podnikatelů platí za lov, a ne za honitbu Lesů ČR, kam zve obchodní partnery na bezpoplatkové lovy?

Výše odlovů v sousedních státech

Za chvályhodné zde považuji volbu ukazatele odlovu, a ne sčítaných stavů, nicméně interpretace těchto čísel je naprosto zcestná. Jistě že v okolních zemích (Německo, Rakousko, Maďarsko) loví více zvěře než mi. Ba právě že – oni totiž loví. U nás lze těchto čísel bez větších problémů dosáhnout také, a tyto příklady jsou, ale tohle právě uživatelé honiteb v ČR nechtějí. Například v Německu během naháněk loví srnčí zvěř bez jakéhokoliv kritéria lovnosti/chovnosti nebo ohledu na pohlaví. Nemluvě o zvěři nepůvodní jako je jelen sika nebo daněk. Tedy, tímto je dáno, že německé lesy jsou v lepším stavu – odlov je vyšší a napadá mě tu i možná souvislost s nepronajímáním honiteb v Německu, ale to už jsme zde probrali.

Zrušení normovaných stavů

Je nutné si přiznat, že normované stavy opravdu nejsou funkčním nástrojem, ale ne pro samotné stanovení, ale proto, že je neumíme dosadit do správné rovnice. Nelze je totiž porovnávat se sčítaným stavem a podle toho zpracovávat plán. Sčítaný stav je totiž to ustanovení, které lze bez jakýchkoliv skrupulí zrušit. Jednoznačně si lze dovodit zpětným propočtem, kolik zvěře muselo minimálně být v honitbě před „sezónou“, a tohle číslo pojďme porovnat s normovaným stavem a podle toho naplánujme odlov. Ideálně za větší územní celek, ORP, oblast chovu záleží jen jak to pojmenujeme. Výše odlovu je pak jednoduše rozpočítatelná na jednotlivé honitby. A v honitbách, kde splní (jednoznačně prokazatelně), ať jsou myslivci klidně zproštění odpovědnosti za škodu. O výši škod v těchto honitbách proporcionálně ORP navýší škody v honitbách, kde neprokázali splnění výše odlovu.

---

reklama

---