Josef Hájek: Hlasem vlastníka půdy není Českomoravská myslivecká jednota

Zvládnou myslivci bez problémů splnit i lov naplánovaný na reálné stavy? Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Marek Drha / NP Šumava

Ona totiž ČMMJ není hlasem vlastníků, správců a ani hospodářů na honebních pozemcích. Prostě není, a bohudík (sice asi ne pro zájmy reprezentované ČMMJ) se píše rok 2021 a o svém majetku vlastníci prostě chtějí rozhodovat sami. A pokud bychom měli vážit hlasy, jak se do toho pustil pan Waic, pojďme položit na stůl jakou výměru honebních pozemků reprezentují členové ČMMJ. A pokud to je taková síla, jak naznačuje ČMMJ snad v každém svém vyjádření, proč odmítají rozmrazit tvorbu honiteb, včetně výměry. Reprezentují přece většinu, tak sem s návrhy na pětitisícové honitby. Proč je taková myslivecká síla nevytváří? Protože ta síla není podložená tím základním, a to vlastnictvím honebního pozemku, protože si hodně z oněch 55 tisíc členů zvyklo nakládat s cizím majetkem bez respektu k představám, které o svém lese, poli, vodě aj. má ten, jemuž patří, jež je spravuje, financuje a oprávněně z těchto statků čeká užitek a sám se dokáže a chce rozhodnou, jakou část z něj přenechá někomu jinému.

Nebudu zde do krve hájit tvrzení, že saský model je pro ČMMJ výhodný, to není. Pro ČMMJ ne, ale pro řadového myslivce, člena nebo nečlena, by byl jednoznačně možností férového a smysluplného přístupu k výkonu práva myslivosti. Právě toho, co nejde dosáhnout v systému pronájmu státních honiteb „za nejvíc a nikdo nám do toho nekecejte, platíme“. Ono už ten legislativní rozpor, kdy pronájem státního lesa je výslovně zakázán, ale pronájem práva myslivosti (jednoznačně a neoddiskutovatelně součást ochrany a pěstování lesa) je vyloženě přikázán, nutí k zamyšlení „proboha proč?“(možná pro koho). Abych neutekl od saského modelu, on je samozřejmě výhodný, po všech stránkách, kromě zájmu části členů ČMMJ (rozhodně existují tací, kteří by jej více než uvítali).

Pozastavím se snad už jenom u objektivního tvrzení o plnění plánů lovu. Objektivní je pro toho, kdo nezná princip zpětného propočtu, nebo snad ještě (upřímně doufám že nikdo takový už lovecký lístek nemá) věří, že se plánuje na podkladě reálných čísel. Takto stanovené plány, jasně, ty se plnit dají. Zvládnou myslivci bez problémů splnit i lov naplánovaný na reálné stavy? Prozatím nezvládáme ulovit ani přírůstek (kdyby ano, stavy/úlovky přestanou stoupat). Nicméně si ani já nemyslím, že bychom toho nebyli schopni, kdyby nás chtělo víc (je nás hrozně málo), nebo kdybychom museli. A ve chvíli, kdy nad českomoravským mysliveckým jedincem visí hrozba, když nestřelím já, přijde někdo (co třeba vlastník?) a střelí stejně, dokáže takový jedinec často divy.

Na závěr podotýkám, jsem myslivec, nemám ani hektar honebního pozemku, mám přístup k výkonu práva myslivosti a jsem rád, že ochranu lesa mohu na majetku, jež mi vlastník svěřil k hospodaření, realizovat doslova „se zbraní v ruce“. Myslivost je (a musí být, obzvláště v lesních honitbách) jednou z disciplín pěstování lesa, ne nástrojem na zlepšení cash-flow podniku (ani státního), a už vůbec ne nástroj realizace zájmů jedinců, spolků, subjektů a jednot, kteří k majetkům nemají vztah a už vůbec ne, pokud si to vlastník nepřeje. Pevně věřím, že přijde doba, kdy ČMMJ začne plně respektovat zájmy vlastníků (i těch, kteří nemají 500 souvislých a v určitém období získaných honebních hektarů) a jsem si jist, že pak pro tyto vlastníky bude i ČMMJ respektovaným partnerem.

Lesu zdar